8°C
V magický den 22. 2. 2022 se otevře nová galerie současného umění Kunsthalle Praha. Zajímavá je historie místa samotného. V letech 1779–1930 stály na současném pozemku Kunsthalle Praha kasárny v Brusce. Milovníci Švejka si možná vzpomenou, že přesně sem si chodil Švejk půjčovat peníze „... pošlu vás k hejtmanovi Šnáblovi do Brusky, aby mně půjčil sto korun. Vyhrál předevčírem v kartách. …Zeptejte se u hejtmana Šnábla, kde kupuje tu ořechovku, a kupte dvě láhve,“ říká v knize polní kurát Švejkovi.
Nová trafostanice
Čím více se Praha začala elektrifikovat, tím více rostla potřeba výstavby nové trafostanice. Jako nevhodnější místo byl vybrán právě Klárov. Ve 20. letech minulého století tady ale kromě zmiňovaných kasáren stály i vojenské sklady a celé území bylo dost nepřehledné. V roce 1924 byla zbourána Královská vápenice, která stála naproti dnešní Kunsthalle. Po odklizení sutin se zjistilo, že je odtud krásný výhled na Hradčany.
„Záhy tak vzniká nový návrh architektů Viléma Kvasničky & Jana Mayera, žáků Jana Kotěry. V prostřední části poměrně rozsáhlé budovy navrhují vyhlídkovou terasu, jejíž balustrádu osazují historickými sochami,“ stojí na webu Kunsthalle. Projekt to byl zdařilý, nakonec se však rozhodlo, že stavět se bude jinde. Konkrétně naproti na místě tehdejších kasáren. A tak se bouralo znovu, tentokrát šel k zemi původně renesanční palác, tehdy Bruská kasárna.
Architekti Vilém Kvasnička a Josef Štěpánek nezávisle na sobě vytvářejí funkcionalistické návrhy na transformační stanici situovanou na nově vybrané parcele. Štěpánek je ve svých návrzích mnohem odvážnější, pro historickou Malou Stranu je však až moc osobitý, a tak je jeho návrh zamítnut. Od roku 1929 tedy pokračuje Kvasnička samostatně.
„Exteriér stavby Kvasnička navrhuje ve stylu moderního klasicismu tak, aby zapadal do rázu dalších staveb Malé Strany, interiér ovšem pojímá jako moderní železobetonový prostor. V mnoha ohledech se jedná o moderní stavbu, která adaptuje průmyslový provoz do svého interiéru a navenek se nadále tváří téměř jako městský palác,“ zmiňuje web.
Pocta elektřině
V roce 1934 je nová trafostanice konečně zkolaudovaná. Jméno dostala po slavném fyzikovi a meteorologovi Václavu Karlu Bedřichu Zengerovi, který byl profesorem na Českém vysokém učení technickém v Praze. Zenger nebyl ledajakým vědcem, poradil dokonce Gustavu Eiffelovi, jak správně umístit hromosvod na Eiffelovu věž v Paříži.
Pro fasádu trafostanice umělec Zdeněk Pešánek navrhl čtyři světelně-kinetické plastiky. Objekty ze sádry, kovu a umělé hmoty se zabudovanými neonovými trubicemi měly „Zengerovku“ efektně osvětlovat. Během 2. světové války se však nenávratně ztratily, zůstaly alespoň jejich modely, které jsou součástí sbírky Národní galerie Praha.
Bude tu hotel?
V roce 1951 se Zengerova trafostanice stává majetkem Pražských energetických a rozvodných závodů a její měnírenská část majetkem Dopravního podniku hlavního města Prahy. V roce 2006 se veškeré technické vybavení rozvodny přesouvá do suterénu trafostanice. V prvním nadzemním podlaží zůstává pouze měnírna Dopravního podniku hlavního města Prahy. O rok později je nemovitost prodaná soukromému majiteli, který zde plánuje vybudovat hotel. To se ale velmi protahuje a budova chátrá.
Trafostanice občas slouží jako prostor pro pořádání undergroundových koncertů, večírků a výstav. Až nakonec v roce 2015 ji kupuje nadace The Pudil Family Foundation zakladatelů Pavlíny a Petra Pudilových, ve stejném roce v dubnu je budova na podnět Klubu za Starou Prahu prohlášena za kulturní památku.
Ve stejném roce také dochází k přeložení a komplexní výměně technologie měnírny Klárov a ukončení jejího provozu v prvním nadzemním podlaží Zengerovy trafostanice. Nadace se rozhodne prostor přetvořit na uměleckou galerii, proměnu realizuje česko-německé architektonické studio Schindler Seko. 22. února 2022 Kunsthalle Praha otevírá.
