Víceúčelová budova Rudolfina vznikla z iniciativy Böhmische Sparkasse, tedy České spořitelny, která už tehdy byla nejstarším peněžním ústavem na území Českého království. Založená byla v roce 1825. Spořitelna si nemusela dělat hlavu s financemi, proto byli osloveni nejlepší architekti tehdejší doby a rozpočet na stavbu byl opravdu velkorysý.
Jméno po princovi
Odborná porota nakonec ze zástupu slavných jmen vybrala projekt pánů architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze (navrhli i Národní divadlo nebo Národní muzeum, pozn. red.) a jako místo stavby byla vybrána parcela na pravém břehu Vltavy. Do té doby to nebylo místo bůhví jak krásné. Stála zde káznice, chemická továrna a nakonec pila. S novou budovou zasvěcenou hudbě a umění tak mělo místo získat konečně důstojnější podobu. Stavba byla dokončena roku 1884, své jméno pak dostala po korunním princi Rudolfovi, synovi Františka Josefa I.
Slavnostní otevření nebylo bez chyby
Tehdejší tisk otevření kulturního stánku sice vítal a chválil i jeho krásu a velkolepost, zároveň však neopomněl zdůraznit, že se na slavnostním otevření podílelo jen málo českých umělců a zaznělo i málo českých skladeb.
„Ve dvoraně Rudolfina shromáždili se zástupci České spořitelny, obchodní komory pražské a konservatoře krátce před půl jedenáctou dopoledne. Brzy na to vstoupil tamtéž místodržitel baron Kraus, zemský velitel generál Filipovič a další pozvaní hosté. Nemohl chybět ani zástupce České spořitelny Baron Peche. Po úvodním slovu barona Peche odebrali se přítomní do místnosti, kde nalézá se výstava umělecko-průmyslová. Po té navštívili obrazárnu, načež kol dvanácté hodiny vstoupili do koncertního sálu. Koncert samý nebyl v účelu svém žádnou čistě uměleckou produkcí, leč beztaktní provokací českého umění a české národnosti,“ stálo v časopise Dalibor, který byl hudebním periodikem.
V sobotu 4. ledna 1896 proběhl v Rudolfinu historicky první koncert České filharmonie. Na programu byly Dvořákovy skladby, které si sám autor také dirigoval. Při koncertě zazněla 3. Slovanská rapsodie As dur, ve světové premiéře pak Biblické písně č. 1–5, předehra Othello a v té době již světoznámá 9. symfonie Z Nového světa.
Sídlo vlády
Vznik Československa znamenal pro Rudolfinum velkou změnu. S novou republikou vyvstala potřeba adekvátního místa, kde by mohla sídlit poslanecká sněmovna Národního shromáždění. Přestavba zabrala 3 roky a nutno podotknout, že kulturní svatostánek dostal pěkně na frak. V první etapě bylo zarovnáno pódium s koncertním sálem, byly odstraněny varhany, přestavovaly se i lodžie, galerie a salonky. Bylo nutné zde zřídit zázemí poslaneckých klubů a jídelnu, což mělo za následek snižování stropů a mnoho vestaveb příček do sálů v galerijní části Rudolfina.
Místo debat přemety
Po válce se do Rudolfina vrátila Česká filharmonie, která se o místo dělila až do 90. let minulého století s Akademií múzických umění a hudební konzervatoří. Ta pro svou výuku potřebovala tělocvičnu a tak se majestátní prostor dvorany Rudolfina proměnil znovu, a místo uměleckých debat se tu metala salta a rozléhaly tělovýchovné povely.
Kulturní památka
V roce 1989 bylo Rudolfinum prohlášeno kulturní památkou a bylo jasné, že se musí co nejdříve kompletně zrekonstruovat. Práci, která probíhala v letech 1990-1992, provedl známý architekt Karel Prager, jehož úkolem bylo především vrátit novorenesančnímu kulturnímu stánku jeho původní podobu, kterou mu vtiskli architekti Zítek a Schulz. Dnes je Rudolfinu sídlem České filharmonie a výstavní prostory slouží především Galerii Rudolfinu.
21. listopadu 2016 rozezněl Dvořákovu síň pražského Rudolfina koncert Pocta českým filmům a pohádkám 2. Classic Praha, INT
