14°C
Alfréda Plocka st. popravili komunisté za něco, co neudělal: Syn popsal strastiplný příběh
Vykonstruovaný proces, vymyšlené obvinění a naprosto zbytečná smrt tří chytrých lidí. Alfréd Plocek byl popraven za velezradu, sabotáž a proamerickou špionáž. Nic z toho ale neudělal. Chtěl jen, aby se Praha stala centrem inovované mezinárodní telefonní sítě.
Alfréd Plocek se narodil roku 1903, pracoval u firmy Standard Electric, která se zabývala výrobou dálnopisů a telefonních přístrojů. Zároveň byla součástí nadnárodní sítě ISEC, ta patřila pod americký koncern ITT Corporation.
V roce 1945 byla její česká pobočka znárodněna a dostala se pod podnik Tesla, Plocek ale dál pracoval jako zástupce americké společnosti pro střední Evropu. V poválečných letech prosazoval, aby se Praha stala centrem inovované mezinárodní telefonní sítě.
Československo, podřízené Sovětskému svazu, bylo ale proti. Vedení pod nátlakem Moskvy odmítlo Marshallův plán. Roku 1948 pak proběhl v ČSR komunistický převrat. Rodiče Alfréda Plocka mladšího věřili, že se jim nic nestane. Mysleli si, že by otec mohl přijít o práci, ale že by ho popravili? To ne.
Přišli si pro něj, pak zmizel
Dva roky po převratu byl Plocek starší ve svém bytě zatčen, pak zmizel, rodina nic nevěděla. Alfréd mladší byl se svou matkou sám doma, dva dny je hlídali milicionáři, po několika dnech byl pak vyhozen z gymnázia. Pak StB zatkla i Bohumilu Plockovou.
„Věznili ji asi tři měsíce, pak ji pustili, a vzápětí ji znovu zavřeli. Matka vyprávěla, že ji dali do cely, kde nebylo nic než betonová podlaha, na té musela ležet. A když měla takové ty 'ženské věci', nechali ji jen tak, bez pomoci. Chtěli, aby podepsala smyšlená obvinění, aby se přiznala ke spoluvině, ale nepodlehla. Nakonec ji pustili,“ vyprávěl pro Post Bellum Plocek mladší.
Jeho tátu mezitím mučili. „Jeho vyšetřovatel byl nějaký bestiální komunista. Jmenoval se Jindra a používal přezdívku dr. Kareš. Každý obviněný měl svého vyšetřovatele a museli se učit nazpaměť výpovědi, které jim StB předepsala. Ve spisech, které jsem viděl, se píše, že byl na obviněné činěn 'psychický a částečně i fyzický nátlak'. Tak si dovedete představit, jak to asi vypadalo,“ říkal syn Alfred Plocek mladší.
Zatčení Plocka staršího souviselo s případem jeho amerického spolupracovníka, byl jím výkonný ředitel ITT Robert Vogeler. V roce 1949 byl v Maďarsku obviněn ze špionáže a ve vězení byl 527 dní. Po několika krocích ze strany USA byl nakonec propuštěn.
StB jim sebrala byt
Plocková se svým synem přišla po únoru 1950 o byt, majetek jim částečně rozkladla StB. Pomocnou ruku jim podali příbuzní ze stejného domu. Později nastoupili do práce, aby se „sblížili s dělnickou třídou“. Alfréd mladší dřel v lese a později dělal řidiče či opraváře výtahů, jeho matka dělal například skladnici.
O rok později pak došlo na soud. Plocek starší při něm byl donucen říct něco, co nechtěl. „Doznávám, že jsem naslouchal hlasům reakce domácí i zahraniční, sloužil špiónům, aby pronikli do znárodněného průmyslu, aby jej postupně ovládli a nakonec přivodili zvrat lidově demokratického režimu.“
Prokurátorem byl Erwin Munk, procesu se účastnila vybraná veřejnost z továren, milicionáři nebo straníci. Rodina nesměla být přítomna. Když padly tři tresty smrti, odsouzení se odvolali k nejvyššímu soudu – ten však rozsudky potvrdil a zamítnuty byly i žádosti o milost.
Případ provázely i dopisy a rezoluce z podniků. „ Dělníci a technici slaboproudého průmyslu Tesly Elektronik odsuzují se vší rozhodností špinavé a zákeřné metody, kterých používají západní imperialisté ve snaze zpomalit cestu k vybudování socialismu v naší vlasti. Plně souhlasíme s tvrdým, ale spravedlivým potrestáním všech zrádců a špiónů, kteří se ve službách naší i zahraniční reakce postavili proti národu a vlasti,“ stálo v dopisech. Na konec slibovali, že zvýšeným úsilím zmírní škody, které tito „zrádci“ (ne)zavinili.
V záznamu výkonu smrti se píše o tom, jak kdo šel na smrt, a zda někdo před smrtí mluvil. Prvním popraveným byl Ing. Alfréd Plocek, poté Miroslav Franc a Ing. Jaroslav Peške. U všech byl prý trest proveden bez příhod. Ze tří pronesl svá poslední slova jen Peške: „Poslední přání nemám.“
Nedali jim ani urnu…
Alfréd Plocek mladší svého tatínka od zatčení už nikdy neviděl. Nemohl ho vidět ani před popravou. Rodině komunisté odmítli vydat i urnu s otcovým popelem. Roku 1968 vyšel v časopise Slaboproudý obzor článek s názvem „Morální satisfakce“. V něm byl Plocek a další popravení rehabilitováni.
Časopis psal, že odsouzené tvořili inženýři, kteří patřili k elitě poválečných telekomunikačních odborníků. „Kdo je znal osobně, věděl, že to byli lidé čestní, poctiví a upřímní vlastenci. Dnes víme, že byli tehdy odsouzeni na základě uměle vykonstruovaných obvinění a na podkladě vynucených doznání. Rozhodnutím krajského prokurátora v Praze ze dne 6. února 1968 bylo v rámci rehabilitačního řízení soudní jednání zastaveno, protože se vůbec nestaly skutky, pro něž byli obvinění tehdy stíháni. Z této skutečnosti se však dnes mohou těšit jenom Ing. Vladimír Hančl a Ing. Josef Přibík, kteří přežili léta věznění i krutou nejistotu po propuštění z vazby,“ stálo v časopise. Celý text si můžete přečíst v galerii.
Na konec Plocek mladší vzpomíná na to, že jeho rodinu od bídy zachránila renta, kterou jím pravidelně posílali z USA zaměstnavatele jeho otce. Projevili tak daleko větší soucit a porozumění než českoslovenští „budovatelé rudého ráje“, uvádí Post Bellum.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.