14°C
Lýtka mě pálí jako čert. Během výstupu na největ ší ledopád v Česku v obci Vír na Vysočině totiž nejvíce zapojuji právě toto svalstvo. Bolet mě však začínají také svaly na rukou.
„Já už nemůžu,“ volám na instruktora Slávka Matušku (38), který stojí na zemi pod skálou a jistí mě lanem. Kdybych náhodou padal, udrží mě zavěšeného ve vzduchu a nic se mi nestane.
„Včera tady byl jeden začátečník, stejně jako vy, a ten zde trénoval tři hodiny,“ volá na mě Matuška. Šokuje mě to, ale zároveň motivuje. Jestli někdo vydržel na stěně tak dlouho, nemohu po deseti minutách začít skuhrat.
Prohlubeň
„Postup lezení je jednoduchý. Nejdříve si musíte vytipovat místo, kam zarazíte cepín,“ řekl mi instruktor, ještě než jsem začal, a dodal: „Nejlepší je už nějaká vytvořená prohlubeň, vysekávat díru je zbytečné. Udržet se na stěně je náročné samo o sobě, proto je třeba šetřit silami a radši zasekávat cepín na první pokus.“
Když zachytnete cepíny, pořádně na ně zatáhnete, abyste zjistili, jestli drží pevně. Pokud ano, přišel čas pro práci nohou.
„Je důležité mít boty, které nemají ohýbatelnou podrážku,“ upozorňuje Matuška. Dají se použít například lyžáky nebo speciální lezecké boty, které ovšem stojí i 12 000 Kč.
Na takovou obuv se upevňují mačky. Jedná se o kovovou podrážku, která má na špičkách dva ostré hroty. Ty kopnutím zapichujete do ledu. Abyste se pak do obuvi zaseknuté v ledu mohli postavit, je třeba ji při kopání směrovat kolmo.
Zranění
V desetimetrové výšce nacházím vhodné místo pro můj cepín a dostávám se zase o kousek výš. Když chci znovu vytáhnout cepín z ledu, nejde to. Je tam zaseknutý. Silou se ho snažím vytrhnout, ale musím dávat pozor. „Někteří lezci si nedávali pozor, zabrali vší silou, když měli nástroj proti obličeji, a rozbili nos, rozsekli čelo či vyrazili zuby,“ říká Matuška. Mně se ho nakonec daří vytáhnout bez újmy, ale přesto mám samotného lezení už plné mačky.
Ačkoliv mi genetické testy, které jsem si nechával dělat v minulosti, prokázaly, že vlastním horolezecký gen, zjistil jsem, že nemám horolezeckou urputnost dosáhnout vrcholu za každou cenu.
„Končím,“ volám na Slávka Matušku v třetině cesty. „Dobrá, tak opatrně vytáhněte cepíny. Chyťte je za hroty a vezměte si je do jedné ruky,“ radí mi. Udělám, co říká, a pak si uvolněně sedám celou vahou do sedáku. Poté mě jako na kladce spouští dolů, ledopádu už se dotýkám pouze nohama a musím si dát pozor, abych si mačkami neporanil či jinak nepohmoždil nohy. Konečně na zemi. Skvělá zkušenost, ale teď bych nějakou dobu rád viděl led pouze na hladině skleničky s dobrým drinkem.
Ledopády ve Víru v údolí řeky Svratky jsou dva. Velká věž a Malá věž. Velká měří 45 metrů, ale leze se pouze do výšky 25 metrů a Malá věž má lezecké cesty až do výše 30 metrů. Tento přírodní úkaz tu není náhodou. Vyrobili ho uměle a jeden ze správců je Slávek Matuška.
„Pro výrobu ledopádu je nutné, aby byla teplota nižší než pět stupňů pod nulou a neměla by stoupat více ani přes den,“ říká Slávek Matuška. Jakmile tedy nastanou mrazy, natáhne s kolegy hadice, a vedou je na vrcholek skály. Poté ji začnou kropit. Letos museli kamenný masiv sprchovat celý týden 24 hodin denně. Pak už byl připraven pro první nadšence.
Výbava
„My tady máme na půjčení 22 párů maček a dvanáct párů cepínů, takže i 22 lidí bez vlastního vybavení by tady mohlo najednou trénovat,“ říká Matuška. Na stěnu jezdí muži, ženy, dospělí i děti. A zájem je skutečně veliký.
„Rekordní sezona byla v roce 2009, kdy jsme měli naledováno už o Vánocích a vydrželo to až do půlky března. Za tu dobu přijelo asi 1500 lidí,“ vzpomíná. Podle něj byly další sezony kratší. Začínalo se v půlce ledna, lezlo se měsíc a minulý rok to vypadalo, že budou bez ledu úplně. Nakonec se ho povedlo vytvořit alespoň na sedmnáct dní v březnu.
Tání
Pokud jsou teploty okolo nuly, tak to nevadí. Ba naopak, led potom není tak křehký, ale jakmile se teplota dostane nad 5 stupňů a stoupá k deseti, začíná led tát.
A kdy se pozná, že už by se na stěnu nemělo lézt? „Ve chvíli, kdy z toho hodně teče voda. Pak upadávají velké kusy ledu, navíc je lezec strašně promočený,“ vysvětluje Matuška a závěrem poznamenává: „Letos to vypadá, že bychom měli vydržet do půlky února.“
Historie
V roce 2003 Slávek začal s bratrem jezdit do Tater, kde viděli ledové stěny. Jelikož jsou v Česku takové útvary ojedinělé, a chráněné, rozhodli se, že ledopád u nás vytvoří uměle.
Důležité bylo najít místo, které bude splňovat tři podmínky - Zdroj elektřiny pro čerpadlo, zdroj vody a skalku, která bude blízko. V roce 2008 našli to pravé. „Původně se jednalo o zarostlý pozemek, na kterém byla zbořenina. Odkoupili jsme ji s pozemky pod skalkou a teď je místo známé jako Ledová stěna Vír.“
Cena pro jednoho na čtyři hodiny je 200 korun. Členové Českého horolezeckého svazu mají padesátikorunovou slevu.
