Pátek 29. března 2024
Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt
Oblačno 18°C

Chtěl jsem se zabít, přiznává bývalý voják Michal (44). Byl závislý na automatech

Autor: ula - 
21. února 2022
05:15

Na začátku Michalova (44) příběhu byla skvělá práce, ve které měl respekt, strmý kariérní let vzhůru a dobré finanční ohodnocení. Kariéra nebývá vše, v soukromém životě měl prázdno, které začal vyplňovat hraním na automatech. Nyní již bývalý příslušník Armády ČR se stal závislým, nadělal vysoké dluhy a dokonce přemýšlel, že si vezme život. Závislost se totiž v armádě neodpouští. Kam může zajít závislost na hazardu? A jak rozpoznat, že je váš blízký závislý na hazardu?

Od devadesátých let sloužil Michal v armádě. Prací žil a postupně se dostal kariérně velmi vysoko.

„Prací jsem žil od 7:30 do 16 hodin. Můj soukromý život ale nebyl šťastný, neměl jsem stabilní partnerský vztah. A tak jsem po práci šel hrát,“ vzpomíná na vznik své závislosti Michal. Přestože vydělával na tehdejší dobu slušné peníze, často pár dní po výplatě neměl nic. Nedostatek financí řešil půjčkami. Na jejich splacení využíval finance z misí, kterými splácel dluhy. „Během mise jsem si vždycky říkal, že s hraním už znovu nezačnu, ale to se mi nikdy nepovedlo. Přišel stres, partnerské vztahy mise nevydržely, a s tím vším i motivace vydržet nehrát,“  upřesňuje. 

V armádě se závislost neodpouští

Svoje problémy samozřejmě tajil.  „V armádě je ale jakákoliv závislost tabu. Nikdo nesměl o mých problémech vědět. Nejen kvůli mé reputaci u podřízených, ale znamenalo by to pro mě nejspíš konec kariéry,“ přibližuje Michal, který nemohl vyhledat odbornou pomoc u vojenského psychologa. V armádě totiž Hippokratova přísaha zcela neplatí a pokud by se svěřil se svým problémem, nezůstalo by tajemstvím.

Stovka od maminky prohraná v automatech

S rodiči se Michal stýkal, ale přiznat jim, že má problémy s hraním, nechtěl. „U hraní na automatech je problematické přijít na to, že hrajete, dokud se to neprojeví třeba na rodinných financích, což se u mne nestalo. Prohrával jsem svoje peníze a půjčky, které jsem si bral, byly vždy pouze na mne. Přestože jsem si třeba od mamky půjčil stovku na autobus, kterou jsem ale hned prohrál v automatu, žádné půjčky na rodiče jsem si nikdy nebral. Nechtěl jsem, aby se o mém problému dozvěděli. Ani v práci, ani v rodině,“ přibližuje Michal, podle kterého je to u hraní jiné, než třeba u závislosti na alkoholu a drogách, kdy je to na vás závislost poznat i fyzicky.

Dokonce i v partnerských vztazích dokázal tuto věc zatajit. Problémy s hraním ale nebyly to, kvůli čemu krachovaly jeho vztahy. Byl to především život člověka v armádě, který často vyjíždí na mise, není dlouhý čas doma.

Michal: Chtěl jsem si vzít život

Po asi pěti letech, kdy Michal hrál, se jeho situace dostala až do takové fáze, kdy uvažoval o ukončení svého života. „Jako voják jsem věděl, jak svůj život ukončit, abych tím nezpůsobil šok a problémy někomu dalšímu. Uvažoval jsem, že bych zpolykal nějaké prášky. Byl jsem opravdu zoufalý,“ říká Michal, který se rozhodl jako poslední možnost, než skoncuje se svým životem, vyhledat odbornou pomoc.

Obešel několik poradenských center a žádal je o pomoc. Bohužel té se mu nedostávalo. „Potřeboval jsem si s někým promluvit ihned. Nikdo z odborníků mi ale nechtěl pomoci, nebo až třeba za půl roku. To už by ale pro mě bylo pozdě,“ líčí svůj tehdejší stav.

Michal se vracel domů kolem centra Podaných rukou v Olomouci, kde tehdy pomáhali především závislým na drogách. „Protože jsem byl kousek od domova, byla to pro mě poslední možnost. Zkusil jsem zazvonit. Přestože byl pátek odpoledne, v centru byl ještě psycholog Lukáš Carlos Hrubý, který mne tehdy vyslechnul, a tím mi zachránil život,“ popisuje. Na léčení k němu docházel pravidelně ještě rok.  

