Vstupujeme do nenápadného domu na hlavní vukovarské třídě. Tady se 13. září 1887 Lavoslav narodil. Vypovídá o tom pamětní deska na domě i zatím skromná expozice uvnitř. „Pracujeme na tom,“ říká náš chorvatský průvodce. U busty vědce se dozvídáme některé detaily z jeho života.
České kořeny slavného chemika sahají na počátek 19. století do Klatov. Právě z tohoto malebného pošumavského města se v roce 1817 vystěhoval zdejší mistr krejčovský Josef Růžička se svou rodinou.
Jeho novým domovem se stala vesnice Dalj v nejvýchodnějším výběžku Chorvatska, které bylo tehdy součástí rakouskouherského mocnářství.
Chtěl být kněz
Jeho syn se věnoval jinému řemeslu, bednářství. Namluvil si krásku z nedalekého Osijeku, vzal si ji a 13. září 1887 se jim ve Vukovaru narodil syn Lavoslav, nebo také Leopold, budoucí nositel nobelovky.
Ve škole vynikal v matematice a fyzice. Původně se chtěl stát knězem, ale po absolvování gymnázia se rozhodl pro studium technických oborů, především chemie. Doufal totiž, že by se lépe než kněz mohl uplatnit jako chemik v nově otevřené cukrové rafinérii v Osijeku.
Dvě manželky
Vystudoval proto Univerzitu technického institutu v německém Karlsruhe, kde získal v roce 1910 doktorát a odešel na ETH (Eid-genössische Technische Hochschule) do Curychu. Tam se specializoval na steroidní hormony. V roce 1917 dostal švýcarské občanství. Oženil se s Annou Hausmannovou, bezdětné manželství bylo ale v roce 1950 rozvedeno. Jeho druhá žena Gertrude Acklin přivedla do manželství dospělého syna.
Nobelovu cenu získal v r. 1939 za práce na syntéze mužských pohlavních hormonů a jejich výrobním využití. Získal licence na syntézy androsteronu a testosteronu, ze kterých mu plynuly vysoké příjmy. Lavoslav byl silně barvoslepý. Obtížně rozlišoval hlavně červenou barvu, což přátelé žertem vysvětlovali jeho levicovým smýšlením.
