„Na koloběžku jsem poprvé stoupnul, když mi bylo tak pět let, pak jsem na ní pravidelně jezdíval,“ rozpovídal se Marek o tom, co ho motivovalo k tomu procestovat svět právě s jednou nohou na zemi. Ve svých 22 letech si pak koupil mikrokoloběžku s kaučukovými kolečky. „No a poslední tři roky jezdím na té velké,“ prozradil koloběžkař, kterému se stroj na cestách jen tak nezničí.
Poté, co dostal tento šílený nápad, oslovil neziskovou organizaci Adra. Tehdy zaťukal na dveře s žádostí, že by rád podpořil a navštívil v zahraničí školy a pomohl svou aktivitou místním dětem. A ono se zadařilo. Nezisková organizace si s Markem plácla a on se mohl vydat vstříc světu.
„Původně jsem ho chtěl prostopovat a mikrokoloběžka měla sloužit jako přibližovadlo, kdybych náhodou nic nestopnul, ale pak se mi to rozleželo v hlavě a říkal jsem si, proč bych vlastně nemohl na koloběžce objet svět,“ vzpomínal Marek.
Dětský sen skutečností
Procestovat svět chtěl už odmala. Už jako malý kluk si vystřihával vlajky a lepil si je do sešitu. „Až ve svých 34 letech jsem se prostě rozhodl. V té době jsem si ani neuvědomil, co koloběžka všechno za našimi hranicemi způsobí,“ řekl cestovatel. Vše, co si přál, se povedlo. Chtěl změnit sebe, poznat svět, kultury, zažívat situace, kdy se člověk musí umět rozhodovat, poznávat nové lidi a opravdu zažít svět na vlastní kůži.
Bez mnoha financí
Na svou cestu měl daný finanční rozpočet, ze kterého čerpal. Přesto se snažil vyžít s minimem. „Lidé, které potkávám na cestě, jsou velmi přátelští, dobrosrdeční, dost jsem ušetřil na noclehách, kdy jsem přespával v rodinách, buddhistických chrámech nebo pod stanem. Lidé mi i často kupovali jídlo i pití. Svět za našimi dveřmi je pohostinný,“ vyprávěl Marek.
Nejvíce se mu líbilo v Kolumbii, Bangladéši a Thajsku. „Lidé v těchto zemích jsou velmi otevření a pohostinní, o krajině ani nemluvě. Nádherné krajiny, v Kolumbii nádherné Andy. V Amazonii se mi zatím nejlépe na koloběžce jelo, tuto zemi jsem si naprosto zamiloval. Musím se tam vrátit, mám tam mnoho přátel,“ zamyslel se dobrodruh.
Návrat do Česka
Při dlouhých cestách se vrací velmi málo domů. Nestýská se mu někdy po rodině a Česku? „Vracím se většinou po půl roce domů. Jižní Amerika byla na devět měsíců, Asie na sedm měsíců. Afrika nevím, na jak dlouho, asi něco mezi tím,“ řekl.
Na rodnou hroudu ale rozhodně nezanevřel. „Těším se na své přátele, mám rád zdejší jaro, jak to tu krásně kvete. Mám rád naše hory a český humor. Když se vrátím z cest, nedělám nic zásadního, vždycky u nás navštívím krám, kde jsou prodavačky, pozdravím je a vyprávím jim, jak jsem se měl, to už je taková tradice,“ prozradil.
Markovy zážitky z cest si můžete poslechnout v rámci jeho přednáškového turné po České republice. V Praze jej potkáte v Café Kampus 23. září tohoto roku. Podrobné informace objevíte tady.
Podívejte se na Markovy fotografie z cest:
