V Anglii zakázali psy typu bull, zvířata jsou utrácena. Česká chovatelka: Nic to nevyřeší

V Anglii bylo zakázáno plemeno American Bully XL – o jaké se jedná přesně plemeno?

Lenka Martens Zachová, chovatelka plemene American Bully XL v Česku: Dle standardu plemene se jedná o psy, kteří mají vrozenou lásku a velkou náklonnost k dětem a všem lidem, i k těm cizím. Jsou to psi velice přátelští, zbožňující pozornost a mazlení. Přehnaná plachost a bázlivost je pro American Bully vysoce neobvyklá a naprosto nežádoucí. Toto plemeno bylo šlechtěno výhradně jako společenský pes bez jakéhokoliv dalšího specifického účelu.

Můžete vysvětlit, jak funguje v Británii zákaz tohoto plemene?

Ve Velké Británii došlo v nedávné době k zákazu chovu a držení největšího velikostního rázu tohoto plemene, respektive typu psa specifických exteriérových znaků, mimo státem povolené výjimky. Se zákazy držení několika dalších plemen se v této zemi začalo již v 90. letech minulého století. Patří mezi ně tosa inu, argentinská doga, brazilská fila a americký pitbulteriér.

Nejnověji se v zákoně i v médiích hovoří o zákazu XL Bully/XL Bully dogs – XL bul/XL bull psů, tzn. všech psů typu bull i jejich kříženců a obecně veškerých psů, kteří některými svými tělesnými znaky odpovídají zákonem stanoveným parametrům pro XL Bully – mimo prokazatelně jiná plemena uznaná britským „The Kennel Club“, národní kynologickou organizací Velké Británie. Nejedná se tedy o zákaz pouhého největšího, „XL“ velikostního rázu plemene American Bully, ale o všechny psy, kteří podstatnou částí svých tělesech znaků odpovídají zákonem stanoveným parametrům a popisu těchto zvířat.

Připnuté vodítko a náhubek i v autě

Nemusí to tedy být přímo pes plemene American Bully XL?

Zákon hovoří o „velkém psu se svalnatým tělem a hranatou hlavou, naznačujícím na svoji velikost velkou sílu a energii; mohutně stavěném jedinci“. Kohoutková výška – měří se v nejvyšším bodě horní linie/zad psa, přibližně na přechodu mezi lopatkami a krkem – 51 cm a výše pro dospělé psy a 48 cm a výše pro dospělé feny. Popis dále blíže specifikuje tvar hlavy a délku čenichu a vzhled jednotlivých partií těla, bohužel je však tak „obecný“, že mu vzezřením může odpovídat značné množství psů, čistokrevných i různých kříženců. Je dále na rozhodnutí příslušných autorit, jestli konkrétní jedinec spadne do kategorie XL Bully či nikoliv.

Co zákaz zahrnuje?

V praxi to znamená, že od 31. prosince 2023 je zakázané prodat, zbavit se, opustit, darovat či odchovávat XL bull psy či se s takovými pohybovat na veřejnosti bez nasazeného náhubku a připnutého vodítka – a to i při cestě ve vlastním autě. Aby si majitel takového psa vůbec mohl ponechat, musí stát zažádat o udělení výjimky do 31. ledna letošního roku. Od 1. února, bude protizákonné držet či přechovávat výše uvedené zvíře bez obdrženého certifikátu o povolení. Pokud majitel takový certifikát nebude mít k dispozici, může být pes zabavený policií.

Britská policie provádí školení svých policistů v rozpoznávání XL bull psů a připravuje na tuto práci speciálně vycvičené členy všech jednotek, aby byli již koncem tohoto měsíce na zmíněnou činnost připravení. 

Co se stane, pokud majitel svého psa nepřihlásí?

