18°C
Mystická perla Egypta Taba: Exotická brána do Svaté země i letovisko dobrodruhů
-
Zatímco v egyptské Hurghadě přistává jedno letadlo každých deset minut, na skromné letišťátko v sinajské Tabě dosedají čtyři letadla do týdne. Jestli ale chcete zažít ten opravdový Egypt bez příkras, seďte v jednom z nich. Pustota sinajských hor a odlehlost na samé hranici Egypta udělaly z tohoto místa cestovatelskou perlu, kterou je škoda minout. Letovisko poblíž hranice čtyř zemí je skvělé pro výlety do Svaté země i Jordánska.
Že tohle bude trošku jiný Egypt, než známe z populárních letovisek v Suezském zálivu, nám bylo jasné, jakmile letadlo začalo klesat na letiště v Tabě. Vzdušný přístav obklopený skalnatou pustinou nebyl totiž z letadla do poslední chvíle poznat. Malá budova, pár zaměstnanců a jinak jen skalnatá poušť, kam až oko dohlédne.
Člověka by ani nepřekvapilo, kdyby se po runwayi prohnalo westernové křoví zvané stepní běžec. Tohle není tepající Hurghada s 3 tisíci lety za měsíc a 20 branami. Naopak. Podle Kateřiny Pavlíkové z CK Čedok jsou Češi a Poláci jediní, kdo tu dvakrát do týdne přistávají.
I proto v regionu Taba nenajdete nablýskané mrakodrapy a ruch Káhiry, ani nekonečné řady hotelových komplexů a honosné bulváry jako v Hurghadě. V samotném hraničním přechodu Taba a městě Nuweiba je vlastně jen pár hotelů a omezená kapacita předurčuje místo spíš ke klidnému rozjímání. Potapěčská mekka Egypta, městečko Dahab, je z tohoto trojlístku určitě turisticky nejživější, byť díky své odlehlosti přitahuje spíš mladé lidi a batůžkáře.
Regionu Taby zkrátka vládnou dvě věci – meditativní pustina skalnatých hor, které jsou dějištěm biblických příběhů a z nichž už na pohled sálá vedro, a krása korálových zahrad, které tušíte pod hladinou snad v každém zálivu. Je to Egypt horký a prašný, opravdový a bez příkras. Místo, kde velbloudi, přístřešky z palmových listů, šátky a koberce nejsou kvůli turistům, ale jednoduše proto, že je sami místní beduíni používají.
Oázy uprostřed hor jsou vděčným cílem výprav.Autor: Adam Jaroš, Čedok - 1.
Proč sem určitě vyrazit?
- Taba a Dahab patří k tomu nejlepšímu, co mohou milovníci potápění a šnorchlování v Egyptě vidět.
- Taba je hraniční přechod do Izraele, což přímo vybízí k návštěvě letoviska Eilat na druhé straně hranice s mořem plným krásných korálů, ale i Mrtvého moře, Jeruzaléma, Betléma a dalších biblických míst.
- Z přístavu Nuweiba můžete přeplout záliv a prozkoumat Jordánsko po stopách Indiana Jonese do ztraceného města Petra, nebo Lawrence z Arábie do Vádí Rum.
- 2.
Jak se sem dostat?
Taba má vlastní letiště vzdálené přibližně 16 km. Zhruba stejně daleko je letiště v jordánské Aqabě, museli byste ale překonat ještě hranice do izraelského Eilatu a pak až do Egypta. Na třetí letiště, vzdálené okolo 25 km a patřící k izraelskému Eilatu, se od nás už nelétá. Na letiště v Tabě se létá z Prahy, Brna a Polska.
- 3.
Šnorchlování v Aqabském zálivu je světový unikát
Pro potapěče existuje jen málo historkami obestřených míst na světě, jako je slavná Modrá díra (Blue Hole), hluboká korálová průrva, jejíž objevování už stálo život stovky potápěčů. Lidem, kteří se nepokusí proplavat korálový tunel v hloubce, ale nic nehrozí a mohou si tu užít šnorchlování nebo i potápění v menších hloubkách.
Unikátní je i Faraonův neboli Korálový ostrov, zapsaný na seznam UNESCO – kde stojí citadela původně postavená křižáky, ale dobitá a přestavěná Saladinem (Salah al-Din Yusuf ibn Ayyub 1137-1193). Ostrov je kolem dokola obehnán překrásným korálovým útesem a v jednom místě, nazvaném Picassův útes, můžete i při šnorchlování pozorovat velké kolonie tabulových korálů a hejna ostenců picassových.
