Není to postava z románu Jacka Kerouaca, ale „obyčejná“ účetní z Liberce. Přesto je pro ni stopování a cestování obecně obrovskou vášní. Usměvavá blondýnka Veronika tímto způsobem procestovala velkou část Evropy a o svých zážitcích píše blog a pravidelně informuje na instagramu. Z jejího vyprávění a fotografií, které na cestách pořídila, člověk snadno pochopí, proč si vlastně v dnešní době nepříliš rozšířený způsob cestování tak moc oblíbila.

První cesty do zahraničí podnikla s rodiči a se školou, na vlastní pěst se pak poprvé vydala za hranice v osmnácti letech, kdy s kamarádkou navštívila Paříž. Tehdy to bylo ještě „normálně“. Potom se Veronice v hlavě zrodil nápad cestovat stopem. „Jedno ráno jsem se probudila a v Praze se konal cestovatelský sraz. Tak jsem naběhla k Nise, zvedla palec a řekla si, že se uvidí. Do deseti minut jsem jela,“ popsala mladá cestovatelka pro Libereckou Drbnu.

Veronika se s kamarádkou zúčastnila i závodu cestovatelů LowCost Race. Jeho účastníci dostávají různé úkoly, které musí po cestě stopem plnit. Veroničin tým cestoval z Německa do Nizozemí a Paříže. Mladé cestovatelky dostaly za úkol například zpříjemnit den náhodnému zamilovanému páru.

Dívky narazily na novomanžele na líbánkách a koupily jim květiny, zahrály na ukulele a zazpívaly. Některé úkoly Veronika s kamarádkou nesplnily. „Na celou cestu měl každý rozpočet sto eur (2,6 tisíce korun) a jedna z výzev byla vsadit v kasinu všechno na červenou,“ vysvětlila Drbně Veronika.

Veronika má podle svých slov s cestováním stopem v drtivé převaze pozitivní zkušenosti. Například cestou z Německa do Belgie sympatickou cestovatelku prý vezl polský dělník, který dvojici nabídl večeři a nocleh. „Když jsme odmítly, že jedem dál, tak nás zavezl ještě dvě stě kiláků do města, kam jsme chtěly,“ popsala Veronika.

Jediná nepříjemnější zkušenost potkala stopařku možná trochu paradoxně v České republice, když ji nervózní řidič vyhodil z auta v koloně na dálnici u Prahy. Nic horšího se Veronice zatím nestalo také díky její obezřetnosti. „Člověk musí přemýšlet, než někomu vleze do auta. Já třeba nestopuju na ceduli ale na palec,“ vysvětlila mladá žena s tím, že když jí řidič nesedí, prostě k němu nenasedne.

Veronika se zároveň snaží pomoc na cestách nejen přijímat, ale také poskytovat. „Jednou berete, jindy byste měli dávat. Proto taky ráda svezu stopaře, nebo třeba koupím jídlo bezdomovcům,“ popsala. Veronika procestovala řadu evropských zemí, v plánu má třeba Ugandu nebo Asii.

Fotogalerie
6 fotografií