14°C
Problémová Eva podpálila ústav a zabila 26 dívek: Jako René (†46) pak skočila po vlak
Je to už 37 let od tragického požáru Ústavu sociální péče v Měděnci. Tehdy ho založila Eva Kováčová, souhrou všech nepříjemných okolností zemřelo 26 chovanek ze sedmdesáti. Žhářka se později nechala přeoperovat na muže a pak skočil pod vlak… Dnes je to 37 let od nejhoršího požáru v poválečném Československu.
Bylo to v noci, z 1. na 2. listopadu 1984. Tehdy šestnáctiletá Eva Kováčová zapálila, jak později přiznala, skříň v prvním patře několikapatrové budovy v Měděnci na Chomutovsku. Jelikož byla celá budova ze dřeva, požár se začal rychle šířit.
V každém patře bylo po patnácti dívkách, od nezletilých po starší ženy. V prvním patře byly ty, které se nedokázaly bez pomoci ošetřovatelek ani hýbat. Postupně se to od patra nahoru zlepšovalo, spousta z dívek ale nebyla schopna před požárem utéct.
Dlouhou dobu o něm nevěděli ani hasiči, telefony v ústavu byly pod zámkem. Když už požárníci dorazili na místo, byla budova v plamenech. O tom, co se následně dělo, existuje několik verzí. Například i taková, že samotná žhářka pomáhala s evakuací chovanek nebo ta, že je naopak vynášel ven číšník. Další verze pak hovoří o tom, že Eva ostatní dívky zamkla na pokojích.
V hotovém infernu tak nakonec zemřelo 26 chovanek. Evu, která pocházela z romské rodiny, dlouhodobě fyzicky týrali, otec se ji pokusil znásilnit a ona se tak postupem času stala nezvladatelnou a problémovou. Požár je dodnes nejhorší tragédií v poválečném Československu, od kterého už uplynulo 37 let.
Sociální pracovníci z Chomutova ji nesprávně umístili do ústavu mezi mentálně postižené dívky, které nezvládaly ani základní úkony. Podle jedné verze zde Eva během čtyř let čelila nelidskému zacházení a byla „zklidňována“ pomocí léků.
Nechala se přeoperovat
Před lety na tragédii vzpomínal i patolog Pavel Mandys: „Přijeli jsme a ještě se tam hasilo. My koukali z dálky jen dalekohledy. A pak jsme celý týden ohledávali a pitvali mrtvoly. Všechny jsem měl v rukou.“ Vzpomíná i na to, jak mu v kýblu mrzla voda na omývání. „V Měděnci jsme byli při identifikaci odkázáni na vyšetření chrupu. Dodnes mám před očima »obrazy«, na které by bylo lépe zapomenout,“ zavzpomínal další patolog Jan Šťastný.
Eva nakonec putovala na pět let za mříže. Věznici ale opustila po devíti letech, jelikož opakovaně napadala dozorce. Po propuštění usilovala o změnu pohlaví, ke které o pár let později došlo. Už to tedy nebyla Eva, ale René Lízna.
Hrůza ho ale zřejmě po celou dobu pronásledovala, pokusil se proto o několikrát o sebevraždu. Pak ale podpálil byt v jednom z brněnských činžáků a skončil v ústavu. 25. července 2014 pak z Psychiatrické nemocnice Brno odešel na vycházku, ze které se ale nikdy nevrátil.
Jak se později ukázalo, o den později skočil pod vlak! Bylo mu 46 let. „Poznat byl na snímcích především zásluhou jizev a tetování na hrudníku, které si nechal odstranit,“ prozradil deníku Aha! jeho zdroj.
Requiem pro panenku
Tragédie posloužila i jako předloha ke známému filmu režiséra Filipa Renče Requiem pro panenku. Ukázalo se ale, že je v něm mnoho nepřesností, například to, že si žádná z chovanek nemohla na pokoji hrát s kladivem.
Renč ale později uvedl, že požár mu posloužil spíš jako inspirace, o věrné zachycení dění před a po tragédií mu ale nešlo.
Témata:
Související
Zajímavá vzpomínka. Akorát se ten ústav nenacházel "daleko od civilizace hluboko v Krušných horách", jak je v reportáži zmíněno, ale sotva 50 metrů od okraje obce Měděnec. GPS : 50.4236069N, 13.1183967E