V případě, že po 31. lednu 2024 policie zjistí přestupek proti zákonu, pes bude zabaven a umístěn do policejního zařízení, dokud nedojde k vyřešení případu. Jedinou možností, jak získat povolení k držení psa typu XL bull po tomto datu je zahájení soudního procesu, které bude zahrnovat i detailní posouzení povahy psa a schopnosti majitele se o takové zvíře postarat. Soudní proces může vyústit k odsouzení majitele za trestný čin, pokutu, uvěznění či kombinaci uvedeného.

Proč tyrany psů netrestají? Ochránci zvířat: Když je nahlásíme, nic se neděje

Utrácení zvířat v útulcích

Jak je to s odměnou 200 liber za utraceného psa? Skutečně se musí utratit všichni nenahlášení psi?

Pakliže si již majitel nechce nebo nemůže psa ponechat, což zahrnuje mimo jiné nutnou kastraci do konkrétního termínu, zřízení speciálního pojištění a další, zbývá jediná možnost – utracení psa. Stát v tomto případě majiteli přispěje částkou 200 britských liber, což je v přepočtu přibližně 5700 českých korun. 

K utrácení zvířat jsou státem tlačena i veškerá záchranná centra pro opuštěná zvířata, útulky a další. Zákonem zakázaná změna majitele platná od konce roku 2023, tudíž i možnost jedince odpovídající vzhledem parametrům XL bull psa umístit do rodiny, která by se ho ráda ujala, vyústí v jediné – ve vybraných případech k ponechání psa na dožití v daném zařízení či útulku, ve většině případů však k jistému utracení. Toto je státem v případě organizací na záchranu zvířat v nouzi a dočasnou péči pro psy dotováno poloviční částkou, tzn. 100 britskými librami na jednoho utraceného psa. Pro vyplacení státní kompenzace je potřeba vyplnit oficiální žádost. Jestli soukromý majitel psa využil k úhradě za utracení psa bezplatnou charitativní službu, je toto státem dotováno taktéž ve výši 100 liber. 

Dostáváme se ke skutečnému jádru, co to vše v praxi znamená... především nepředstavitelné množství psích i lidských tragédií, bolesti, smutku, bezmoci a zoufalství. Zmařené životy čtyřnohých stvoření, která naprosto netuší, co se kolem nich děje a především – za nic nemohou.

Chovatelka: Zákazy v Británii jsou, nevyřešily nic

Premiér Británie Rishi Sunak vysvětluje zákaz plemene častými útoky psů v Británii – myslíte, že omezení jejich chovu je řešením?

Pokud by omezení chovu konkrétních plemen vedlo ke snížení útoků psů na lidi, snížil by se jejich počet již před lety s uvedením „zákonu o nebezpečných psech“ (Dangerous Dogs Act 1991, pozn. red). K tomu však absolutně nedošlo, jejich počet se navíc ještě v průběhu času procentuálně zvýšil oproti rokům předešlým. Dle britské organizace na ochranu zvířat RSPCA navíc naprostou většinu smrtelných útoků na člověka měla na svědomí zcela jiná plemena, která nejsou v zákoně uvedená. 

Potenciálně nebezpečným může být jakýkoliv agresivní či neovladatelný pes jakéhokoliv plemene. Často se setkáváme s nedostatečně socializovanými, nevychovanými psy majitelů, kterým je naprosto jedno, že se pes projevuje agresivně a to mnohdy ze strachu. Může se jednat o malou čivavu, jorkširského teriéra, jezevčíka, německého ovčáka nebo jakékoliv jiné plemeno. Čím je plemeno populárnější, tím více „lidí bez vhodných předpokladů“ se kolem něho točí – „chovatelů“, kteří bez rozmyslu produkují velké množství štěňat s nekvalitními povahami – nezmiňuji zdravotní či exteriérovou stránku, jejichž úroveň jde potom ruku v ruce s povahou, jež odchovávají v nevyhovujících podmínkách a zároveň je nedostatečně či vůbec nesocializují. V nejhorším případě je poté prodají někomu, kdo psa ještě „dodělá“ špatnou nebo nulovou výchovou. A problém je na světě. Štěně s vrozeně labilní povahou nezná za celý život nic jiného než pouhý kotec, a když už se dostane jednou za čas ven, na druhém konci vodítka ho drží majitel, který se se psem jen předvádí a dělá mu dobře, když pes ze strachu pouští hrůzu na vše, co se jen kolem hýbne. Vypadá to pro mnohé přeci tak efektně, obzvláště natočené s drsnou hudbou na pozadí na Instagramu či jiných sociálních médiích...  

