O viru, cejchu, Prymulovi a náročné druhé vlně: Rok 2020 očima lékaře ze Zlínska
David Halata (40) pracuje jako všeobecný praktický lékař ve vesnici Hošťálková na Valašsku. Zlínský kraj na tom byl během vrcholu druhé vlny pandemie covid-19 nejhůře, došlo i na vyčerpání kapacity nemocnic. Samotná Hošťálková patřila k trojici nejpostiženějších obcí v okrese a ordinace Davida Halaty pracovala v říjnu až 14 hodin denně a vyřídila 200 telefonátů denně. Blesk Zprávám lékař popsal rok, jaký zřejmě prožíval každý praktický lékař v Česku. Od prvních zmínek o viru, přes reorganizaci péče, po rozvolněné léto, až k náročné druhé vlně. Proč se podle něj měly nosit roušky i v létě? Co říká na rezignaci Romana Prymuly? A kdy podle něj přijde třetí vlna pandemie?
Leden - měsíc ztracených plánů
Pane doktore, jaké jste měl plány v lednu roku 2020, ať už profesní, či soukromé?
Plánů jsem měl spoustu, plánoval jsem rozšíření ordinace, rozšíření týmu primární péče o další zdravotní sestru, což s pandemií vzalo za své, za prvé finančně a za druhé nebyl čas organizovat nějaké změny. V soukromí to byly změny také obrovské - děti se učily doma, vypadly jim sportovní kroužky a zimní dovolenou jsme zrušili, protože jsme se nechtěli vystavit riziku karantény.
Pamatujete si, kdy jste slyšel první zmínku o novém typu koronaviru?
Na začátku ledna už byly první zmínky v Číně, kdy čínský lékař Li Wen-liang varoval před tímto virem, ale jeho prohlášení bylo politicky potlačeno. Tam jsme začali tušit, že už asi něco přijde. Na pandemickou chřipku se „čeká“ 20 let, takže bylo otázkou času kdy.
Během ledna už jsme pak seděli nad články a vědeckými studiemi z Číny, co se daly sehnat, a snažili se o té nemoci dozvědět co nejvíce, jenže informací bylo málo. Bylo ale zřejmé, že je tu nová nemoc, která má potenciál rozšířit se po celém světě.
Čekal jste, že vir dorazí i k nám?
Pokud se bavíme o Číně, tak to jsem obavy neměl. Ale pamatuji si přesně ten den - syn hrál zápas v hokeji, pak dohráli a my jsme jim šli do šatny pomoci se převléct. A někdo z rodičů přečetl novou zprávu, že se objevili první pacienti v Itálii a to už bylo zřejmé, že je to jen otázka času, než se nemoc objeví u nás.
Únor - měsíc zrušených zimních dovolených
V únoru se objevily první případy nákazy v Česku. Jak jste to vnímal?
Tím, že žiji na Moravě, na venkově, tak jsme byli za Prahou trochu zpoždění. V první chvíli případy souvisely s cestováním do zahraničí, takže my jsme zrovna nebyli typický kraj, kde by se objevila nákaza ve větší míře. Mohli jsme tak předvídat, kdy to asi přijde k nám. Vybavuji si, že jsme měli jarní prázdniny, kdy jsme měli jet s rodinou na lyže do Rakouska. To jsme ale zrušili, protože v Rakousku už byl počet případů na vzestupu. Po prázdninách šly ještě děti do školy, ale pak se začalo všechno měnit.
Březen - měsíc bez ochranných prostředků
Jak to vypadalo u vás v březnu, hned na počátku? Téměř po celé zemi chyběly ochranné pomůcky a nastal nouzový stav.
První vlna pandemie byla kombinací naprostého strachu a nevědomí, protože my jsme opravdu o té nemoci téměř nic nevěděli a nebyli jsme na ni vybaveni. V pandemických plánech se počítalo, že praktický lékař přijde do kontaktu s takto závažnou nemocí na jednotky pacientů a na ty jsme měli být vybavení – měli jsme jednotky respirátorů, brýlí a obleků. Začalo být jasné, že infekce se začne šířit celopopulačně a my jsme potřebovali nakoupit ochranné pomůcky. Stát ale zakázal prodej soukromým subjektům a my jsme soukromé subjekty. Takže jsme ordinace museli v podstatě zavřít pro fyzický kontakt s pacientem, protože většina lékařů ordinovala týden nebo i dva s jedním respirátorem.