Hotovost jako hrozba

V roce 2006 ukončil léčb, poté se přestěhoval za prací do Prahy. Byl až na menší výjimky „čistý“, stále pro něj závislost na hracích automatech ale představovala velkou hrozbu. “Jedné z mých partnerek ani nepřišlo zvláštní, že jsem jí dával všechny své peníze a nikdy jsem u sebe neměl hotovost,” usměje se Michal, který se tak chtěl chránit před tím, aby nezačal znovu hrát. 

Dvě práce kvůli dluhům

V současnosti Michal žije kousek od Olomouce s přítelkyní a dcerou a přes deset let už nehrál. „V armádě došlo v restrukturalizaci a já v té době dostal nabídku jít pracovat mimo armádu. Tu jsem přijal a snažil se postavit na nohy mimo ni. Bylo to těžké období, protože jsem musel splácet dluhy, které jsem během dob hraní nadělal. Už jsem nejezdil na mise, ze kterých bych finančně vše dorovnal. Ze začátku jsem měl i dvě práce, abych zvládl řádně splácet a měl se i z čeho najíst,“ popisuje Michal, který začal pracovat v poradenství.

Po letech práce v tomto segmentu se vypracoval do vedoucí pozice. Stále doplácí poslední dluhy, které si v době hraní udělal, ale nyní už řeší jejich finální splacení. „Dnes už u sebe dokážu mít velmi vysokou hotovost bez obavy, že bych ji prohrál. A kdyby jen na mě přišla chuť si zahrát, pak mám dnes důvod, kvůli kterému vím, že bych do toho nespadl v takovém rozměru, jako tehdy. A to je moje dcera,“ zakončuje Michal.  

Psycholog: Hráči žijí dva životy

Michal dokázal svoji závislost skrývat před okolím. Podle Lukáše Carlose Hrubého, odborného ředitele Společnosti Podané ruce, je těžké pro okolí hráče závislost na hraní hazardních her rozpoznat a pojmenovat.

„Hráči žijí jakoby dva životy. V jednom jsou ve svých rolích - učitel, rodič, podnikatel, kamarád... a v druhém hrají. Tyto dva světy se učí nespojovat. Vytváří mnohdy komplikované konstrukty, jak vysvětlují svůj čas trávený mimo rodinu, konstrukty kolem peněz, kolem změny nálad,“ vysvětluje Hrubý.

Pokud má okolí podezření, je dobré sledovat tři základní oblasti, kde se časté hraní, případně hráčská závilost projeví. Čas, peníze a vlastní zdraví, pociťovaná pohoda.

„Hráč s rozvojem hráčské zkušenosti spotřebovává hrou stále více času. Ten si vytváří na úkor dřívějších zájmů, vztahů včetně těch blízkých a rodinných. Jasnou indicií jsou peníze. Hra stojí finance, a ne malé. Hráči mohou přestávat mít volné peníze, mohou nevycházet s vlastními příjmy, mohou si začít půjčovat. Vlastní pohoda a zdraví je dalším ze symptomů,“ říká k tomu Hrubá a pokračuje: „Hráč může být v napětí, podrážděný, reagovat na blízké svým naštváním aniž by spouštěčem byla jasně pojmenovatelná příčina. Celkově s rozvojem hráčské závislosti se hráči s tímto svým světem stále více uzavírají do sebe samých.“

Jak přesvědčit závislého k léčbě?

„Přesvědčování moc nefunguje. Účinný, i když někdy obtížně dosažitelný, je klid a jasné pojmenování. Hráči prochází jakýmsi vnitřním i vnějším „coming outem“. Je důležité před tématem neuhýbat, situaci pojmenovat a stanovit si své vlastní hranice. Dobré je kontaktovat odborníka, neodkládat to a nebýt na to sám,“ uzavírá psycholog.

Máte pocit, že hazardní hry ovládli váš život? Myslíte si, že někdo z vašich blízkých je závislý na hazardu? Nebojte se říci si o pomoc!

Projekt Zodpovědné hraní nabízí možnosti a tipy, jakým způsobem se mohou hráči chránit a udržet své hraní pod kontrolou, v rozumných mezích. Zároveň také rizikovým hráčům představuje, jaké různé formy odborné pomoci mohou vyhledat – od adiktologické, přes finanční a právní. 

Společnost Podané ruce

Telefon +420 770 177 337

infolinka@podaneruce.cz

WhatsApp: +420 770 177 337

Facebook Messenger

Provozní doba infolinky:

Po-Pá: 9:00 – 15:00

Sananim

mobil: 774 701 070

gambling@sananim.cz

Stop závislosti

Neprohraju život

Anonymní gambleři

Video  Gamblerství  - Videohub
Video se připravuje ...

 

Aktuální dění

 

Izraelsko-palestinský konflikt:

ONLINE dění v Izraeli Velitel Hamásu Iron Dome

Válka na Ukrajině:ONLINE dění na Ukrajině