Ostrov naplavováním zeminy vznikal postupně, svou dnešní velikost získal až po velké povodni v roce 1784, kdy byly na ostrově také vybudovány ochranné zdi. V roce 1817 získává ostrov svého prvního majitele. „Ostrůvek ten koupil Josef Saenger od obce novoměstské za 1000 zlatých a roční činži 7 zlatých. Po povodni roku 1784 ohrazen byl zdí a osázen stromovím. Od té doby tu byl prostý dřevěný hostinec,“ popisuje vznik ostrova Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Pan Josef Ignác Saenger byl barvíř a svoje řemeslo také na ostrově vykonával. I proto se mu začalo tehdy říkat Barvířka.

Ostrov pojmenovali po arcivévodkyni

Roku 1830 koupil ostrov mlynář Novotný a přestavěl hostinec i lázně  podle plánů architekta Carla Pollaka. Z hostince se stala restaurace, ke které patřil i bohatě zdobený sál. Nový majitel dal také upravit park, místo dosud používaného přívozu nechal vybudovat dřevěný mostek a celý ostrov zpřístupnil veřejnosti. Nová restaurace byla slavnostně otevřena v květnu 1837 honosným plesem.

Tuto velkou slávu navštívil i arcivévoda František Karel (otec Františka Josefa I., pozn. red.), mlynář nelenil a požádal vévodu, aby ostrov mohl nést jméno jeho manželky Žofie. Tomu arcivévoda rád vyhověl a od té doby nese ostrov její jméno.

Legendární tancovačky

Plesy, bály a různými tancovačkami byl Žofín vyhlášený. Vždyť o místních legendárních plesech se v roce 1848 rozepsal i sám Josef Kajetán Tyl v knize Proč nepíšete německy. „Skvostný sál a pěkné lázně, obsloužení, plno kázně, stromořadí, stezky, křoviny, sedátka i květiny. Zvučná hudba vojenského pluku, chechot šviháků a podivného hluku, to vše vidět a slyšet je tu za groš stříbrný.“

Středisko vlasteneckého života

 Žofín byl také velmi spjat s vlasteneckým životem. Velmi oblíbené byly především takzvané národní besedy. Dnes bychom je nazvaly spíše charitativními plesy, výtěžek z jejich pořádání putoval na podporu českých národních institucí. Jedné takové besedy se dokonce zúčastnila i Božena Němcová. Němcová konec konců na Žofíně zůstává dodnes. Před hlavním vchodem do budovy stojí její pomník, který v 50. letech 20. století vysochal Karel Pokorný.

Ale nešlo jen o hudbu a tanec. Na Žofíně se také konaly výstavy nebo různé bazary. Dokonce tu v roce 1899 proběhla schůze organizovaná spisovatelem Vilémem Mrštíkem proti asanaci Prahy, v rámci které mělo být zničeno mnoho pražských památek.

Povodně

Slovanskému ostrovu se povodně nikdy nevyhnuly. Ta poslední v roce 2002 ho takřka zdemolovala. Hlavní budova byla zatopena do výšky 1,6 metru a kromě zničených interiérů došlo také k poničení techniky skladované ve sklepě. I z této povodně se ale Žofín nakonec oklepal a dnes si zde Pražané opět mohou v klidu posedět ve stínu pod stromy.

Fotogalerie
18 fotografií