9°C
Nejvýznamnějšími jarními svátky jsou Velikonoce, které mají pro naši kulturu hluboký duchovní význam. Křesťané si po celá staletí připomínají Ježíšovo umučení a zmrtvýchvstání. Židé v té době slaví pesach, jemuž se někdy říká židovské Velikonoce, a vzpomínají na vysvobození Izraelitů pod Mojžíšovým vedením z egyptského otroctví.
Ovšem už i v předkřesťanských dobách se u nás slavilo jaro, většinou to souviselo s rovnodenností. Keltové vyháněli zimu svátkem Alban Eilir a už v té době uctívali vejce jako symbol života. Anglický název pro Velikonoce Easter – nebo velmi podobné německé pojmenování Ostern – vychází ze staré germánské oslavy bohyně jara Ostary. Starodávným zvykem je i vynášení nebo pálení Morany, symbolu zimy. My se ale věnujme tomu, jak naši předkové slavili křesťanské Velikonoce a co v jednotlivých dnech dělali.
KVĚTNÁ NEDĚLE
Je týden před velikonočními svátky, začíná jí takzvaný svatý týden a připomíná se slavný Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Tehdy mu ještě lidé nadšeně mávali zelenými ratolestmi a provolávali mu slávu. Za pár dnů už křičeli: „Ukřižuj!“ Této neděli se říká také Pašijová, protože v kostelích se už četly a čtou pašije o Kristově smrti. Odpradávna si lidé nosili na mši větvičky, u nás hlavně kočičky, které kněží světili.
ZELENÝ ČTVRTEK
Ten den se vzpomíná na Ježíšovu poslední večeři s apoštoly, Jidášovu zradu, Kristovo noční utrpení v Getsemanské zahradě a jeho zatčení. V kostelích přestávají zvonit zvony, které dle pověsti odlétají do Říma, zmlknou varhany. Až do večera na Bílou sobotu se používají dřevěné klepačky nebo řehtačky. Hospodyně dřív mívaly ten den už uklizeno a vysmejčeno, což nebyla jen estetická záležitost, ale i symbol – měla se z domů vymést zima. To prováděly většinou o den dříve, na Škaredou neboli Sazometnou středu. Na Zelený čtvrtek pak vždycky pekly sladké jidáše.
VELKÝ PÁTEK
Soud s Ježíšem, jeho bičování, mučení a následné ukřižování podle všeho trvaly déle než jen od pátečního rána do tří odpoledne, jak si od dávných dob lidé připomínají na Velký pátek. Je to den přísného půstu, nejenže se nejedlo maso, ale mnozí nejedli nic. Naši předkové věřili, že se ten den otvírají hory a vydávají své poklady. Nejznámějším dílem na toto téma je báseň Poklad ze sbírky Kytice od Karla Jaromíra Erbena.
Ti, kdo nechodili po venku a nehledali truhly se zlatem, se snažili ušetřit jinak – podle zvyklostí se na Velký pátek nemělo nikomu nic půjčovat. Ještě před svítáním se měli lidé omýt ve vodě, aby byli zdraví. Tento zvyk se hojně udržuje ještě ve východní Evropě nebo v pravoslavném Rusku, kde se ovšem Velikonoce slaví později. Naši předkové na Velký pátek neryli a jinak nepracovali s půdou a ženy nepraly prádlo, které by bylo vymácháno v Kristově krvi.
BÍLÁ SOBOTA
Ježíš leží v hrobě. Je to den velkého smutku, nekonaly a nekonají se bohoslužby. Ve tři odpoledne se lidé většinou modlili a modlí křížovou cestu. Ten den po setmění – v předvečer slavné neděle – se už ale vrací do chrámů světlo a zvony a varhany. Také se křtí a biřmují ti, kdo se na křest několik měsíců připravovali. Světí se velikonoční svíce, takzvaný paškál, které zůstanou v kostele po celý rok. Hospodyňky o Bílé sobotě většinou pekly mazanec s rozkrojeným křížem na vrchu nebo beránka jako symbol Ježíšovy oběti. Barvila a zdobila se vejce, nedílná součást Velikonoc a symbol nového života. Kluci splétali z proutí pomlázky. Byl to i den jako stvořený pro sázení nových stromů, které se prý lépe ujaly a dávaly víc ovoce, zvlášť když je paní domu potřela trochou těsta na mazance.
BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ
Ježíšův hrob je prázdný, kámen, který zakrýval vchod, je odvalený… Po celá staletí to byl den velké radosti. Končí Velká noc, nastalo vzkříšení a přišla velká naděje. Pro naše předky to byl nejslavnější den v roce. Chodili na mše, oblečeni v tom nejlepším, co měli. Dodnes se dodržuje zvyk přinášení pokrmů do kostelů, kde je kněží posvětí. Zatímco u nás jsou to většinou jen piškotoví beránci, jinde ve světě se nosí plné tácy a koše. Tak tomu bývalo i dřív. Ten den se po dlouhém půstu konečně hodovalo, jedla se i vejce vařená na Velký pátek.
VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ
Někde už před rozedněním vyrazí děti a muži na pomlázku. Traduje se, že žena, která je vyšupaná mladými vrbovými proutky, které symbolizují nový život, neuschne, ale bude čiperná a půvabná. Není to žádná novodobá tradice, prý ji znali už předkové ve 14. století. Někde se ale dívky pořádně polévají vodou. Nebo obojí. Za odměnu dostávali dříve koledníci hlavně malovaná vajíčka, ženy jim na pomlázky uvazovaly pestré stuhy.
Většinou se koleduje jen dopoledne. Poté někde nastává takzvaná dámská koleda, kdy chodí s pomlázkou ženy. V některých oblastech jim ale patří celé Velikonoční pondělí, a to vždy v přestupném roce. Někde ovšem paní a dívky chodívaly na koledu dvě neděle před svátky, jinde týden po nich.
Tento článek pro vás připravil časopis Blesk Hobby. Březnové číslo je plné jarní a velikonoční inspirace. Najdete tu také užitečné tipy a spoustu rad k jarní práci na zahradě. Jako dárek dostanete krásné velikonoční samolepky. Časopis koupíte v trafice nebo si ho můžete v tištěné či elektronické podobě objednat v našem iKiosku ZDE.
