22°C
Na konci 13. století byla v Českém království objevena nové naleziště stříbrné rudy. To vedlo k rozhodnutí krále Václava II. zrealizovat měnovou reformu. Základem pro ni bylo vytvoření nového zákoníku, který byl nazván Horní zákoník.
„Král Václav II., snaže se zemi naši poříditi nové, trvalé plativo, povolal roku 1300 do Prahy tři mincmistry věhlasné tehdy mincovny Florentské: Reinharda, Alpharda a Tino Lombarda, aby pro Čechy nová mince byla pořízena. I ustanoveno tu, že nová mince ražena býti má a sice grošová, dle původní výrobny „grossi Pragenses“, což se rovná názvu groše pražské a pak mince menší „Denarii parvi, zjednodušeně „parvi“, jichž 12 kusů na jeden groš pražský jíti mělo,“ stojí v knize Stručný přehled českého mincovnictví od Eduarda Fialy.
Volný prodej stříbra byl zrušen
Zákoník, který král s italskými mincmistry sepsal, byl na tehdejší dobu velmi pokrokový a mimo jiné taky stanovil jasné podmínky, jak má být nakládáno se surovým stříbrem. Horní zákoník zakázal volný obchod s neraženým stříbrem, včetně vývozu do zahraničí. Veškeré stříbro vytěžené na území Českého království mohla od té doby vykupovat pouze královská mincovna.
Razit se začalo v Praze
Jak dokládá i text v knize o českém mincovnictví, první mincovna na ražení pražského groše byla v Praze. Poté, co byly objevena bohatá ložiska stříbrné rudy na Kutnohorsku, byla mincovna přesunuta přímo do Kutné hory, konkrétně do opevněného Vlašského dvora.
„Tato reforma mincovní brzy se osvědčila: groše pražské staly se v obchodování domácím i zahraničním mincí dobře bernou, která pak když mincovna s ražbou mince této se zabývající z Prahy ku kvetoucím tehdy dolům „Hor Kuten“ přenesena byla, ražena byla v množství hojném,“ popisuje Stručný přehled českého mincovnictví.
Koruna a znak Českého království
Nové groše měly rubovou a lícní stranu. Na líci mince dominuje v jejím středu česká královská koruna, okolo které je dokola napsáno „DEI GRATIA REX BOEMIE“ (Z Boží milosti král český, pozn. red.). Na rubu pak byl vyražen znak českého království (dvouocasý korunovaný lev ve skoku, pozn. red.). Okolo něj se vine druhý nápis „GROSSI PRAGENSES“, tedy groše pražské.
Kvalita se postupně vytratila
Pražské groše se razily celé čtvrt tisíciletí. V průběhu let ale jejich ražba ztrácela na kvalitě, nejmarkantnější to bylo pak za Václava IV. na přelomu 14. a 15. století, kdy byly groše raženy nedbale a často zůstávaly z velké části nedoražené. Poklesla i jejich hmotnost a tají obsah použitého stříbra.
Ve stručném přehledu českého mincovnictví se dokonce autor zmiňuje, že se kvůli poklesu kvality stával groš mincí málobernou, takže v některých německých městech ji obchodníci brali pouze tehdy, pokud byla označena speciální značkou, tzv. contramakováním. To znamenalo, že mince nebyla zcela znehodnocena. „Dělo se tím způsobem, že na svršek groše vražena byla zvláštní punce, mající obyčejný vztah ku obrazu znaku daného města, kde se contramakování provedlo,“ vysvětluje publikace.
Groš vystřídal tolar
S postupným klesáním váhy a ryzosti se pražské groše nepřestaly potýkat až do roku 1547, kdy byly nahrazeny stříbrnými tolary. O přetrvávající oblibě pražského groše nejlépe svědčí fakt, že z oběhu byly definitivně staženy až v roce 1644 na základě patentu Ferdinanda III.