Další příklad: po parku běhá neovladatelný pes, který neslyší na zavolání a s chutí provokuje ostatní psy či na ně rovnou útočí a jehož majitel je zabraný do živého hovoru na telefonu a vlastně situaci nikterak neřeší. Nebo rozmazlený dominantní pes, který se naučil, že může vše a majitel mu nic nezakazuje. Cítí se jako král a podle toho se také chová, v praxi ho však můžeme přirovnat k diktátorovi. Příkladů je nekonečné množství. A všechny mají jeden spojující článek – člověka, který zanedbal výchovu svého psa. 

Co by podle vás řešením bylo?

Řešením situace ve Velké Británii by tedy mohlo být například zavedení povinnosti majitelů prokázat se duševními a fyzickými schopnostmi o daného psa se postarat a zároveň nutnost složit se psem povahový test a/nebo zkoušku z poslušnosti. Některé státy ve světě již obdobné podmínky u vybraných plemen psů zavedly. Důležitou je také osvěta odborné i laické veřejnosti, a to jak pro „uši“ chovatelů, tak pro ty, kteří si pejska naopak chtějí teprve pořídit. Jakým způsobem selektovat vhodné jedince do chovu, proč je důležité, aby se kromě vzhledu kladl důraz na kvalitní povahy, a to platí napříč všemi plemeny, a dobré zdraví – jak a proč správně provádět zdravotní testy, aby měly dostatečnou výpovědní hodnotu apod. Povaha psa se netvoří jen a pouze výchovou, ale je v určité míře již vrozená. Na to nesmíme zapomínat jako chovatelé, ale ani když si pořizujeme psa jako parťáka a společníka. Vždy bychom měli pečlivě vybírat, z jakých podmínek si štěně vezmeme a po jakých rodičích. Když adoptujeme pejska z útulku či se staneme novými majiteli dospělého zvířete, vždy bychom měli mít dostatek zkušeností či možnost odpovídajícího poradenství a především být připraveni na různé nečekané situace, které může především zpočátku soužití s takovým psem přinést.

Do útulku přivezla policie hroudu slepených chlupů. Z mopu vystříhali psa

Za každým psem stojí jeho majitel

Mnoho chovatelů říká, že za povahu psa mohou vždy jejich páníčci – je to tak?

Ve Velké Británii se bull plemena těší velké oblibě a obzvláště American Bully XL a různých kříženců tohoto plemene či jiných velkých psů typu bull zde žije až několik desítek tisíc. Měli bychom si uvědomit, že za každým psem vždy stojí jeho majitel, pomineme-li psy opuštěné nebo již narozené „na ulici“, a že je opět na zodpovědnosti člověka, jakým způsobem psa „provede životem“ a jak se například postaví k jeho vrozeným nedostatkům, povahovým odchylkám apod. a zdali se je rozhodne vědomě či nevědomě šířit dál v případném chovu či nikoliv. Pracovat by se tedy mělo vždy na prvním místě s lidským faktorem a dále například možnostmi regulace chovu – nutnosti získat chovatelskou licenci po splnění stanovených podmínek atd. V tuto chvíli se už však dostáváme na hranici polemiky, kam až by měl stát v regulacích zacházet obecně. Nic není černé ani bílé a i toto téma vyžaduje širší odbornou diskusi.  

