Pronikavé hlasy ovcí, stejně jako naříkání psa z kotce plného výkalů, se Vyhnánovem rozléhají každý den, od rána do večera i od večera do rána. „Hlavně v noci je to jejich zoufání někdy k nevydržení,“ říká paní Stanislava Stará (61), která do Vyhnánova Ombudsmana Blesku pozvala. „Už jsem na to upozorňovala policii, veterináře a taky starostu, ale nikdo nic nedokáže udělat. A zvířata trpí dál.“
Paní Stará rozhodně není sama, komu stav zvířat není lhostejný. Ona i další sousedé jim čas od času hodí něco přes plot, ale musí počkat, až majitel stádečka ovcí a psa nebude doma. „On tvrdí, že je všechno v pořádku a že si to vyřídí s každým, kdo ho bude pomlouvat. Už i vyhrožoval,“ říká pod podmínkou anonymity starší muž na jízdním kole. Ten »on« je místní rodák Jiří D. (43), vyučený zedník, svobodný a podle jednomyslného tvrzení lidí z Vyhnánova má kladnější vztah k alkoholu než ke zvířatům, která vlastní. Stanislava Stará, která se do vesnice přivdala před čtyřiceti lety, ho vcelku dobře zná. „Kdysi, když ještě pracoval, to s ním šlo, ale před asi deseti lety se úplně změnil a od té doby pije a pije. A na jeho domě i na těch zvířatech je to vidět.“
S domem, kde Jiří D. žije – pokud zrovna na dlouhé dny nezmizí z Vyhnánova a nenechá »doma« všechno tak, jak to leží a běží – je to složitější. Je tam pouhým nájemcem. Stavení totiž patří Jiřímu Najmanovi (60) z nedaleké Chrudimi. „Zůstalo mně a bratrovi Ladislavovi (60) po rodičích,“ říká pan Najman, „a bratr tam před asi deseti lety toho D. vzal jako nájemníka. Znali se ještě ze školy, kamarádili spolu. No, a začali společně pít,“ tvrdí. Ladislav se podle slov svého bratra doslova upil. „Teď je jako ležák v sanatoriu Topas v Seči. A už tam nejspíš dožije.“
Po převezení Ladislava do sanatoria Topas, což se stalo asi před rokem, to šlo s D. rychle z kopce. Dům, kde žije, je neuvěřitelně zanedbaný a zapáchá hodně daleko. Jiří Najman, který reportérům Blesku návštěvu domu jako spolumajitel umožnil, při té spoušti téměř zkoprněl. „Za tohle mi platí tři tisíce měsíčně, tedy – měl by. Ale jestli mi to dal pětkrát, tak je to moc.“
Podněty na »chovatelskou činnost « Jiřího D., které dali lidé z Vyhnánova, už dlouho eviduje police i veterináři a další úřady. „Když jsem si stěžovala na odboru životního prostředí v Hlinsku, řekla mi tam jedna paní, že se s tím nedá nic dělat. Že prý mu dají maximálně pokutu dva tisíce korun a on ji stejně nezaplatí. Tak ať prý se raději složíme a těm ovcím koupíme krmení,“ zmiňuje svůj další pokus o vyřešení situace paní Stará. Starosta obce Jan Pejcha krčí rameny.
„Já sám jsem toho D. několikrát upozorňoval, že zvířata týrá. Vysmál se mi. Byli tu i veterináři, opakovaně, a nic prý neshledali. Co může dělat obec, když je to na jeho pozemku a je to jeho majetek?“ Ovce u domu Jiřího D. ve Vyhnánově si mezitím z hladu okusují navzájem vlnu, pes v kotci se může zoufalstvím uštěkat, ale nikdo z odpovědných úředníků prý s tím nic nesvede. „Tak to ale přece zůstat nemůže. Proto jsme se obrátili na Ombudsmana Blesku; na radu, co dělat a jak postupovat, tu čekáme všichni. Ale hlavně ta zvířata,“ říká na rozloučenou paní Stanislava Stará.
Rada Ombudsmana Blesku: Pomoci může »sousedská žaloba«
Pokud ani příslušný obecní úřad s rozšířenou působností nebo krajská veterinární správa či policie nejednají, lze proti jejich rozhodnutí do 15 dnů od jeho doručení podat odvolání. Ombudsmanka Blesku JUDr. Hrdá dále říká: „Zároveň je vhodné špatný stav zvířat průběžně dokumentovat fotografiemi či videi, které poslouží jako důkazní prostředek v dalších řízeních.“ Je možné obrátit se na jejich nadřízený dozorující správní orgán, který dohlíží na zákonnost postupu nižších správních orgánů (v případě krajské veterinární správy je jím Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy, potažmo až ministerstvo zemědělství). „Pakliže ve věci neuspějete, je třeba s podáváním podnětů vytrvat a další podnět podat v době, kdy např. zvířata nemají přístup k napájení vodou, a správní orgán tak dojde na základě šetření k závěru o pochybení chovatele,“ radí Ombudsmanka Blesku. Další možností řešení nastalé situace může být i tzv. sousedská žaloba směřující proti vlastníkovi předmětné nemovitosti.
Ten má dle § 1013 občanského zákoníku povinnost zdržet se všeho, co působí pronikání imisí na pozemek jiného vlastníka. „Za takové imise lze považovat i hluk (tedy mečení ovcí) či zápach, který proniká na okolní pozemky a v míře nepřiměřené místním poměrům tak omezuje obvyklé užívání okolních pozemků,“ vysvětluje JUDr. Lucie Hrdá. V případě úspěchu žaloby soud ve svém rozhodnutí zakáže této osobě takovéto jednání. „Toto rozhodnutí soudu je pak vynutitelné a vlastníkovi nemovitosti by tak pravděpodobně nezbylo nic jiného než chovateli ukončit nájemní smlouvu a vystěhovat ho,“ uzavírá Ombudsmanka Blesku.
