Když se na přelomu 40. a 50. let tehdejší režim rozhodl, že postaví prvních 5 stanic metra, mělo jít v první řadě o kryty poblíž továren. Kromě Klárova byla v plánu ještě stanice Špejchar, Staré Město a Příkopy. Ovšem jen Klárov se opravdu začal stavět, a dokonce se ho podařilo i dokončit.

Přísně tajné

Tuto stanici sice 20. 3. 1953 začalo stavět ministerstvo místního hospodářství, v roce 1956, stavba ale přešla pod ministerstvo vnitra a v roce 1958 dokonce stavbu přebralo ministerstvo národní obrany. To rozhodlo, že tato stavba se bude provádět v režimu „přísně tajné“, a tak se o celé stavbě i stanici jako takové dlouhá léta vědělo jen velmi málo, což přidalo na její záhadnosti a podpořilo vznik různých smyšlených, nebo polo smyšlených legend.

„Tehdy bylo v plánu vybudovat 5 zkušebních stanic, mezi kterými zatím nemělo jezdit metro, ale měly sloužit jako kryty v případě války nebo útoku. Stavěly se převážně v okolí továren. Jen Klárov se vymykal. Byl postaven hned vedle sídla vlády a měla tedy nejspíš sloužit jako kryt pro tehdejší vládní představitele,“ vysvětluje badatel Jaroslav Mareš, jenž se podobnými záhadami dlouhodobě zabývá a kterému se jako jednomu z mála povedlo do stanice Klárov před několika lety podívat. „Dokonce si tehdy vojáci prosadili, že ty tunely budou natolik široké a vysoké, aby do nich mohla zajet vojenská technika,“ dodává Mareš.

K napojení na linku A nikdy nedošlo

Když se v 70. letech začala stavět trasa metra A, uvažovalo se, že se Klárov do „áčka“ napojí. Stanice ale byla postavena tak hluboko, že se tehdy rozhodlo postavit Malostranskou jen o pár desítek metrů dál. Klárov je položen asi 53 metrů pod zemí a finančně by to napojení totiž vyšlo mnohem dráž než stavba nové stanice.

Kde se ta voda bere...?

Jak už bylo řečeno, o stanici Klárov se toho moc nevědělo. Spekulace o tajné stanici se opět naplno rozjely po povodních v roce 2002. „Když se tehdy čerpala voda ze zatopené Malostranské, nebylo jasné, kde pořád bere tolik vody, když ze zatopených prostor pořád žádná neubývala. Konečný součet vyčerpaných kubíků ukázal, že když se sečtou prostory stanic, tunelů a známého technologického zázemí, ještě hodně vody zbylo. Dopravní podnik to tehdy vysvětlil tím, že součástí metra je takzvaný Ochranný systém metra, “ říká Mareš.

Vstup zakázán

Různým tajemným historkám i nahrával fakt, že DPP do stanice vůbec neumožňoval přístup věřejnosti, ale ani novinářům. „Až roce 2014 se mi podařilo s dopravním podnikem domluvit prohlídku. Tenkrát jsme tam natáčeli televizní pořad, i přesto nás do některých prostor buď vůbec nepustili, nebo jsme mohli jen nahlédnout,“ popisuje Mareš.

„Ptal jsem se i na několik dveří, kam vedou, ale průvodce mi odpovědět nechtěl. Když jsem se zeptal, jestli je to vchod do tunelu, který stanici propojuje s úřadem vlády, průvodce se jen pousmál. Bylo mi jasné, že kdyby tam něco takového bylo, určitě by nás tam neprovedl,“ dodává.

Podle vyjádření doravního podniku je zde centrum ochranného systému metra, což jsou speciální prostory, které by se daly v případě napadení využít jako kryt. „Pokud by došlo k nenadálé situaci, jsme schopni z tohoto centra zásobovat ochranný systém vodou, vzduchem i energiemi. Zároveň jsou zde i záložní dispečerská pracoviště,“ řekla mluvčí DPP Anna Řehková.

Fotogalerie
4 fotografie