14°C
Osud dcery Milady Horákové: Poslední návštěva maminky před popravou a útěk do USA za tátou
Bylo jí tehdy 16 let a celý ten nespravedlivý monstrproces vedený proti matce prožívala velmi intenzivně. Dnes je to přitom přesně 65 let, co komunisté popravili právničku Miladu Horákovou. Její jediné dítě, Jana Kánská, žije v Americe. Jak vzpomíná na své poslední setkání s maminkou?
Milada Horáková navždy vstoupila do českých dějin jako oběť justiční vraždy. Po vykonstruovaném procesu byla popravená na Pankráci 27. června 1950. Dnes je to od téhle tragédie přesně 65 let. Její dcera Jana žije v americkém Washingtonu. Za oceánem začala nový život. Vdala se tam za českého profesora ekonomie Karla Kánského, má dvě děti i vnoučata.
Poslední návštěva u maminky Milady
Když se v roce 1990 vracela Jana Kánská po 20 letech do Čech, předala jí tehdy ministryně spravedlnosti Dagmar Burešová dopisy, které psala Milada Horáková své rodině v posledních hodinách svého života. "Na poslední návštěvě pár hodin před popravou nám maminka řekla, že nám je napsala. Byla jsem tam tenkrát já, moje teta, tedy maminčina sestra Věra Tůmová, a její muž," vzpomínala v rozhovoru pro Lidové noviny dcera Horákové. Rozloučení s maminkou bylo smutné. "Obejmout jsme se nesměly, nedovolili nám to," dodala Kánská.
Horáková nebyla ve vězení na Pankráci poprvé. Skončila tam již za druhé světové, od jejíhož konce letos uplynulo pro změnu rovných 70 let. Horáková byla za války internována nejen na Pankráci, ale také v Malé pevnosti v Terezíně a po procesu v Německu od dubna 1945 v ženské věznici v Aichachu u Mnichova, nedaleko koncentračního tábora Dachau.
Horáková (za svobodna Králová) již tehdy byla vdaná za Bohuslava Horáka, zemědělského ekonoma a redaktora, později programového ředitele Československého rozhlasu. Jediná dcera Jana se jim narodila v roce 1933.
Utekla za otcem
Po válce se za vězněnou Horákovou přimlouvaly takové persony jako Albert Einstein, Winston Churchill či Eleanor Rossevelt, manželka amerického prezidenta. Neúspěšně. Komunisté Horákovou popravili. "To byly drastické momenty, hodně jsem to prožívala. Ale že bych o tom nějak zvlášť přemýšlela, to ani ne. Já byla ze všeho trošku vyděšená, atmosféra doma byla velmi tísnivá. Ale celou tu dobu procesů jsme taky spřádali plány, jak by se to dalo ještě nějak zvrátit. Bohužel marně," vzpomínala na konečnou bezmoc v Lidových novinách Kánská.
Tíživá atmosféra doléhala také na její tetu Věru Tůmovou, původně učitelku, po procesu prodavačku v bazaru a uklízečku, která byla navíc v tu dobu poprvé těhotná. Starala se však i o 16letou dceru Horákové.
Kánské bylo znemožněno dostat se na vysokou školu, což si přitom její maminka velmi přála. Chtěla z ní mít lékařku. Dcera Horákové se dostala alespoň na školu pro zubní techniky. Do USA emigrovala v roce 1968 za otcem, kterému se podařilo utéci přes Německo v době, kdy Miladu Horákovou zatkli. O emigraci přemýšlela rodina už dříve, hrdinka Horáková však váhala, utéct nechtěla. A stalo se jí to osudným.
Dostala se na univerzitu
Dcera právničky Horákové začala v USA pracovat u zubního technika. Manžela poznala v srpnu 1969 na sjezdu Společnosti pro vědy a umění. "Můj muž učil geografii a urbanismus na pittsburské univerzitě, později přednášel ekonomii," vzpomínala Kánská, které se splnil sen, když se stala instruktorkou zubní technologie právě na univerzitě v Pittsburghu.
Do Česka se statečná dcera statečné matky Milady Horákové vrátila v roce 2012, když byla jako členka Konfederace politických vězňů oceněna Muklovským válečným křížem. O komunismu tehdy pro Český rozhlas řekla: "Pořád se tady vyskytují vlivy, které lákají k ideálu komunismu, který ovšem není vykreslen tak, jak skutečně vypadal. Tady se komunismus stále vykresluje jako vrcholná sociální politika nebo vrcholné sociální cítění. Jenomže ono to tak není. Ono je to jenom takové pozlátko, ale to, co potom přijde jako důsledek, je potřeba připomenout, protože my si to pamatujeme, co jsou ty důsledky."
Její rodina pocítila důsledek nejtíživější. O osudech Milady Horákové se připravuje film režiséra, producenta a scenáristy Davida Mrnky, který se ve Washingtonu s Kánskou osobně sešel a čerpal od ní poznatky ke scénáři.
nic není černobílé a tak jednoduše zatratit je projev jednoduchého jedince. Bohužel naše zdivočelá morálka/ již za druhé světové, poté za komunistů/ poktačuje jen v jiném vydání. Změna nemůže / nemohla/ přijít ze dne na den, a lidi měli zůstat aktivní. nemohlo to doapdnout jinak, když jsme usnuli na vavřínech. Toho spánku bylo notně využito a dnes,kdy jsou zbohatlíci skutečnou rakovinou národa, je těžké chtět po jsutici aby byla zcela nezávislá. Moje případy hovoří o všeobecném stavu nejen jsutice ale celé společnsoti. Pokud budou alfa omega peníze, nemůže to vzít dobrý konec. Nejsem jasnovidec, ale bumerang letí zpět a trefí ty nešťastné vrhače přímo do jejich tváří.
