30 let od požáru v ústavu v Měděnci! Zpověď patologa: Pitvali jsme dnem i nocí!

Požár, který před 30 lety zachvátil Ústav sociální péče v Měděnci na Chomutovsku, patří mezi nejhorší neštěstí v poválečném Československu. V plamenech tehdy zahynulo 26 mladých žen, vesměs bezmocných, mentálně postižených klientek zařízení.

Když hasiči dostali požár pod kontrolu, na místo přijeli i patologové, jež čekal opravdu nelehký úkol. „Přijeli jsme a ještě se tam hasilo. My koukali z dálky jen dalekohledy. A pak jsme celý týden ohledávali a pitvali mrtvoly. Všechny jsem měl v rukou,“ vzpomíná patolog Pavel Mandys. „V té době byla taková zima, že když mi k mrtvole přinesli kýbl s vodou na mytí rukou, tak často zamrzla. Přitom v tom velkém baráku hořelo po rozhrabání popela ještě týden, kdy jsme našli poslední zbytky těla,“ dodává.

Dosud nepublikované snímky: V ohnivém pekle, které způsobil René, uhořelo 26 dívek

Jak vůbec uhořelé pacientky poznali? „V Měděnci jsme byli při identifikaci odkázáni na vyšetření chrupu. Dodnes mám před očima »obrazy«, na které by bylo lépe zapomenout,“ zavzpomínal další patolog Jan Šťastný.

Co předcházelo tragédii?

O tom, co se osudné podzimní noci v Měděnci stalo, dodnes existuje několik verzí. Jasná jsou ale základní fakta: požár založila podpálením skříní šestnáctiletá Eva, kvůli zamčeným telefonům trvalo poměrně dlouho, než se o události dozvěděli hasiči, dřevěná budova neměla nouzové východy a dívky, které v ústavu žily, nebyly většinou schopné pochopit vážnost situace a samy včas utéct. V plamenech tak nakonec našlo smrt 26 klientek sociálního ústavu.

Popisy toho, co se při požáru dělo, se už ale liší. Sama žhářka - jež po listopadu 1989 prodělala změnu pohlaví a stal se z ní muž jménem René - například před pěti lety hovořila o tom, že po založení ohně běžela varovat personál, který jí však neuvěřil a dal dívce nejprve léky na uklidnění. Tvrdila také, že než na ni začaly léky účinkovat, snažila se pomáhat s evakuací schovanek. Podle některých svědků události však před založením požárů zamkla své spolubydlící na pokojích.

Činem, který se jí nejspíš vymkl z rukou, chtěla upozornit na svou bezvýchodnou situaci. Dívka pocházející z romské rodiny zažila kruté dětství včetně fyzického týrání a pokusu o znásilnění otcem a stala se "problémovou" a nezvladatelnou. Sociální pracovníci z Chomutova ji nesprávně umístili do ústavu mezi mentálně postižené dívky, které nezvládaly ani základní úkony. Podle jedné verze zde Eva během čtyř let čelila nelidskému zacházení a byla "zklidňována" pomocí léků.

Žhářka putovala na devět let do vězení. Když ji propustili, podstoupila změnu pohlaví. Už se nejmenovala Eva Kováčová, ale René Lízna. Hrůzy z listopadu 1984 teď už Reného ale stále doháněly. Několikrát se neúspěšně pokusil o sebevraždu. Nakonec skončil v brněnské psychiatrické léčebně. Během pobytu pacientům rozdal všechny svoje věci, odešel na vycházku a už se nevrátil. Policie po něm vyhlásila pátrání. V léčebně se ale bojí nejhoršího.