Pokud stát nemá dostatek prostředků na své aktivity, řeší tento nedostatek prostřednictvím rozpočtových schodků. Celkový součet těchto schodků se nazývá státní dluh. Stát má několik možností, jak může získat chybějící prostředky. Od koho si půjčuje stát závisí na tom, zda se vláda rozhodne pro takzvaný vnitřní nebo zahraniční dluh, tedy pro půjčku od vlastních občanů, nebo v zahraničí. Věřitelé státu poskytují své peníze tak, že nakupují dluhopisy nebo jiné cenné papíry, které stát za účelem získání finančních prostředků vydává. Tyto státní dluhopisy mohou nakupovat jednotlivci, firmy, obchodní banky, vlády či jiné nadnárodní instituce a stát si de facto půjčuje od nich. Tito věřitelé očekávají za své peníze určitý zisk (tedy úrok) případně jistotu uložených prostředků (dluhopisy stabilních států). Pokud stát platí vyšší úroky z dluhu, než je růst jeho HDP, znamená to dluhovou past a riziko budoucího státního bankrotu. 

Česká republika patří k méně zadluženým státům světa. Dluh ČR dosáhl ke konci roku 2018 necelých 33 % k HDP, což za posledních 5 let znamenalo snížení státního dluhu v poměru k HDP o více než 10 %. V Evropské Unii patří k nejzadluženějším státům stále Řecko s dluhem 180 % HDP, Itálie 134 % HDP a Portugalsko 123 % HDP.