Zavřeli ordinace? Myslíte, že se zcela změnil chod péče?
Chod ordinací se změnil na prvních deset dní tak, že jsme zamkli čekárny a ze dne na den jsme překlopili více než 90 % péče na telefon, což jsem nikdy předtím nezažil. Přichozí pacienty do ordinace jsme 100 % objednávali. Ta změna byla obrovská, nepřipravená, ale nebylo zbytí. Pokud by v okrese vypadlo např. deset lékařů, tak 20 tisíc lidí nebude mít základní péči, nikdo jim nepředepíše neschopenku nebo žádanku na test a oni by zahltili nemocnice.
Duben - měsíc covidového cejchu
Jak první vlnu vnímali vaši pacienti?
V březnu a dubnu zavládl velký strach. Obzvláště tady na venkově byla diagnóza covidu nechtěná, lidé byli schopni pozitivního člověka extrémně vyčlenit, dokonce někteří pacienti odmítali odběrové sanitky. Znamenalo to, že před domem zastavila sanitka, z ní vyskákali, pokud to řeknu ošklivě, tři „igráčci“ v ochranných oblecích, a to byl obrovský cejch.
Naše ordinace se v dubnu zahltily obrovským množstvím pacientů. Vystavovali jsme většinu žádanek na testování, většinu pracovních neschopností, nahrazovali jsme péči za uzavřené ambulance v nemocnicích. Paradoxně ty v tu dobu většinou příliš zaplněné nebyly.
Květen - měsíc smutku a poučení
V květnu nastalo rozvolňování, myslíte si, že bylo unáhlené?
Na jaře jsem ten pocit neměl, naopak si myslím, že mělo být dříve, ale myslím tím rozvolnění zejména ve zdravotnictví. My jsme se od konce dubna, začátku května vrátili k zcela plnému provozu, výrazně dříve než třeba nemocnice. Za ty dva měsíce jsme viděli množství odložených prohlídek a prevencí. Celý květen a vlastně i červen pro nás byly smutné, protože jsme odhalovali, co se zapomnělo, co nebylo zaléčeno, začalo se objevovat mnohem víc nádorů. Z toho plyne poučení, že zdravotní systém nelze zastavit. Není jen jedna nemoc, ostatní nemoci nezmizely. Proto se snažíme pacienty neustále nabádat, aby chodili k lékaři, neodkládali preventivní kontroly.
Červen - měsíc covidového bilancování
Dokážete se podívat na pandemii i jinak a říci, co vám covid-19 přinesl do praxe pozitivního?
Ve výsledku pracovně vlastně vnímám tu jarní část pandemie jako pozitivní, protože ukázala v plné nahotě všechno, co nefunguje, co jsme odkládali – jak v ordinacích, tak v systému zdravotní péče. Pandemie nám dala velkou zpětnou vazbu směrem k organizaci našich praxí, že se musíme zamyslet nad tím, zda klasický model jeden lékař a jedna sestra je reálný, zda se nemáme například zaměřit spíše na sdružené praxe, lépe organizovat objednávkové systémy, příjem telefonických hovorů apod.
Popostrčila nás k telemedicíně, o které se mluvilo mnoho let. Ve Společnosti všeobecného lékařství jsme se snažili definovat, co je vlastně telemedicína a jak ji používat, protože telemedicína nemá žádnou oporu v českém právu. Doporučený postup pro telemedicínu jsme představili na konci srpna.
Řada ordinací zavedla objednávkové systémy. Do té doby byly výjimka, nyní je má téměř každá praxe.
A co vám covid-19 vzal?
