Třináct dlouhých let trvalo Angličanu Jasonovi Lewisovi (40) než objel zeměkouli. Narozdíl od jiných dobrodruhů totiž nevyužíval letadla ani superrychlé lodě, ale spokojil se s dopravními prostředky poháněnými lidskou silou - kolem, šlapadlem, kajakem, bruslemi a vlastníma nohama. Vyjel v červnu roku 1994 a vrátil se letos v říjnu. Část cesty absolvoval sám, část s různými společníky a aby si na svou expedici vydělal, pracoval jako pasáček krav i pohřebák. Projel pět kontinentů a celkem urazil 74 tisíc kilometrů. Start: Z Londýna napříč Evropou - červen 1994 V červnu roku 1994 vyrazili Jason a jeho společník Steve Smith nejprve na kole do 80 km vzdáleného pobřežního městečka Rye. Tady na ně čekalo šlapadlo zvané Moksha, na němž zdolali dalších 53 km napříč Lamanšským průlivem. Ve Francii přesedlali opět na kola a vyrazili na 2700 km dlouhou cestu Francií a Španělskem do portugalského městečka Lagos. Po krátkém odpočinku se opět nalodili na Mokshu a vypluli do divokých vod Atlantiku. Plavba Atlantikem Z Lagosu oba přátelé vyjeli 13. října 1994. Jejich cílem bylo americké Miami (s krátkou zastávkou na ostrově Madeira, kde si nechali opravit porouchanou videokameru). Mokshu od začátku provázelo štěstí - nejprve unikla srážce s rybářskou lodí a pak ji v noci poctila návštěvou velryba, která loďku málem převrhla. Navíc Steve jen o chlup přežil, když se Moksha v divokých vlnách převrátila. Od této chvíle se vztah obou mužů zhoršoval, některé dny spolu prohodili sotva deset slov. 97. den plavby Moksha přistála u ostrůvku Providenciales, jenž je součástí Ostrovů Turks a Caicos. Zase měli štěstí, podařilo se jim proplout, aniž by se loď roztříštila o některý z korálových útesů. Další dva týdny pak zdolávali 800 km dlouhý úsek do Miami. I tam dojeli, přestože se jim šlapací systém zasekl zrovna ve chvíli, kdy proplouvali mezi útesy, a pak je málem smetla nákladní loď. Severní Amerika Po 111 dnech na moři si od sebe Jason se Stevem potřebovali odpočinout. Steve se proto vydal na kole jižní trasou a Jason na kolečkových bruslích severněji. Ve městě Pueblo ale Jasona postihla katastrofa - srazil ho postarší řidič s šedým očním zákalem a zlomil mu obě nohy. "Myslel jsem, že přijdu o nohu, že mi ji budou muset amputovat," vzpomíná dnes. Nakonec se po devítiměsíčním léčení opět postavil na brusle a úspěšně dojel do San Franciska. Střední Amerika Aby se vyhnula obávaným protiproudům v Tichém oceánu, zvolila Expedice 360 pozemní cestu přes střední a jižní Ameriku do Peru. Odtud se oba muži chtěli přeplavit k Markézám a do Austrálie. Jenže po dlouhém sedmiměsíčním putování na kole, kajaku a pěšmo jim plány zkřížil klimatický jev El Niňo. Kvůli zaplaveným silnicím a změnám v mořském proudění se museli vrátit z Hondurasu do Kalifornie. Odtud sice vypluli do vod Tichého oceánu, ale po pouhých 10 dnech se museli kvůli špatnému počasí vrátit. Pak přišla další tragédie - při prudké bouři se Moksha převrátila a začala se potápět. Týmu se jí sice nakonce podařilo zachránit, ale veškeré vybavení i zásoby skončily na oceánském dně. Trvalo rok, než se expedice vzpamatovala. Cílem byla Havaj Druhý pokus o vyplutí v září 1998 už byl úspěšný, a tak Jason se Stevem po 54 dnech plavby dojeli do havajského města Hilo. Následovala čtyřdenní túra napříč ostrovem, po níž se Steve rozhodl expedici opustit. A tak se Jason na 4300 km dlouhou plavbu na atol Tarawa vydal sám. Narazil přitom na obávané protiproudy, tři týdny šlapal na místě, k tomu na Mokshu útočil neodbytný žralok dlouhoploutvý. Po 73 dnech vyčerpaný Jason, trpící opakovanými infekcemi krve a mírnou schizofrenií, konečně dorazil do přístavu Port Betio. Plány překazila válka Další úsek z Tarawy k Šalamounovým ostrovům zase zkomplikovala válka. Těsně předtím, než Jason dorazil k ostrovům, vypukl mezi ostrovy Malaita a Guadalcanal ozbrojený konflikt. Jasonovi i jeho společníkovi se nakonec podařilo proplout a po riskantní cestě, při níž prudký vítr Mokshu hnal proti útesům, dopluli do Austrálie. Z Austrálie do Indonésie Austrálii Jason přejel na kole. Cestu dlouhou 5600 km urazil za 88 dní a cestou si užil i dobrodružství - pořádně ho prohnal místní krokodýl. V červnu roku 2005 pak expedice vyrazila na 830 km dlouhou plavbu do Dili ve Východním Timoru, po níž následovala 4800 dlouhá cesta do Singapuru, kterou zdolávali střídavě na kole a na kajacích. Při pokusu zdolat singapurské úžiny se jeden ze dvou kajaků převrátil a prudký přílivový proud posádku vláčel napříč jednou z nejfrekventovanějších lodních cest na světě. Asijská etapa Malajsii, Thajsko, Laos, Čínu i Tibet projel Jason na kole. Část cesty přes Tibet jel v noci, aby se vyhnul čínským policejním kontrolám. Přes Nepál pak pokračoval do Indie, kde se v přístavu Mumbai opět nalodil na Mokshu. Po 3700 km dlouhé plavbě Arabským mořem přistáli v africkém Džibuti. Opět měli štěstí, mořské proudy je totiž zahnaly i k ostrovu Socotra, míst proslulých pirátskými útoky. Vyčerpávající finále - říjen 2007 Letos v březnu vyrazil Jason na kole z Džibuti do Etiopie a dále přes poušť severního Sudánu. Během plavby po egyptském jezeře Nasser ho ale zatkla egyptská policie kvůli podezření ze špionáže. Hrozilo mu 40 let vězení, ale naštěstí se vše brzy vysvětlilo a expedice pokračovala na kolech přes Egypt, Jordánsko, Sýrii, Turecko, Bulharsko, Srbsko, Rakousko a Německo až do Belgie. Tady se Jason nalodil na Mokshu a vyrazili na poslední, třídenní cestu přes kanál. Po Temži pak dopluli na místo, odkud před 13 lety vyjeli - k nultému poledníku v londýnském Greenwichi. Expedice byla slavnostně zakončena 6. října. "Je to vzrušující, nemůžu tomu uvěřit. Na začátku to bylo opravdu velmi těžké. Nikdy bych nevěřil, že toho dosáhnu," řekl dojatý Jason.