Proslavená skvělým potápěním a šnorchlováním je i lokalita Fjord, nazvaná díky tomu, že záliv tu skutečně připomíná norské fjordy a je půvabný i při pohledu ze souše, nejen s hlavou pod hladinou. My jsme si pro prozkoumávání podmořských krás zvolili místo Three pools (tři bazénky), kde korálový útes hned kousek od pobřeží vytváří tři propojené nádrže s hloubkou 3 - 6 metrů. Rozmarné počasí nám ale nepřálo a místo opájení se krásou barevných korálů jsme byli svědky toho, jak to vypadá, když zemi kde téměř neprší, zastihne pár desítek minut dlouhá průtrž mračen.
Sinajské hory, domy bez okapů a silnice bez spádu a dešťové kanalizace, udělaly své. Hluboké louže na hlavních tazích zablokovaly dopravu v jindy živém potapěčském letovisku Dahab a přívaly vody, které se valily z hor, proměnily křišťálové moře v bílou kávu, nebo spíš typický český rybník. Museli jsme tedy zážitek oželet a vystačit si poté, co se voda vyčistila, s korály u hotelových pláží. Byly sice bezejmenné, jen s pár obyvateli a prořídlou korálovou zahrádkou, ale stejně krásné – klauna očkatého (Nemo), bodloky, chňapaly, ploskozubce nebo i majestátné, krásné a nebezpečné perutýny jsme potkali i tam.
Korálový nebo též Faraonův ostrov je památkou UNESCO.Autor: Adam Jaroš, Čedok - 4.
Svaté město východu i západu
Na návštěvu Jeruzaléma se nemusíte připravovat. Nemusíte číst cestopisy Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, Gogola, ani Ladislava Zibury, abyste zjistili, proč tolik lidí do Jeruzaléma putovalo a putuje. Nemusíte být ani věřící, aby vás Svaté město ohromilo. A to máte právě v tomto městě unikátní šanci, že se trefí do vaší víry, protože ho za svaté považují hned tři velká náboženství - křesťané, židé i muslimové.
Právě v těchto místech se zrodil i zemřel Ježíš Kristus, vystoupal na nebe prorok Mohamed, zde leží kámen, na kterém Abrahám obětoval svého syna i chrám, který stavěl král David, jenž zde i naposledy spočinul. Právě o brány tohoto města bojovaly křižácké výpravy z Evropy a na jeho obranu vznikaly rytířské řády v čele s templáři. Cestám do Jeruzaléma vděčí za své bohatství Malta i Rhodos.
Není tak divu, že na středověkých mapách je znázorňováno jako střed světa. Tohle všechno je fajn si uvědomit už během několikahodinové cesty autobusem z Taby přes Negevskou poušť, protože po příjezdu do Jeruzaléma už na to není moc čas. Téměř okamžitě vás neopakovatelná atmosféra města pohltí, ať chcete, nebo nechcete. Křivolaké uličky města si můžete projít třeba po trase Via Dolorosa, křížové cestě, kterou se vydávají křesťanští poutníci od pradávna. My jsme začali na předměstí v nedalekém Betlémě, který už je na území Západního Břehu ovládaného Palestinci, v Chrámu Narození Páně.
Ten vznikl nad jeskyní, v níž oslík zahříval novorozeného Ježíška dechem a kam se přišli klanět Tři králové. Ať už tomu věříte, či ne, na tomhle místě je atmosféra Vánoc 365 dní v roce. Chrám najdete snadno – stačí sledovat hvězdu, která se po městě objevuje tu jako domovní znamení, tu jako lampa nad dveřmi nebo ozdoba ulice.
Hrob Ježíše Krista, kolem kterého byl vystavěn chrám.Autor: Adam Jaroš, ČedokSamotný Jeruzalém je alespoň ve své staré části pro návštěvníky jako obří středověký labyrint znásobený faktem, že na některá místa se můžete dostat nejen po ulicích, ale i tunely pod nimi, nebo dokonce sítí stezek vedoucích po střechách. Muslimská, křesťanská a židovská kultura se tu prolínají přirozeně a nenásilně.
Důkazem může být třeba Zeď nářků, která je jednou ze zdí Chrámové hory s mešitou Al-Aksá a Skalním dómem, takže se Židé a muslimové modlí prakticky jen pár metrů od sebe. Zvláštní nám může připadat i Chrám Božího hrobu skrývající skálu Golgota s místem ukřižování, Kámen posledního pomazání nebo samotný hrob Ježíše. Klíče od komplexu nejsvětějších míst křesťanství má totiž muslimská rodina, jejíž členové už přes 850 let každé ráno chrám odemknou a večer zamknou.
Jednotlivé křesťanské církve, které tu mají bohoslužby, se tak nemusí hádat, která z nich bude klíče strážit. Kdo přichází s předsudky k jiné víře, prozře jako Orlando Bloom ve velkofilmu Království nebeské.
- 5.
