Oblíbené místo Pražanů, kde rádi tráví svůj volný čas, chodí nakupovat a za kulturou, zdaleka nevypadalo vždy stejně. Vltava byla pro Prahu již od svého založení velmi důležitá. „Představovala dopravní tepnu, po vodě se plavilo dřevo až ze Šumavy, ledaři tu v zimně nakládali led, který se používal po celý rok hlavně v pivovarech, nacházely se zde mlýny, hlučná a špinavá řemesla, průmyslové objekty, skladiště a chudinské čtvrti. Náplavky v tu dobu byly spíše na periferii města a kromě „špinavých“ řemesel se v okolí nacházely i početné nevěstince,“ píše Kateřina Bečková ve věstníku Za starou Prahu.
Změnila to povoděň
Až po ničivé povodni na začátku dvacátého století se zde vybudovala mohutná dlážděná nábřeží s vysokými kamennými zdmi. Ve stejnou dobu bylo také zbouráno staré Podskalí a další velké oblasti původní zástavby. První část mezi Palackého a Jiráskovým mostem byla vystavěna v letech 1870–1878, druhá táhnoucí se až k Vyšehradské skále po roce 1902.
Když zde náplavky ještě nebyly, voda proudila skrz kobky a tudy se dopravovaly z lodí ledy a dřevo do pražských domácností a písek vytěžený ze dna řeky. Přístup k lodím umožňovaly lávky, které vedly ze schodišť na nábřežní zdi. Až později byla postavena spodní úroveň nábřeží, dnešní náplavka, která sloužila jako překladiště materiálu.
Kam s koňmi?
To sice náplavky takříkajíc vyčistilo, znamenalo to však výrazný zásah do fungování každodenního života. Pražanům se zkomplikoval přístup k řece, na jaký byli do té doby zvyklí. Například vozkové a kočí s oblibou využívali Vltavu k plavení koní, což se v nových poměrech ukázalo jako zhola nemožné.
Stavitel Josef Kindl, který měl na starosti výstavbu náplavky mezi Palackého mostem a Vyšehradským tunelem, se rozhodl vyjít majitelům koní vstříc. Nechal na podbřeží vybudovat brod pro koně o délce skoro 50 metrů. Plavecká dráha byla zhruba metr hluboká a od zbytku řeky ji oddělovalo řetězové zábradlí doplněné několika lapači – dřevěnými kůly k vyvazování lodí a vorů.
Poslední vor připlul v 50. letech
Široká náplavka mezi Palackého a Jiráskovým mostem sloužila jako hlavní přístaviště Pražské paroplavební společnosti a vykládku zboží do šedesátých let. 20. století. Část náplavky směrem k Výtoni se využívala jako kotviště a k rozebírání vorů. Poslední vor připlul do Prahy v roce 1947.
