Nejdřív traktorem, poté vojenským sypačem s radlicí. To bylo cestování Českého Honzy v minulých dnech. Setkal se s vrhači sekyrek, slavil Mezinárodní den žen v Jednotě a dostal buchty i teplé housky. V Myti jsem u sedláka zvaného Bandaska poseděl skoro s celou vesnicí. Martin vyprávěl, jak dostal za úkol umýt nádobí a nerozbít hrneček po babičce. Schválně ho upustil a od té doby je od této povinnosti osvobozen. Bandaska ráno nastartoval traktor a popotáhl mě do Borovna. Chlapi tady mají Klub sousedského posezení, začali nejdřív házet šipky, pak přešli na nože a sekyrky. Prý k této kratochvíli přišli, když zjistili, že sekyrkami se dají nejen honit manželky. Do klubu se sjíždějí i motorkáři, jeden z nich, Martin, mi nabídl odtah dál. Ne motorkou, ale velkým sypačem s radlicí. Měl v noci cestu k Příbrami do Obecnice. Dorazili jsme tam ve středu po páté ráno a hned za chvíli mě vzbudilo klepání na maringotku. Ženský z obchodu Jednoty mi přinesly snídani a hned mě pozvaly na oslavy MDŽ. Dostaly od kamaráda růže a rozebíraly, jestli manželům nebude vadit, když si kytky přinesou domů. Nakonec se ukázalo, že měly zbytečné starosti, protože oslava pokračovala i s protějšky ve Staročeské hospodě. Romana mi přinesla buchty, pečené kuře a Pavel, strýc missky Kateřiny Stočesové, bednu šampusu. A když jsem po půlnoci řekl majiteli pekárny Jardovi, že jsem už dlouho nejedl čerstvou housku, odběhl a za chvíli se vrátil s celou bednou. O všechno jsem se podělil s celým lokálem. A tak to má být, jak by řekl nadporučík Mazurek z Černých baronů.
14. až 16. den cesty Ujeto: 14 km z Mytě do Borovna a 33 km dál do Obecnice Celkem ujeto: 225 kilometrů Útrata: zase nic, všichni mě hostili Celkové náklady: 1761 Kč Borovno: 89 obyvatel, Klub sousedského posezení jako centrum společenského života a hlavní stan vrhačů nožů, šipek a sekyrek. Obecnice: 1200 obyvatel, Jednota, další obchůdek a Staročeská hospoda. Fotbalový klub Slavoj, amatérské divadlo, místní noviny, koupaliště.