V Mrtvém moři se nepotopíte, přesto jsou tu plavčíci
Potopit se v něm nejde, přesto pláže u Mrtvého moře hlídají ostřížím zrakem plavčíci. Podle delegáta Čedoku Davida Dlouhého je to proto, že potopit se sice v Mrtvém moři nelze, ale utopit ano. A někteří lidé i celkem snadno. „Proto se tu musí plavat na zádech. Problém je především u pánů, kteří se honosí velkým bříškem. Ti, když nedbají pokynů a otočí se na břicho, vztlaková síla může břicho tlačit silně nahoru, tělo se převáží jako bójka, nohy jdou nahoru a hlava může skončit pod vodou. V té vodě může být problém se otočit zpět na záda,“ říká delegát Čedoku.
Voda v tomto bezodtokovém jezeře je tak slaná, že v ní nežije nic živého kromě pár druhů bakterií a řas u pramenů sladké vody, které se prý někde na dně nachází. Když ale zkusíte vodu ochutnat, přijde vám nejen slaná, ale ještě víc hořká. To je způsobeno právě přemírou soli, která mate smysly. Na pokožku těla má mít dokonce vědecky ověřené účinky. Je plná všech možných minerálů v takové koncentraci, že na pobřeží tohoto přírodního unikátu kromě sanatorií a kosmetických firem vyrostly i chemičky, které tu vyrábí kde co, od prvotřídních hnojiv až po materiály pro tištěné počítačové spoje. Soli je ve směsi minerálů jen 30 %, zbytek tvoří především sloučeniny draslíku, sodíku, vápníku, bromu nebo chloru.
Na pobřeží Mrtvého moře si můžete užít ještě jeden světový unikát - jste na nejhlubším běžně přístupném místě na planetě, 413 metrů pod hladinou oceánu. Je tu proto tepleji a závětrno, podobně jako v obří míse a každá kapka vody, která dopadne na okolní krajinu, by čistě teoreticky měla skončit právě tady. Přesto jsme jednou z několika posledních generací, která tyto přírodní lázně může navštívit.
Mrtvé moře vysychá tempem 1,2 m za rok a jen za posledních 50 let se scvrklo na třetinu své původní rozlohy. Ubývání vody zapříčiňuje současně i sesuvy půdy na březích, a to do té míry, že s sebou bere i parkoviště, silnice a farmy, jejichž části zmizely v hlubokých prasklinách v půdě.
Vykoupat se v Mrtvém moři je zážitek na celý život.Autor: Adam Jaroš, Čedok - 6.
Petra: Ztracené velkoměsto dávnověku
Nabatejské město Petra vytesané do skály mělo v době své největší slávy, tedy tři sta let před naším letopočtem, okolo 30 tisíc obyvatel. Dnes je jednou z hlavních památek seznamu Světového dědictví UNESCO i novým divem světa. Nebýt objevu Johanna Ludwiga Burckhardta v roce 1812, nikdo krom pár beduínů by o něm nevěděl. Petra, umístěná na konci několikakilometrové skalní průrvy Sík, byla totiž existenčně závislá na unikátním keramickém vodovodu, který do jinak vyprahlých skal přiváděl vodu. Jakmile ho v roce 363 n. l. poničilo zemětřesení, byl osud města zpečetěn.
Obchodní trasy začaly upřednostňovat Palmýru, takže na opravu vodovodu a pobořených domů nebyly peníze a do roku 700 n. l. se město téměř kompletně vylidnilo. Přes tisíc let tak fungovalo jen jako tajemné město duchů, o kterém vědělo pár beduínů, kteří v něm pásli svá stáda. Švýcarský cestovatel Burckhardt se ale v přestrojení za arabského poutníka s jedním beduínem do města vydal a od té doby místo udivuje celý svět.
Chrámů a hrobek jsou tu stovky.Autor: Adam Jaroš, ČedokJejí podoba je známá i díky velkofilmu Indiana Jones a Chrám zkázy, který ve filmu ztvárňuje zdejší pokladnice (Al-Khazneh). Připravte se ale na to, že oblast má rozlohu přes 260 km2 a k vidění je toho tu mnohem víc, zejména působivý amfiteátr, královské hrobky nebo klášter Ad-Deir.
O pohodlí se bát nemusíte, je tu několik kaváren, toalety a když vás nohy neponesou, můžete za poplatek nasednout na velblouda, oslíka či golfový vozík a nechat se odvézt, kam budete potřebovat. Celou oblast můžete shlédnout z vrcholu stolové hory Umm-Al-Biyara po vystoupání tisíce schodů nebo můžete pořídit působivé snímky z některé ze skalních vyhlídek, které vám za poplatek ukážou místní.
VideoVideo se připravuje ...Objevte krásy egyptské Taby, Sinaje, Jeruzaléma a skalního města Petra. Adam Jaroš
-
Související články
