18°C
Stanice metra Malostranská se Pražanům otevřela v roce 1978, tedy v první fázi výstavby metra spolu s dalšími sedmi stanicemi linky a spojilo tehdy Dejvice a náměstí Míru na Vinohradech. Oproti lince metra C šlo o linku hluboko pod povrchem města, proto se zde vůbec poprvé objevily tzv. ražené stanice. Ty mohou někdy působit stíněně a potemněle, to ale není příklad Malostranské.
„Malostranská je ražená, trojlodní stanice, nacházející se 32 metrů pod Klárovem. Má čtyři páry prostupů na nástupiště a prodlouženou střední loď. Dostavba dodatečného vestibulu není z důvodu umístění stanice možná. Z Malostranské vede jeden vestibul, který je s nástupištěm spojen dvěma trojicemi eskalátorů,“ popisuje stanici Jan Bonew z webového portálu Metroweb.
Stanice se nachází doslova pár kroků od Pražského hradu a v jejím okolí je nespočet památek. Vždyť její vestibul přímo sousedí s Valdštejnskou zahradou, kde sídlí Senát České republiky a pak také s další, menší zahradou, která je s vestibulem přímo propojena. Přestože se budovala během normalizace, lze bezpochyby říct, že jde o vkusné propojení starého s novým.
Barokní skvosty
Na podobě stanice se podíleli architekti Zdeněk Drobný a Otakar Kučera. Přestože prostory samotné stanice jsou velice podobné zbytku linky A – stěny jsou obložené hliníkovými výlisky v barvě champagne a tří různých odstínů zelené a eskalátory jsou stříbrné, samotný vestibul je více než zajímavý. Je totiž propojen s blízkou zahradou a dojmu jednoty vnějšího a vnitřního prostoru napomáhá i umístění kopií barokních soch od Bernarda Brauna a Antonína Brauna. Stejné sochy totiž lze vidět i v blízké zahradě. Replika sochy Naděje, jejíž originál najdeme v galerii Ctností v Kuksu, se nachází dokonce přímo nad horním koncem eskalátorů. Další sochy, respektive sousoší od Antonína Brauna Merkur a Venuše ze zámku Valeč, jsou též zabudovány přímo ve zdi vestibulu.
Další sochy, vše kopie barokních děl ze zámku Valeč, se nacházejí v zahradě před Valdštejnskou jízdárnou. Ta vznikla společně se stanicí metra. Do 40. let zde totiž byl neudržovaný hospodářský dvůr a následně zde byl postaven výstavní pavilon hlavního města Prahy. Právě na jeho místě vyrostl povedený pavilon metra, na kterém kromě soch stojí za pozornost i umělecké mříže.
Po revoluci byla do vestibulu metra vestavěna kavárna, což trochu zdeformovalo jeho lehkost a propojení s vedlejší zahradou. Zanikla tak trochu i jedinečnost místních mříží. Těch je zde celkem pět. Jedná se o trojdílnou mříž u vstupu do stanice od Jana Smrže, mříž u vstupu do zahrady od Vojtěcha Kobylky a Eduarda Řepky, mříž u vstupu do Vajdštejnské jízdárny pocházející z dílny Jaromíra Brudhause a dvě mříže v zahradě od Zbyňka Runczika. Schválně, až půjdete příště okolo, zkuste zvednout hlavu, na chvilku se zastavit a vychutnat si zdejší umělecká díla.
