22°C
Zpěvákovo rodiště Plzeň se za druhé světové války často stávalo terčem náletů spojeneckých letadel, protože Škodovka byla zabraná třetí říší a vyráběla zbraně pro nacistickou armádu.
Večer 17. dubna 1945 opět kvílí sirény. Maminka Marie (†66) popadá pětiletého Káju a utíká se s ním schovat do sklepa. Tatínek Karel (†71) ještě není z práce doma. Všichni namačkaní ve sklepě s hrůzou zjišťují, že se nejedná o žádný planý poplach.
„Doléhá k nám shora svistot leteckých bomb následovaný silnými či slabšími výbuchy. Kobercový nálet zažívám poprvé a strachy se mačkám do maminčiny náruče a spolu s ostatními si přeříkávám andělíčku, můj strážníčku,“ líčí zpěvák Karel Gott děsivé zážitky z dětství. Pak se ozve výbuch a celý dům se otřese. Po náletu zůstávají všichni uvězněni ve sklepě, východ je zasypán troskami. Bomba totiž dopadá přímo na jejich dům a zasahuje sousední vchod.
„Čekali jsme na záchranu – bez vody, bez jídla, bez elektřiny, brzy i bez svíček. V naprosté tmě. Byla to první opravdová hrůza, kterou jsem v životě zažil,“ přiznává zpěvák. Trvá dlouhé dva dny (!), než se sutiny začaly sypat dovnitř a pronikly k nim první paprsky světla.
VIDEO: Ivana Gottová tiskne Karlovu autobiografii
Ivana Gottová tiskne Karlovu autobiografii archiv Ivany Gottové
Jsou zachráněni! „Cítím konečně závan čerstvého vzduchu a slyším změť hlasů, z nichž jeden je mi velmi povědomý. A pak najednou, mezi všemi těmi zachránci, stojí můj drahý taťa. Maminka se rozpláče štěstím,“ vzpomíná zpěvák ve svých memoárech, jež právě přicházejí na trh. Z jejich bytu tehdy nezůstal kámen na kameni, a tak se s rodiči na nějaký čas odstěhoval do bezpečí k babičce Vincencii do Újezdu u Svatého Kříže.
Měl modrou krev
Nejen zlato v hrdle, ale i modrá krev! Karla zajímalo, jak přišel k příjmení Gott, a tak začal pátrat v historických dokumentech. Přišel na to, že jeho předkové pocházeli z Rokycan, jmenovali se Kotové a v rodovém erbu měli dvě kočičí hlavy.
„Někdy od 17. století se začali podepisovat jako Gottové. Mohlo by to mít docela zajímavé vysvětlení. Jeden z mých předků prý zpíval v kostele na kůru. Jednou svým výkonem fascinoval faráře natolik, že pronesl: Das ist kein Kot, er singt wie ein Gott.“ (v překladu: To nejsou výkaly, zpívá jako Bůh).
Kniha Karel Gott Má cesta za štěstím:
Kniha vyjde 14. července, v den zpěvákových nedožitých 82. narozenin. Blesk má pro vás připraven i další úryvky, například Slavíkovo vyprávění o tom, jak se seznámil s Ivanou.
