8°C
Stačí jen projít kolem bytu paní Balášové a člověk musí zrychlit krok – intenzivně to páchne i skrze zavřené dveře. Ale smrad je v celém domě, lidé nemohou větrat, rojí se tam masařky tlusté skoro jako palec a zejména ve vedrech je v domě na padnutí.
Podle sousedů, například podle ženy, která bydlí o patro výš, nebo manželů Kopaničových, kteří se dvěma malými a nemocnými dětmi bydlí s Helenou Balášovou na stejném patře, se jejich marný boj s »autorkou« smradu táhne od prosince 2013.
„Koupila si tady byt do osobního vlastnictví, protože domek v Nádražní ulici, kde žila předtím, jí vyhořel,“ říká sousedka.
To, že s novou nájemnicí není něco v pořádku, poznali sousedé takřka okamžitě. „Ona si značnou část těch ohořelých hadrů přinesla k sobě domů. Tehdy poprvé zamořila dům smradem,“ dodává sousedka. „Na vánoční svátky i na Nový rok to tu páchlo jako na požářišti.“
Od té doby to pokračuje. Helena Balášová objíždí na kole – stejně jako když žila ve svém domku v Nádražní ulici – břeclavské kontejnery s odpadky a domů si vždy přiveze pár igelitových tašek s tím, co z nich vybrala. Jezdí ve dne i v noci, lidé ji viděli i čtyři hodiny po půlnoci a nevadí jí prý ani mráz nebo déšť.
Jak sousedé, tak i členové představenstva Sdružení vlastníků bytových jednotek (Helena Balášová je členem) se nesčetněkrát pokoušeli s majitelkou smradlavého bytu dohodnout o nastolení pořádku.
Prosili, žádali, nakonec i písemně varovali. Zbytečně. Přivolaná policie, lidé z odboru sociální péče městského úřadu i hygienička shodně konstatovali, že nemají žádné pravomoci, jak zasáhnout. Matka dvou nemocných dětí, paní Kopaničová i její manžel – o ostatních sousedech nemluvě – nad tím jen nevěřícně kroutí hlavami. „Když chci větrat, jdu za ní, ona otevře na řetízek a já ji prosím, aby si zavřela okna. Jenže je to k ničemu, ten puch je i na chodbě,“ ilustruje poměry v domě paní Kopaničová. Protože Helena Balášová u sebe doma také kouří a v bytě má spoustu natahaného papíru, pořídila si rodina s dětmi na doporučení hasičů detektor kouře. „Kdyby u ní začalo hořet, tak by to prý šlo hodně rychle vzhledem k tomu, co všechno tam natahala. Tak nám to hasiči řekli a my jenom doufáme, že se nic nestane, a pokud ano, takže stačíme vzít děti a utéct.“
Žít v něčem podobném pět let a vydržet to je výkon hodný obdivu. Pro úplnost je třeba dodat, že paní Balášová po nastěhování a po prvním konfliktu se sousedy se držela celkem zpátky a odpadky nosila do svého vyhořelého domu. Život paní Heleny Balášové je zřejmě složitý. Podle informací Blesku je klientkou organizace Práh jižní Morava, která – jak stojí na jejích webových stránkách – „…poskytuje dospělým se závažným duševním onemocněním z Jihomoravského kraje pomoc a podporu při jejich začleňování do běžného života.“
Ředitelka Prahu – Blanka Veškrnová – bližší informaci o formě pomoci ale odmítla komentovat s odkazem na ochranu práv svých klientů. „Ta paní je naší klientkou a bez jejího svolení vám nic sdělit nemohu.“
Stejně odpověděl i Aleš Soldán, pracovník Prahu v Břeclavi. Paní Balášovou navštěvuje a jak opakovaně viděli nájemníci páchnoucího domu, před několika kontrolami u ní (již zmíněná hygiena, městský úřad) jí pomáhal z bytu vynášet tašky s odpadem. „Sice to vynesou, ale byt smrdí stejně a ona, jakmile kontrola odejde, to všechno zase natahá zpátky,“ říká sousedka. Situace v břeclavském domě Na Valtické není dobrá. Lidé z okolních bytů sice pomoc organizace oceňují, ale logicky si pokládají otázku, kdo pomůže jim.
Rada: BYDLENÍ NESMÍ NIKDO RUŠIT
Jedním z práv vztahujících se k nemovitostem je právo na jejich nerušené užívání, tedy i bydlení, z čehož vyplývá i zákaz obtěžovat sousedy.
„Občanský zákoník na to pamatuje především ustanovením § 1013, týkajícího se imisí,“ říká ombudsman Blesku JUDr. Hartmann. „Tím je myšleno zejména pronikání vody, kouře, prachu, pachu, hluku či jiných podobných účinků na pozemek jiného,“ dodává.
Ovšem článek 12 Listiny základních práv a svobod stanoví, že obydlí je nedotknutelné a vstup do něj, včetně domovních prohlídek, je bez souhlasu vlastníka možný jen ze zákonem stanovených důvodů – například při ohrožení života nebo zdraví. Možnosti obrany i před zápachem jsou tak do jisté míry limitovány.
Pokud nelze dosáhnout dohody, může se obtěžovaný nájemce obrátit na svého pronajímatele, aby mu umožnil řádný výkon nájemních práv. Pokud se tak nestane, mohl by žádat slevu z nájemného či vypovědět nájemní smlouvu bez výpovědní doby.
Další možnost řešení imisí je podle JUDr. Hartmanna zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. „Pokud by jednání narušitele naplnilo znaky skutkové podstaty přestupku, bylo by možné jeho projednání příslušnými správními orgány v rámci řízení o přestupku.“
Nejzazší způsob obrany však představuje podání žaloby. „Ve věci domu v Břeclavi je způsobilou žaloba na ochranu vlastnického práva proti jiným neoprávněným zásahům, nazývána také »negatorní žaloba«. Poškozený by se měl domáhat, aby soud uložil narušiteli povinnost zdržet se jednání, kterým je vlastnické právo rušeno,“ radí ombudsman Blesku.
Pokud by soud tak rozhodl a narušitel ve svém jednání pokračoval, je možné obrátit se s pravomocným rozhodnutím soudu na soudního exekutora a domáhat se splnění povinností touto cestou.
„Úspěšné uplatnění jednotlivých typů obrany bude vždy záviset na okolnostech konkrétního případu, jimiž jsou například druh zásahu do vlastnického práva, pravděpodobnost opakování, jejich denní doba či intenzita zásahu,“ uzavírá JUDr. Hartman, ombudsman Blesku.
Video: Pokud to Ustavní soud nezmění, od 1. července udělá stát za restitucemi tečku.
