14°C
Zásadním dnem v naší domácnosti se stalo pondělí 27. dubna. V ten den se konečně uvolnila vládní opatření a otevřela se hřiště, zoo a brzy se snad přidají i muzea. S Pepínem jsme nejprve zamířili do Malešického parku, kde na riziko návštěvníků otevřeli dětské hřiště. Tolik dětí a rodičů jsem tam snad ještě neviděl. Všichni dospělí drželi dostatečný odstup a děti freneticky běhaly od jedné atrakce k další. Druhé Vánoce.
Domácí pískoviště č. 2
Původně jsem byl nachystaný, že karanténa bude pokračovat, a proto jsem nakoupil 20 litrů hlíny a psychicky se připravil, že budeme absolvovat přesazování kytek. Minule slavilo sázení u dítěte značný úspěch, tak jsem byl zvědavý, co se bude dít. Jenže nám za měsíc vyrostlo tolik rajčat, bazalky, tymiánu a máty, že dvacet litrů mi stačilo zhruba na jednu šestinu všech rostlin.
Tentokrát jsem na zem nedal noviny a snažil se po celou dobu usměrňovat, kam může Pepín sypat hlínu. Opět marně. Pepíno si sypal zeminu za triko, do zasazených kytek, prostě všude. Když bylo hotovo, v obýváku nám opět vzniklo malé pískoviště. Poslal jsem proto dítě na balkon a jal se uklízení. Pepín se venku kochal krajinou a byl podezřele hodný. Šel jsem ho pro jistotu zkontrolovat a on mi s úsměvem na tváři řekl jen „bobe“, a tak dopadlo naše další zahradničení.
V dalších dnech zvládl taky sám pár „kytí“ přesadit, z čehož táta neměl vůbec radost. Hlínu samozřejmě musel ochutnat, a když dostal hrneček s vodou k pití, kropil všechno zelený a radostně u toho tančil. Ach jo, ještě mi zbývá pět šestin přesadit...
Souboj páva a klokana
Osobně jsem se pak nemohl dočkat, až otevřou Zoo Praha, kam jsme před propuknutím koronavirové krize jezdili skoro každý týden. Hned po příchodu do zahrady jsme vyrazili do nového Darwinova kráteru. Jenže brány do australské a tasmánské expozice byly zavřené. Přesto se nám naskytl nečekaný pohled. Ve výběhu si hopkali klokani a mezi nimi byl i páv korunkatý s rozevřeným „pavím okem“. Stál u misky se žrádlem a žádného klokana k ní nepustil. Pak se o to jeden pokusil a páv jej nemilosrdně napadl pařáty. Nikdy bych si netipl, že páv porazí klokana.
K obědu dostal Pepíno hranolky. Ještě nikdy před tím je neokusil a byl z nich nadšený. Doma jsem za tento způsob výživy dostal řádně vyčiněno. Od pana ředitele Zoo Praha výtku očekávám, protože Pepín svým jídlem přilákal kachnu se dvěma kačery. První hranolka, co snědli, mu spadla na zem omylem. Ty další jim házel záměrně a kachny byly bohužel rychlejší než táta. Neuvěřitelný. A tak začala další dobrodružství, která člověk zažívá vždycky spíš venku, než v karanténě.
