Beatles zpívají o perném dni, český Honza zažil perný týden. Podařilo se mu projet pět vesnic. Táhl ho traktor, silničářský sypač, vojenský veterán mercedes i klasická Praga V3S. Poznal sedláka, co zabil prase pěstí, bývalého feťáka a kamioňáka, kterému přezdívají Skokan roku, protože si dvakrát za sebou pochroumal pádem nohy. Losiná Před nedělním odjezdem se stavěli chlapi na pokec. Zdeněk ze sousední vesnice nelitoval, že nestihl včerejší Babský bál. Jednou totiž jel na kole na zábavu a kamarád, kterému se nechtělo tancovat s manželskou, mu nabídl frťana pokaždé, když ji vyvedl na parket. Zdeněk se probudil druhý den v plzeňské nemocnici. Od té doby nejezdí v noci na kole. Jirka má lepší metodu: Když jde z hospody a upadne, raději se tam vrátí aby se mu nic nestalo. Na muže číhá všude nějaké nebezpečí. Jízda Karlovým vojenským veteránem mercedes na další štaci však proběhla hladce. Myť Sedlák Bandaska si udělal z garáže motokrosovou klubovnu, aby to neměl daleko do hospody. Označuje se za příležitostného abstinenta, a když se ho na oslavě narozenin ptala kamarádka, od kdy pije, myslela jako dneska, odpověděl jí, že od devíti let. Jenže on má na hrbu patnáct krav a býků a dvacet tři hektarů, to na něj nepočká, až když se vyspí. Musí makat, i kdyby večer vypil sud piva. Jožka mě vzal do sauny. I takové věci mají lidé na vesnici. Vlastní sbírku pěti set kladiv a psa pornoherce. Kamarád umělec ho tady na zahradě natočil, jak kopuluje s kočkou a vyhrál s tím nějaký holandský festival. Jožka je nezaměstnaný a říká o tom: „Někdo to holt dělat musí.“ Borovno Bandaska mě přetáhl traktorem ke svému kamarádovi sedlákovi Milošovi. Ten se trochu zdržel, protože se mu utrhli tři býci, tak je musel srovnat. Zvířata dopadla dobře, když se minule rvala dvě prasata a on jim dal pěstí, museli z nich hned udělat zabíjačku. V místním Klubu Sousedského posezení je mladík Honza, jenž prý má telecí léta za sebou. Mínil tím používání pervitinu. Nejdřív tady bydlel s mámou a otčímem, pak oba odešli a teď se do baráku nastěhoval jeho vlastní otec. Prý to mají v rodině takové propletené. Obecnice K ránu mě sem odvezl sypačem Martin. Dřív dělal taxikáře v Praze a venkov si nemůže vynachválit. Maringotku jsem zaparkoval vedle prodejny Jednoty a prodavačky Veronika, Romana i Šárka se o mě staraly jako o vlastního. Pořád mi dávaly něco k jídlu a pustily mě na záchod. Mladík Pavel pak v hospodě říkal, že v téhle vesnici najdu všechno: alkoholiky, gamblery, somráky i normální lidi. Ne televizní seriál Náves, ale Obecnice je ten pravý klenot. A já mu musím dát za pravdu. Veronika pak zavolala Jindřichovi, jestli by mě odtáhli dál. On prý je pro každou šílenost. Přijeli pro mě Pragou V3S jeho zaměstnanci Luděk a Zdeněk a povídali, že kdybych chtěl, jeli by se mnou klidně až do Košic. Dublovice V noci mi maringotkou pěkně cloumal vítr, inu česká Sibiř. První, na koho jsem narazil, byl Pepa zvaný Skokan roku. Jezdí s kamionem po Evropě a během pár týdnů se mu povedlo zničit si obě nohy. V Itálii pod ním podklouzl žebřík, zlomil si patu. Přesto dojel domů. Hned na to si po oslavě padesátin vymknul kotník. Jinak tady mají hodně starý kostel, přestavěný z románské rotundy. Dále čtyři fotbalová i hasičská družstva, špičkové nohejbalisty, tým hokejistů, výborného šachistu a kulturistu i mistra Evropy v bench presu postižených sportovců. Na to, že zde není ani 700 obyvatel, pěkný výčet. Ale o tom až příště.
17. - 18 den cesty Ujeto: 37 km Celkem ujeto: 262 km Útrata: sýry a cigarety 83 Kč Celkem útrata: 1844 Kč Nejbližší cíl: rád bych se přesunul směrem na Votice
Start cesty: Krásná u Aše, nejzápadnější bod ČR Předpokládaný cíl: Bukovec (okr. Frýdek-Místek), nejvýchodnější bod ČR Doba cesty: 1,5 až 2 měsíce Vzdálenost: cca 1000 km
Ne že bych se myl každý den Kdyby někoho zajímaly takové ty praktické věci, tak říkám na rovinu, že jsem si s sebou vzal voňavku. V maringotce koupelnu nemám, jen kanystr s vodou a sprchujte se s tím v tomhle počasí. Takže jsem odkázán na návštěvy vany u dobrodinců. A to není každý den. S chlapama jsme se shodli, že nejlepší ochranou proti nemocem je takový ten film, co se vám postupně vytvoří po celém těle. Už bych si potřeboval vyprat, musím někoho přemluvit. Se záchodem v hospodách a obchodech je to občas, jak se říká, na poslední chvíli. Jídla mám mraky, dobří lidé mě zvou k sobě nebo mi něco přinesou. Měl jsem snad vše počínaje těstovinami a hrachovou kaší a konče zásobou klobás a slaniny. Musel jsem si koupit sýr, abych neměl jen maso. Napekli mi i buchty. Kamínka táhnou dobře, na dnešek mám slíbené dřevo, musím si ho jen naštípat. Dovezli mi i brikety. Má to jednu nevýhodu, když to večer roztopím, je hrozné vedro, takže se svléknu a pak je mi zima. Ale když se vydáte někam maringotkou, co můžete čekat jiného.
