9°C
Čtyři ďáblové medvědovití se v Darwinově kráteru v pražské zoo probouzejí kolem třetí hodiny odpolední a hned se pustí do jídla. Občas to vypadá jako bitka o každé sousto, ale skutečnost je jiná. „I v přírodě, kde často žerou klokany, se dokážou o mršinu podělit,“ vysvětluje kurátor chovu savců Pavel Brandl.
A co ten hrůzostrašný křik a vrčení? „Je to jejich běžná komunikace. Dokonce se postaví tváří v tvář a řvou na sebe z bezprostřední blízkosti. Mají otevřené tlamy a téměř se dotýkají špičkami čenichů. Zdá se, že si skočí po krku. Oni si ale jen něco sdělí, pak se otočí a jde si každý po svém,“ popisuje Brandl.
O život přitom rozhodně nejde. Dokonce, když v přírodě jejich hlasité dohady nad hostinou slyší z dálky další ďáblové, přijdou se také nasytit.
Jídelníček mají v zoo pestrý. Jejich nejoblíbenější pochoutkou je prý králík. „Chutná jim ale i drůbež, křepelky, morčata, zvěřina. Občas dostanou hovězí, ale to příliš rádi nemají,“ dodává Brandl. Tasmánští čerti si rádi hrají. „Natvrdo uvařená vejce koulejí a rozbíjejí. Je to pro ně zábava,“ vysvětluje kurátor. Jídlo dostávají obden. Jelikož jsou to mrchožrouti, pochutnají si druhý den i na zbytcích.
Tlama
Otevřená tlama tasmánských čertů vypadá jako díra do pekel. Impozantnímu chrupu vévodí mohutné špičáky, a navíc dokážou tlamu široce rozevřít až do úhlu 80°. To jim umožňuje chytit, zabít a roztrhat i velkou kořist.
Děsili osadníky
Jak ďáblové ke jménu přišli? Jejich velmi hlasité vrčení, křik a rudé uši za šera děsily australské osadníky. Viděli v nich čerty.