Množírny se psů rády zbavily

Jste v kontaktu s majiteli American Bully XL v Anglii? Je pravda, že utíkají ze země?

Mnoho majitelů American Bully XL ve Velké Británii, se kterými jsme v kontaktu, hned po vydání nařízení o nutnosti požádat o výjimku pro držení psa typu XL bull své psy zaregistrovalo do systému, respektive o tuto výjimku stát požádali a maximálně dodržují stanovená pravidla, aby si svoje miláčky mohli bez problémů ponechat. Jednou z podmínek je kromě jiného kastrace psa do určitého termínu dle aktuálního věku psa. Zjednodušeně řečeno dospělí psi musí být kastrováni během několika nadcházejících měsíců, současná štěňata se mohou vykastrovat později. Pro tuto variantu se rozhodli i mnozí majitelé špičkových výstavních a chovných zvířat. Jiní svým svěřencům našli vhodné nové domovy po celé Evropě, aby neztratili chovatelsky cenná zvířata nebo psům jednoduše dali šanci na lepší život, než který by je čekal „doma“ – život v bytě v centru města bez možnosti volného pohybu v parku a her s ostatními psy, pouhé procházky na vodítku po šedých ulicích apod.

Od známých se ke mně donesly informace, že je ale i dost takových, kteří se psů okamžitě zbavili ještě v době, kdy to legálně šlo – během podzimu loňského roku, nebo využili státem dotované eutanazie psa. V naprosté většině těchto případů se podle dostupných zpráv jednalo právě o ty typy lidí, kteří plemeni (a psům obecně) opravdu nic dobrého nepřinášeli. Pro mnohé to byla také jednoduchá rovnice – zákaz chovu – nemožnost produkovat štěňata – vyschlý zdroj příjmů – zbavení se „nepotřebného výrobního zařízení“. 

Podobný zákaz i v Česku?

Česko je vůči chovu všech plemen psů benevolentní, žádný zákaz zde není, ale pokud se objeví zprávy o útoku psů, hovoří se také o zákazech – myslíte si, že by podobný zákaz mohl nastat i tady v Česku, případně jiná restriktivní opatření? Obáváte se toho, že z Anglie se „přelije“ zákaz i sem?

Jakákoliv negativní a medializovaná událost ve společnosti přinese diskuse a úvahy o zákazech. Je to přirozené. Lidé mají strach a chtějí se chránit před možným nebezpečím. Zde je však zdrojem nebezpečí něco jiného, než samotný pes. Jak jsem již uvedla dříve, jádro problému je v nás, v lidech. Pokud bychom byli všichni zodpovědní a féroví, neměli bychom problémy s agresivními psy. Pakliže už by se nějaký vadný jedinec narodil, nebyl by použit v chovu, případně by byl v krajním případě utracen. 

Češi jsou naštěstí kynologicky poměrně vzdělaný národ, byť i zde se najdou jedinci, kteří by si měli pořídit psa maximálně plyšového. Sociokultrurní prostředí ve Velké Británii, obzvláště to, ve kterém je ve velké míře populární American Bully XL, je dosti odlišné od toho českého. Věřím tedy, že se k nám žádný zákaz plemene z ostrovního státu nepřelije. Jak už jsem několikrát zmínila, nic by se tím stejně nevyřešilo. V České Republice dochází k naprostému minimu smrtelných útoků psa na člověka, oproti Velké Británii naprosto nepoměrně. Hledejme tedy pravé jádro problému a zamysleme se, co je jeho důvodem. Člověk, který je pohromou pro psy, si stejně najde nový objekt zájmu, i když se jedno plemeno zakáže. Je potom jedno, jestli má na konci vodítka, když už tedy pes vodítko vůbec má, nezvladatelného, zkaženého a agresivního německého ovčáka, psa typu bull nebo třeba jiné, aktuálně populární plemeno.