V místech, kde se dnes Pražané mohou procházet po krásně upraveném parku, byly od 12. pražské vinice. Tehdejší zpustlost barvitě popisuje kniha s názvem Čechy, která vyšla v roce 1900. „Jihovýchodní svah Petřína, na kterém se dnes rozkládá krásná zahrada knížat Kinských, byl v minulém století (18. století, pozn. red) pustý. Lysé skaliny střídaly se s roklinami a pouhými vřesovišti. Místy byly husté křoviny a stromy. Do vrchu vedla hrbolatá vozová cesta a několik srázných stezek,“ stojí v knize. Dokonce se tu i pálilo kuchyňské nádobí.
„Lid nazýval tuto pustou část Petřína Vrabcovnou. Asi v polovině úbočí, bylo menší prostranství s několika bídnými chatrčemi a pecemi k pálení kuchyňského nádobí. Byl to však závod pravých nuzáků, nelišící se valně od nejchudších a nejprimitivnějších cihelniček.“ Podle popisu je tedy zřejmé, že svahy Petřína nebyly nijak lákavým místem, kde by Pražané chtěli trávit svůj volný čas. To se ale mělo změnit.
Zahradu zvelebil až Hrabě Kinský
Tento neutěšený stav na úpatí Petřína vydržel až do 18. století, respektive do roku 1798, kdy pozemky koupila Růžena Kinská, která zde chtěla vybudovat ovocný sad. Od roku 1826 vlastnil pozemky Rudolf, kníže Kinský a ty se začínají jeho zásluhou měnit k nepoznání.
„Na sklonku let dvacátých zakoupil pusté úbočí to kníže Rudolf Kinský a dal zde s velkým nákladem zříditi velkolepý park a vytavši krásný letohrádek v moderním slohu. Upravení a stavba zahájeny 1829 a následujícího roku dokončen. Letohrádek je umístěn na jihovýchodním konci sadu, a sice v místech, která již před půltisíciletím za dob Karla IV. nazývala se V ráji. Celým zařízením svým jest Kinská zahrada jediná svého druhu v okolí Prahy a může býti jen se zahradou Lobkoviců na severozápadním úbočí Petřína porovnávána. Ale vyniká nad tuto netoliko bohatostí a velkolepější úpravou a především nepoměrně četnějšími vyhlídkami.“ stojí v knize Čechy.
A tak, jak stojí v popisu výše, známe Kinského zahradu dodnes. Návrh zahrady pro hraběte Kinského připravil hospodářský ředitel František František Höhnel a po něm v téže práci pokračoval jeho nástupce Bedřich Wünscher. Zcela definitivní podobu získala zahrada v roce 1860. To už se v ní nacházely i vodopády, jezírka, sochy a další menší stavby, které měly především dekorativní účel.
Pravoslavný kostel až z Podkarpatské Rusi
V zahradě Kinských se nachází dřevěný pravoslavný kostelík svatého Michala, který má velmi zajímavou historii. Byl sem totiž převezen v roce 1929 z Podkarpatské Rusi jako výraz vděčnosti všech Rusínů, že se Podkarpatská Rus připojila k Československé republice.
Kostel byl postaven bez jediného hřebíku, což usnadňovalo jeho přesun. Jeho jednotlivé části byly očíslovány a naloženy do čtyř speciálně upravených vagónů. V Praze na jeho opětovné sestavení dohlížel přímo farář z Medvedovců.
„Chrám byl původně postaven v obci Velké Loučky u Mukačeva na Ukrajině a to v druhé polovině sedmnáctého století. Nejvyšší kostelní věž vysoká přes sedmnáct metrů stojí nad prostorem vyhrazeným pro ženy, a proto se mu lidově říká „babinec“. Kostel byl postaven v bojkovském stavebním slohu s prvky lidového baroka. „Charakteristickým znakem bojkovského slohu je rozdělení chrámového půdorysu na tři přibližně čtvercové části, nad kterými se zdvíhají tři roubené věže.“ stojí na ceduli u vstupu do kostelíka.
Kinského zahrada rozhodně stojí za návštěvu. V tajemných zákoutích se dá totiž objevit nejedno překvapení.
