14°C
Jako nejmladší dítě Hynka a Julie Eisnerových přišla Marie Schmolková (†46) na svět v době habsburské Prahy 23. června 1893. Vyrostala se třemi sestrami v malém domě v dnešní Kamzíkové ulici číslo 3. Zatímco sestry se vdaly a odešly, Marie zůstala s matkou až do její smrti. Bylo jí 30 let, když se na pár krásných roků vdala za výrazně staršího Leopolda Schmolku. Jeho tři dospělé děti ale Marii milovaly, stejně jako on. Po méně než pěti letech však manžel zemřel. Marie zaháněla smutek cestováním, během něhož poznala řadu významých lidí, kteří jí pomohli změnit osudy lidí. „Úsilí pro záchranu mnoha Židů a uprchlíků nebylo prací jediného muže, jak se v souvislosti s mým jménem občas zdá. Všichni, a zejména mnoho žen, jsme byli součástí větší sítě, pro níž byla Marie klíčovou osobností,“ říkal sám Nicholas Winton (†106).
Pomoc jako životní styl
Po návratu z cest Marie působila i ve výkonném výboru mezinárodní ženské sionistické organizace WIZO a mnoha dalších. Coby předsedkyně Národního koordinačního výboru pro uprchlíky poznala třeba novinářku Milenu Jesenskou (†47). Po nástupu Adolfa Hitlera k moci roku 1933 vstoupila do Poradního sboru komisariátu pro uprchlíky z Německa a řídila pomoc uprchlíkům před nacistickým režimem hledajícím útočiště v Československu.
S Wintonem za tisíce životů
S mladým Nicholasem Wintonem se Marie seznámila v britském Výboru pro uprchlíky z Československa. Se soukmenovci pak v roce 1939 vytvořili síť organizátorů přesunů lidí ohrožených nacismem do Británie. Z Prahy vypravili transporty 669 převážně židovských dětí, o kterých se mluví zejména v souvislosti s Wintonem, a dalších tisíců lidí, kteří byli nejvíce ohroženi nacisty. Historička Anna Hájková dokonce označila Wintona za praktikanta Schmolkové. Jesenská o ní řekla: „Na první pohled byste asi neřekli, že je hezká. Ženy, které pracují celý den a pozdě do noci, po léta se dívají na utrpení lidí, možná nejsou hezké. Ale pokud není hezká, je krásná. Je to něco zevnitř...“
Smutný konec a zapomnění
V březnu 1939 byla během okupace západní části Československa Marie Schmolková a její kolegové mezi prvními zatčenými. Gestapo ji v pankrácké věznici denně tvrdě vyslýchalo do května, kdy byla po nátlaku vlivných přátel propuštěna. Přes Paříž se dostala do Británie, kde ale nebyla šťastná. V Parliament Hill Mansions byla ona i její práce terčem rasistických útoků. Ve stejném domě pak ve 46 letech 27. března 1940 naposledy vydechla. Byla natolik vytížena prací, že přehlédla příznaky srdečního infarktu a nevyhledala lékařskou pomoc. „S Pánem Bohem, Mařenko, spolehněte se na nás. Budeme svorni, zvítězíme a domů si vás odvezeme,“ uvedl ve smuteční řeči tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk (†61). To se ale nestalo, popel Marie byl rozptýlen a ona sama zapomenuta.
Posmrtné ocenění
Loni vedení Prahy 1 udělilo Schmolkové čestné občanství in memoriam. Letos v lednu pak Praha 1 navrhla pojmenovat po Marii Schmolkové park u Staronové synagogy.
