14°C
Dodnes lékaři ani Renata Brázová (49) nevědí, co zavinilo roky pobytů po nemocnicích. Před 11 lety, den před svými 38. narozeninami, se žena vydala na návštěvu lékaře, protože ji bolela hlava a zadýchávala se. Z nemocnice už se nevrátila.
Přišla o zrak
Po kolapsu tu zůstala, týden byla v umělém spánku, pak tři dlouhé měsíce na oddělení ARO. „Nepřišli na to, co se mi děje,“ řekla Blesku. Tím to ale teprve začalo. Kvůli stále větším problémům s dýcháním jí provedli tracheotomii (chirurgické vyvedení průdušnice na povrch těla, pozn. red.) a musela být připojena k umělé plicní ventilaci. Nemohla mluvit, také částečně přišla o zrak, což stále trvá.
„Probudila jsem se obklopená hadičkami, infuzemi, s kanylami v rukou. Dva roky jsem pak lůžko téměř neopustila,“ prozradila. Diagnózu neznají Byl to pro Renatu šok. Pak ji také z Prahy, odkud pochází, přesunuli daleko od všech blízkých na druhý konec republiky. „Od probuzení jsem jen plakala. Netušila jsem, co se děje.“ Za devět let prošla šesti nemocnicemi, bezpočtem vyšetření, její diagnóza zůstává neurčená. „Žila jsem ze dne na den. Utíkaly měsíce a roky, lidé kolem mě umírali. Byla jsem jako vězeň, akorát že ten ví, jak dlouho zbývá do propuštění. Já jsem si připadala, jako když čekám na smrt,“ řekla žena. Se slzami v očích pak dodala: „Nemohla jsem být ani oporou nemocné sestře, naopak ona za mnou stále chodila.“
Posílit a rozcvičit
Renatě, dříve společenské dívce plné života, začalo na nemocničních lůžkách slábnout tělo. Postupně se vyrovnávala s tím, že už nebude mít rodinu, děti, chybělo jí objetí, láska a hlavně svoboda. „Že bych mohla jít třeba do lesa, za známými, dívat se na televizi kdy chci, uvařit si kávu.“
Potom se jako zázrak do jejího příběhu vložila zdravotní sestra Kamila Zikmundová. I díky ní dnes Renata žije sice v pečovatelském domě, ale ve vlastním bytě. Pohybuje se na vozíku, překážkou není ani plicní ventilace. Nutně ale potřebuje posílit nohy, aby sama zvládala přesuny z vozíku na postel nebo toaletu. A rozcvičit ruce, aby si mohla sama připravit jídlo.
Nechci být na obtíž
Sama Renata říká, že je vlastně relativně zdravá. „Jen potřebuju cvičit, posílit tělo, abych se mohla znovu postavit na nohy, ovládnout ruce a dokázat se o sebe postarat. Chci ještě žít! Být soběstačná, třeba i užitečná při pomoci jiným,“ říká Renata.
Ještě před rokem se dokázala pohybovat s chodítkem. „Když jsem pobývala v nemocnici, byla jsem těžký pacient, za kterého všechno platí stát. Dneska si sama platím nájem, stravu, každou výpomoc, ale náklady na rehabilitaci jsou mimo moje možnosti. Nechci být nikomu na obtíž, jen teď potřebuju trochu pomoci.“
Můžete jí pomoci
Speciální cvičení pro dlouhodobě ochablé nebo naopak spastické Renatino svalstvo zdravotní pojišťovny neproplácejí. Navíc rehabilitační zařízení lidi na plicní ventilaci nepřijímají. Neurorehabilitační klinika Axon, která jí s terapií zlepšující stav pohybového aparátu pomáhá, tak vyhlásila na serveru Donio sbírku na úhradu léčby. Renatu v Axonu čeká individuální fyzioterapie a ergoterapie, přičemž jedna měsíčně vychází na 127 800 Kč a je třeba jich několik zopakovat. Cílová částka má pokrýt cyklus čtyř terapií. Zapojit se do sbírky může každý.
