14°C
Jak jste se dozvěděl, že Jiří Pomeje zemřel?
„V úterý, když se ta smutná událost stala, mi to volalo několik lidí. Jirka byl letitý kamarád. Udělali jsme spolu spoustu pěkných filmů a byl to člověk, který miloval život a žil ho na plný pecky. Někdy až moc. Byl to kluk, který byl obrovsky kamarádský, vstřícný, ale bohužel někdy zaměňoval skutečnost za svoji představu.“
Myslíte si, že na tuto svou naivitu doplatil i v partnerských vztazích?
„Já vám něco řeknu, když jsem byl na té svatbě s Ivetkou Bartošovou na zámku Hluboká, tak jsem si je oba vzal stranou ještě před obřadem a říkal jsem jim: Ivetko, Jirko, sami dobře víte, jak s vámi život pořádně zamával. Pokud chcete obstát v životě vůbec, musíte se věnovat jeden druhýmu a neohlížet se doprava ani doleva. Ale Jirka byl fanfarón, takže v podstatě měl potřebu pořád sdělovat světu, co je u něj novýho, co bude dělat, kam pojede – a to byl kámen úrazu.“
Byl opět to nadšené naivní dítě, jako tomu bylo ve filmu?
„Ano, ano. Choval se přesně opačně, než jsem mu radil. No a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Bohužel to nemohlo dopadnout jinak.“
Máte na něj nějakou konkrétní silnou vzpomínku nebo něco hmatatelného, kromě jeho rolí ve filmech?
„Můžu říct, že většina našich setkání byla pracovní, ale vždycky si budu pamatovat, že jsem ho nikdy neviděl naštvanýho. Vždycky se snažil nějakým způsobem dát všechno dohromady. Byl strašně pracovitej a nevzdával se. Je ho strašná škoda.“
Myslíte si, že tu mohl ještě být a mohl svůj boj s rakovinou vyhrát?
„Těžko soudit, ale možná kdyby ty lékaře poslechl, choval se tak, jak mu říkali, tak tu možná s námi mohl ještě být. Jenže on přišel z nemocnice s pocitem, že má ten krk vyléčenej, že přemohl rakovinu, no a začal znova popíjet – zřejmě. Přesně nevím, jak to bylo, ale mluvilo se o tom, že mu lékaři zakázali alkohol i cigarety. I když to nevím, jestli po návratu z nemocnice kouřil, myslím si, že snad ne. Ale ta životospráva, kterou mu lékaři nařídili, tak tu Jirka nedodržoval.“
Zase se choval jako to nezodpovědné dítě?
„Tak. On byl takový životní fanfarón, který si myslel, že je neprůstřelnej a nesmrtelnej. Jenže ta nemoc si najde každýho…“
Půjdete na pohřeb?
„Rozloučit bych se s ním určitě chtěl, to je samozřejmé.“