Já třeba nebyl během druhé vlny šest týdnů nikde na návštěvě, nikoho jsem nepotkal, stále chodíte jen mezi prací a domovem, snažíte se izolovat, protože když se nakazíte a budete mít bezpříznakový průběh, tak každému seniorovi, kterého potkáte, můžete přinést velmi rizikové onemocnění. Přitom mu chcete ale hlavně pomoci, ne uškodit.
Zcela určitě vzal iluze o kompetencích řady institucí, které měly úkol situaci řešit, ale spíše než řešení přinášely zmatek, nicméně i tak se dokázaly za svou práci náležitě pochválit.
Červenec - měsíc nových systémů
Mluvil jste o objednávkoých systémech. Jak ty nyní fungují?
Díky objednávkovým systémům můžeme pacienty třídit na nemocné a zdravé, jsme schopni regulovat počet pacientů v čekárně a s tímto jsme šli do druhé vlny.
Jenže jsme zjistili, že to má vadu. Když se na nás pacienti chtějí obrátit, tak se musí dovolat, a naše ordinace, i když jsme navýšili telefonní linky, mají omezené personální možnosti. Takže momentálně připravujeme systém elektronických telefonistek, což jsou aplikace na webu, kde pacienti budou zadávat své požadavky, s kterými my pak budeme moci dále pracovat, třídit je dle akutnosti, nicméně pacient vždy získá zpětnou vazbu o přijetí požadavku bez ohledu na obsazenost telefonických linek.
Srpen - měsíc rozčarování
Byl jste v létě na dovolené?
Ano, byl a byla velmi poučná. Nemám rád moře, jsem spíš na hory. Dovolenou jsme vybírali tak, aby šlo o zemi s nejmenším výskytem nákazy. Vyhrálo Slovinsko a my jsme strávili krásných 14 dní v prázdných Julských Alpách. Na druhou stranu jsme tam viděli ty rozdíly – u nás jsme se v létě všichni družili, chodili jsme bez roušek a ve Slovinsku opatření zůstala, v hromadné dopravě se sedělo ob dvě sedadla, ve všech vnitřních prostorech se nosily roušky, v potravinách měli prodavači rukavice, před každým obchodem byly krabice s jednorázovými rouškami. Pak jsme se vrátili domů a tam přišlo to první rozčarování, že možná to v Česku neděláme zcela ideálně.
Na konci srpna ministersto zdravotnictví navrhlo, že se od září začnou nosit roušky a pak byl tento návrh během jednoho dne smeten ze stolu. Myslíte si, že roušky měly přes léto v Česku zůstat?
Ano, měly. Vím, že veřejnost roušky vnímá sporně. Ano, je nesmysl na čerstvém vzduchu chodit s rouškou, na druhou stranu nemyslím, že rouška by někomu uškodila. Kdyby to tak bylo, tak všichni chirurgové a všechny sálové sestry, všichni lékaři, kteří od jara pracují trvale v rouškách, by museli mít trvalé následky. Ale rouška ve vnitřních prostorách smysl má. Je to levné a jednoduché řešení a nikoho výrazně neomezuje. To nejjednodušší řešení jsme nevyužili. Nyní bereme lidem práci, ti se ocitnou ve svízelné sociální situaci, přitom řešení se naskytlo hned na začátku a stálo pár korun.
Září - měsíc střídání kormidelníků
Co se dělo ve vaší obci v září?
V září byl klid, druhá půlka září byl vzestup nemocných v Praze, já v září zadával dvě tři žádánky na otestování týdně a jen jsme čekali, kdy to přijde k nám.
Myslíte, že zářijová opatření přišla pozdě?
Ano, přišla. Protože pokud člověk sledoval doporučení epidemiologů a dostupná data, tak ta už upozorňovala na nárůst v půlce srpna. My jsme si téměř celým zářím prošli bez omezení. Včasně zavedená opatření jsou přinejmenším ekonomicky ve výsledku výhodnější.
V září rezignoval ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO), kterého vystřídal Roman Prymula. Ten pak v říjnu rezignoval kvůli tomu, že ho deník Blesk nachytal po zavírací době v restauraci s exšéfem poslanců ANO Jaroslavem Faltýnkem a bez roušky. Jak jste to vnímal ze své pozice lékaře?
