Hrůzovláda Hamásu: „Terorizovali i občany Gazy, mučí a vězní odpůrce,“ říká Palestinec

Hamza Hawídí se narodil v Pásmu Gazy koncem 90. let; tehdy ještě bylo okupované Izraelem (jak je dodnes Západní břeh). Palestince v obou částech reprezentovala Palestinská autonomie, Hamás zformovaný o dekádu dřív teprve nabíral na síle. „Můj otec, jako většina lidí v Gaze, byl znechucený zkorumpovaností Palestinské autonomie a čekal na jakoukoli alternativu,“ líčí Hawídí. „Hamás sliboval ‚změnu a reformu‘ a roku 2006 vyhrál volby.“ Tedy v Pásmu Gazy; na Západním břehu naopak zvítězila strana Fatah – a takto jsou síly rozložené dodnes.

Avizovaná změna přišla po volbách dost rychle. „O rok později mě probudil zvuk střelby. Ozbrojenci Hamásu bojovali s Fatáhem,“ vzpomíná Hawídí. „Aby umlčeli disent, Hamás terorizoval občany Gazy. Na cestě do školy – chodil jsem ve čtvrti Šudžá’íja poblíž hranice s Izraelem – skupina maskovaných mužů s kalašnikovy kontrolovala každé auto. Koncem toho roku maskovaní muži otevřeli v naší škole kancelář, aby propagovali vojenské tábory Hamásu a registrovali studenty.“

Radikální hnutí Hamás údajně cvičí dospívající chlapce k obraně Pásma Gazy. | Telegram/@southfirstresponders

Cenzura na univerzitě

Po maturitě se Hawídí zapsal na Islámskou univerzitu Gazy – spolu se členy a budoucími lídry Hamásu. Přednášky o umění zmizely, nahradilo je radikální islámské učení. Ve volbách do studentských samospráv směli kandidovat jen členové Hamásu. „Nahromadili si veškerá privilegia, mezi sebou si rozdělovali všechny granty,“ vzpomíná Hawídí.

Radikálové nepřipouštěli žádnou kritiku, žádné debaty, námitky. Dohlížejí na novináře, zakazují demonstrace. „Nejšpinavějším nástrojem, který Hamás využívá k umlčování občanů, je likvidace pověsti skrze internetové kampaně – člověka s nesouhlasným názorem nařknou, že pracuje pro nepřátelské organizace či se dopouští nemorálních činů. Hamás rovněž běžně vpadává do domovů lidí, které považuje za neloajální, a ponižuje je před očima příbuzných a sousedů,“ vykresluje Hawídí.

Teroristé z Hamásu: Kdo jsou, co chtějí a odkud berou peníze? A kdo vládne Gaze?

Ani občanům, kteří vystupují loajálně, se však za hrůzovlády radikálů dobře nedaří. Pásmo Gazy si sice od roku 2005 vládne samo, na Izraeli však v mnoha ohledech zůstalo závislé. „Kvalita života se zhoršila. Agrese Hamásu vůči Izraeli měly za následek ubývání pracovních povolení i omezování elektřiny, měli jsme ji jen na osm hodin denně. Hospodářství se propadlo. Sociální a ekonomické podmínky zkolabovaly,“ napsal Hawídí. „Rozevřela se ohromná propast mezi zámožnou elitou, která patří k Hamásu, a zbytkem obyvatel žijícím ve stále horší chudobě. Práce ve veřejném sektoru byla omezena na členy Hamásu, daně rostly každým dnem a životní náklady ještě prudčeji.“

Takovou situaci Hamza Hawídí přestal snášet. „Byť jsme věděli, že disidenty vězní, mučí, ba vraždí, pár se nás roku 2019 rozhodlo spojit síly a zformovat protest proti Hamásu. Demonstrace ‚Chceme žít‘, nazvali jsme je.“

Protesty rovněž vstoupily ve známost jako Hnutí 14. března a byly nejsilnějším výrazem odporu za dobu vlády Hamásu. Trvaly čtyři dny, než je Hamás tvrdě potlačil.

„Nikdy nezapomenu na svůj první den ve vězení - šel jsem po schodech a poslouchal křik svých kolegů, většinou spolužáků, zatčených přede mnou. Byl jsem zadržován po dobu 21 dní a podroben různým druhům mučení. V pozdních nočních hodinách té zimy mě bili obušky a polévali studenou vodou.

Ve vedlejší cele seděl Hamzův kamarád křesťanského vyznání.  „Jsi křesťan a nelíbí se ti situace? Tak jdi do jiné země!“ křičeli na něj trýznitelé. Většina účastníků demonstrací pak z Gazy skutečně emigrovala. Odcházeli příslušníci vzdělané střední třídy, materiálně zabezpečení – tedy bylo zřejmé, že neprchají kvůli horšícím se životním podmínkám, nýbrž před útlakem Hamásu, připomněla agentura AP. Pásmo Gazy přicházelo o lékaře, právníky, učitele, intelektuály… a tím slábla naděje, že se podaří vybudovat životaschopný palestinský stát.

Hawídí ovšem zůstal. A loni s dalšími opět protestoval – se stejným výsledkem. „Zase mě Hamás zatkl, na 14 dní, tentokrát mě dali do malé cely bez postele a okna, místo - sotva se posadit. Propustili mě na kauci s podmínkou, že už se dalších demonstrací nebudu účastnit,“ napsal v Newsweeku. Občas své názory sdílel online, po čemž následovaly další zatykače, výhrůžky i obvinění z vlastizrady. „Ztratil jsem naději, že bych mohl cokoliv změnit. V srpnu jsem Gazu opustil, abych pro sebe a svou rodinu zkusil najít lepší budoucnost.“

S hrůzou, ale už zpovzdálí, teď sleduje, co se děje v Izraeli a v Gaze. „Hamás celou tu dobu plánoval expandovat svůj extremismus a zastrašování. Věděli, co bude následovat po jejich masakru 7. října, kdy zaútočili na izraelské civilisty; Izrael odpověděl masivní válkou usilující o zničení Hamásu, jež srovnala se zemí velké části Pásma Gazy. Všichni obyvatelé Gazy jsou teď trestáni za činy Hamásu.“

Pro Izraelce je podle Hamzy obtížné chápat, že v Pásmu Gazy je spousta nevinných, kterým Hamás ubližuje stejně jako občanům Izraele. „Chápu je. Coby Gazan jsem věřil, že nás všichni Izraelci nenávidí a chtějí nás Palestince zlikvidovat všechny,“ přibližuje své ještě nedávné smýšlení.

Ale od té doby se, i díky své kritice radikálního útoku na Izrael, seznámil – a poprvé spřátelil – s některými Izraelci. „Tato přátelství mi otevřela oči k jejich utrpení. Nyní lépe chápu, co si myslí, a rozhodl jsem se, že nikdy nebudu vynášet soudy, dokud si nevyslechnu druhou stranu,“ uzavírá pro Newsweek. „Doufám, že moji noví přátelé mají stejný názor na mnoho Gazanů žijících pod botou útlaku Hamásu.“