Jindřich Wantulok se dnes usmívá od ucha k uchu a těší se z každičkého svého nádechu. Byly ale roky, kdy mu do skoku nebylo. „Jdete po ulici, lapete po dechu a připadáte si jako potápěč. Nikomu bych to nepřál zažít,“ vzpomínal Jindřich na hrůzné situace, které s nemocným srdcem zažíval.
O těžké vadě svého srdce se přitom dozvěděl před dvaceti lety při preventivní prohlídce u lékaře. Dlouhá léta s tímto handicapem žil. „Roky jsem se bál operace, a tak jsem se jí vyhýbal, co to jen šlo. Říkal jsem si, že jiní to potřebují více nežli já. Čímž jsem si samozřejmě přitížil. Nebýt toho, nenastaly by takové komplikace,“ prozradil Jindřich, který čtyři měsíce po transplantaci srdce prodělal ještě výměnu ledvin.
„Víte, měl jsem dlouhou dobu pocit, že to všichni potřebují více než já,“ vysvětloval, proč dlouhé roky otálel. Nakonec ale jeho stav došel do takového stádia, že měl od doktora zakázaný jakýkoli sport. Nakonec pro něj bylo náročné projít se po ulici. Přesně před dvěma lety tak nezbývalo nic jiné, než si říct, že ono srdce už opravdu potřebuje. A tak na základě lásky k rodině a také sobě se za pět minut dvanáct rozhodl pro velký krok.
Měl jsem přijít dřív
„V nemocnici jsem pak dva měsíce čekal na srdce,“ vzpomínal, jak nepříjemný pocit to je uvědomovat si, že doufáte v něčí smrt, abyste mohli přežít. Jenže díky tomu, že celý život vše odkládal, vypsalo si to svou daň. Na podzim mu sice transplantovali srdce, ale vyhráno ještě neměl. Kvůli dlouhému otálení, kdy srdce nefungovalo, tak jak má, nebyly Jindřichovy orgány dostatečně prokrvené a vyživené. A tak jej o čtyři měsíce poté čekala ještě další operace - tentokrát ledvin. „Kdybych byl býval přišel dříve, nenastaly by takové komplikace. Musel jsem se znovu naučit mluvit, znovu chodit. Nebyl jsem schopný po operaci ovládat ruku, ani nohu. Váš mozek dává signál, ale tělo nereaguje.“
Dva roky po výměně orgánů, dnes v roce 2019, Jindřich opět žije. „Nenamáhám se příliš, ale mám doma stroje na cvičení. Takže stále sportuji. Navíc jsem si taky všiml, že se mi zase líbí ženy na ulici. Kdysi jsem po nich nepokukoval jako teď,“ dodal se smíchem na závěr.
Česká republika patří mezi desítku nejaktivnějších států v transplantacích. Dárci přitom může být jakkoli starý člověk, od jednoho a půl roku až po téměř osmdesátiletého seniora. Přes veškerý pokrok tady stále čeká 800 pacientů na výměnu orgánu.