Střídání kormidelníka v takovéto situaci není ideální stav. Co se týče rezignace pana profesora Prymuly, tak za normální situace by to bylo naprosto správné a adekvátní, protože obecně není v naší demokracii zvykem, že kvůli chybám politici odstupují, ta odpovědnost za jejich činy je malá. Ale tohle normální situace nebyla a pokud v takové chvíli vyměníme někoho, kdo ministerstvo vede, tak ztrácíme jeden až dva týdny a ty měly v dané chvíli cenu zlata.
Říjen, část první: měsíc nárůstu nakažených
Pamatujete si, kdy v říjnu začal stoupat počet nakažených? Jak to vypadalo u vás v obci a v celém kraji?
Tím spouštěčem v našem regionu byly zřejmě senátní volby. Sedm dní po druhém kole jsme najednou měli prudký nárůst nakažených, bylo to v řádu stovek procent. První týden nemocnost skokově narostla o 370 až 400 procent a čtvrtý a pátý týden v říjnu jsme zažili největší boom. Ve vesnici, která má 2300 obyvatel, jsme měli týdenní nárůst mezi 80 až 100 nemocnými, naše vesnice byla v první trojici nejpostiženějších vesnic v okrese. Následně celý Zlínský kraj byl nejpostiženějším a co bylo podstatné – pátý týden v říjnu došlo k vyčerpání kapacit všech nemocnic. Pacienti se překládali do jiných krajů a pocítili jsme to i my, protože práh pro přijetí do nemocnice se posunul a stavy, které byly běžně řešené v nemocnici, jsme museli řešit my doma.
V té době se objevil i v médiích návrh, že by praktici měli jít vypomáhat do nemocnic. Co jste tomu říkal?
Já jsem pracoval v nemocnici na interně a u zdravotnické záchranné služby, takže si to dovedu představit z obou stran, vím, že nemocnice jsou přetížené a pracují na hraně.
Zároveň nás ten nápad pobavil, protože v tom největším náporu jsme pracovali 12 až 14 hodin denně, ordinace vyřizovaly 150 až 200 telefonů denně a drželi jsme na svých zádech drtivou většinu všech kontaktů se zdravotním systémem, protože nemocnice poskytovaly péči především jen covidovým pacientům, vydávali jsme většinu žádanek, protože hygienické stanice tu situaci nezvládaly, tak jsme začali trasovat. Na otestování čekali pacienti až 7 dní. Některé pozitivní pacienty hygienická stanice kontaktovala až po deseti dnech a to bylo pozdě. Neumím si představit, co by se stalo, kdybych šel pracovat do nemocnice, kdo by se o mé pacienty vlastně postaral? Kdo by vystavoval žádanky na otestování, trasoval, předepisoval léky, léčil všechny ostatní nemoci mimo COVID-19 apod.?
Přišel jste o nějaké pacienty kvůli covidu-19?
Ano, několik pacientů zemřelo, nutno dodat, že většinou pacienti pokročilého věku s demencí, takže tam se to dalo předpokládat. Ale zemřeli také pacienti, kteří by žili ještě mnoho let, nebýt covidu.
Říjen, část druhá - proč covid není „chřipečka“?
V říjnu se také uskutečnily protesty proti vládním opatřením na Staroměstském náměstí a stále u některých lidi převládal názor, že koronavirus je jen „chřipečka“. Jak se díváte na popírače covidu?
Ty hlavní aspekty, proč koronavirus není chřipečka, jsou dva.
To hlavní nebezpečí je to, že ta nemoc je nová, neumíme odhadnout, co s lidmi udělá. Ano, většina jí projde pod obrazem obyčejného nachlazení a buďme za to rádi. Zároveň ale dost lidí i mladého věku není schopných se po desetidenní izolaci vrátit do práce, protože mají nadále zdravotní obtíže. Nemalé množství pacientů, i ti mladší, mají těžké zápaly plic a nevíme, jaké následky budou mít do budoucna. U několika pacientů, zejména žen kolem 35 a 40 let, se objevily tromboembolické komplikace, protože COVID-19 zvyšuje srážlivost krve. Například plicní embolie, které mohou mít další následky.
Ten druhý aspekt, ten je zásadnější, je přetížení nemocnic a systému zdravotní péče. U chřipky nepotřebuje hospitalizaci 5 % nemocných a neonemocní tolik lidí najednou. A to jsme zažili ve Zlínském kraji. Dost lidí si neuvědomuje, že nejde jen o covidové pacienty, ale o všechny, protože nemocnice a i celý systém zdravotní péče pak nemá kapacitu léčit i ty ostatní stejně jako v normální situaci. Pokud budu například účastníkem dopravní nehody nebo budu mít úraz, tak nemůžu očekávat, že v přetížené nemocnici dostanu stejnou péči, dostanu jen nezbytnou péči. A to je rozdíl. Velmi podstatný rozdíl.
Listopad - měsíc odmítání testů
V listopadu se vám již pracovně ulevilo?
Ano, první týden listopadu následoval pokles nemocných o polovinu, byly tu známky, že druhá vlna v regionu odeznívá. Ale setkáváme se s tím, že spousta pacientů nás nekontaktuje, protože mají strach z karantény, třeba když už jednu prodělali a nechtějí další, tak se raději léčí doma. Jenže pokud netestujeme, nevyhledáváme kontakty, tak nezastavujeme šíření viru v populaci. K více jak 50 % přenosů dojde 2 - 3 dny před projevem prvních příznaků.
Samozřejmě velmi silně vnímáme, jaký nežádoucí vliv mají opakované karantény na sociální otázku našich pacientů, jaké velké problémy jim přináší v práci, v podnikání, v běžném životě. A přirozeně nás štve, že tuto stránku nejsme schopní jako lékaři nijak změnit a často nad chaosem opatření kroutíme hlavou.
Byl u vás v ordinaci také velký zájem o očkování proti chřipce?
Kapacita, která byla vloni dostačující, se vyčerpala za 7 dní.
Prosinec - měsíc očekávání třetí vlny
Co čekáte od prosince?
Doufám v pohodový a klidný advent! Snad nebude jen o nákupech, shonu, ale i o uvědomění si, co je opravdu důležité. Realisticky se ale spíš obávám, že pokud propukne klasický předvánoční zmatek, jaký známe z posledních let, tak to bude ideální půda pro nové šíření koronaviru. Moc rád bych se pletl.
Myslíte, že přijde třetí vlna pandemie?
My jsme nedosáhli promořenosti v populaci ani 50 %, takže lze očekávat, že pokud začne narůstat počet nemocných, tak bude stále dosti vnímavých vůči viru. Třetí vlna je velmi pravděpodobná. Každopádně se snažíme na ni v naší ordinaci připravit. Postupně zavádíme, konečně, antigenní testování, připravujeme elektronickou sestru, abychom vyřešili problém s obtížným dovoláním se do naší ordinace.
Myslíte např. v lednu nebo v únoru? Obáváte se, že se koronavirus zkříží s chřipkou?
Ano, přibližně v lednu. Kombinace s chřipkou se obáváme, nám to ztíží diagnostiku a nemáme v ordinacích dostupný test, který by odlišil covid a chřipku. Obáváme se, že někteří pacienti mohou mít obě infekce zároveň.
Kdy myslíte, že celá pandemie skončí?
Nikdo neví, jak dlouho zůstává imunita, ukazuje se, že zůstává, jenže někteří pacienti se mohou infikovat víckrát. Pokud imunita zůstane, tak je to o tom, že se promoří alespoň 60 % populace a vir bude evolučně vytlačen a zařadí se po bok běžných respiračních infekcí. Pokud imunita nebude zůstávat, tak jediným zastavením pandemie je vakcinace.
Ale svět se kvůli jedné nemoci nezastaví. Žijeme dál a je třeba se tomu nepoddávat. Věnovat se sobě, svým blízkým, svým zájmům, své práci, svému životu. I když řada věcí není možná jako dřív, nepřestaneme přece kvůli jedné nemoci žít!
