7°C
V kuchyni má holubinka révová všestranné využití. Mladé a pevné houby se skvěle hodí na nakládání do octa, výtečné jsou i na másle jako škvarky. Také si z nich můžete udělat řízky, houbovou omáčku nebo přidat do různých směsí.
Kde roste a jak ji poznat? Zaměřte se na 4 hlavní znaky
Holubinka révová je středně velká až větší houba, na kterou v lesích narazíte poměrně často a za chvilku tak můžete mít plný košík. Další výhodou je, že má znaky, které se dají lehce naučit.
1. Výrazně voní po slanečcích, přičemž vůně je intenzivnější u starších plodnic.
2. Má červenou nebo částečně červenou nohu, která po otlačení hnědne.
3. Najdete ji v jehličnatých lesích, zejména ve vyšších polohách, výhradně pod smrky a borovicemi, se kterými roste v symbióze.
4. Dužnina je bílá, ale při řezu se zbarví do žluta nebo hněda.
Další charakteristika
Klobouk má obvykle červenou, vínově červenou nebo karmínovou barvu. U středu je většinou tmavší, až do černa, a mělce prohloubený. Lupeny jsou vysoké a křehké na dotek, z počátku smetanové, ale u starších hub jsou světle okrové. Z kraje mohou být narůžovělé a při poranění hnědnou. Noha je statná, masitá a směrem k zemi mírně rozšířená.
Pozor na záměnu s nejedlou holubinkou brunátnou
„Holubinka révová se poměrně dobře určuje i začátečníkům,“ říká mykolog Jan Kneifl. Poplést si ji při nepozornosti můžete s dalšími holubinkami, které mohou být dočervena: černonachovou a jahodovou. Nejen odstínem, ale i slanečkovou vůní, se holubince révové podobají holubinky slanečková, buková a sametová. Všechny zmíněné houby jsou jedlé, takže záměna není nebezpečná.
To ale neplatí u holubinky brunátné, houby s červeným až červenohnědým kloboukem, která navíc stejně jako holubinka révová roste hlavně pod borovicemi a smrky, a v lesích ji najdete také až do listopadu. Holubinka brunátná ale voní po pryskyřici a má výrazně palčivou chuť. „Pokud ji ochutnáte, pálivý pocit budete na jazyku cítit ještě dlouhé desítky minut poté,“ dodává mykolog.
