69 dní v podzemí: Jak to proboha přežili?

Mnozí mohou považovat přežití všech třiatřiceti dělníků za zázrak. Pravdou je, že bez moderních technologií by neměli velikou šanci na přežití.

Prvních 17 dní: Hlad

Dokud nebyl k horníkům vykopán tunel, museli přežít se svými mizernými zásobami. Jednou za dva dny dostal každý dvě lžičky z konzervy tuňáka, polovinu sušenky a půl sklenice mléka. Takto museli přežít celých 17 dní!

První kontakt s povrchem byl proveden prostřednictvím sondy, která se prokopala do zavaleného dolu. Horníci na ni klepali, aby lidem nahoře dali signál, že žijí. Poté na sondu připevnili napsanou zprávu: „Je nás tu 33 a všichni jsme v pořádku.“

Dle dostupných informací docházelo mezi uvězněnými i k šikaně. Horníci s nižší pracovní pozicí žili v oddělené části dolu, měli vlastní tábor. Ostatní je přehlíželi a chovali se k nim prý nadřazeně.

S okolním světem spojeni tunelem

Záchranáři k horníkům prokopali úzký tunel, kterým jim doručovali jídlo, dopisy od zoufalých příbuzných léky a hlavně protáhli optické kabely, kterými poté telefonovali na povrch a navázali spojení i videem. Skrze tunel procházely plastové nádoby, které zavalení muži poeticky nazývali holubice.

Lékaři nařídili speciální dietu, aby muži zůstali dostatečně štíhlí. Museli se totiž protáhnout budoucí šachtou o průměru pouze 66 cm. V podzemí si zřídili i chemický záchod a byl k nim přiveden vodovod s pitnou vodou.

Kromě léků, hydratačních gelů a dalších věcí pro udržení dobrého zdravotního stavu horníků, lékaři dolů poslali i biometrický pás. Ten bezdrátovou technologií přenášel informace o životních funkcích muže, který ho měl zrovna na sobě.

Den si museli nasimulovat sami

Horníci si brzy po kontaktu s povrchem nastolili stejný denní režim, na jaký byli zvyklí dříve. Pravidelné jídlo snídaně, oběd, večeře a společný odpolední čaj.

Pomocí elektrického světla simulovali přechod mezi dnem a nocí, aby po návratu nahoru neutržili šok. Přesto při záchranných akcích měli na očích pro jistotu sluneční brýle. Psychologové jim připravili i speciální cvičení, která je měla připravit hodinovou cestu skrze záchranou šachtu.

Co dělat v podzemí? Poslouchat MP3 a točit videa

Díky tunelu se k horníkům dostala i zábava. Na malé obrazovce mohli shlédnout přátelský fotbalový zápas mezi Chile a Ukrajinou. Dále dostávali i tištěné noviny. Četli Bibli, modlili se s růžencem požehnaným od samotného papeže Benedikta XVI.

Na MP3 přehrávači poslouchali hudbu a malou videokamerou natáčeli většinu svých aktivit. Dle dostupných videí je ani v hloubce přes 600 metrů neopustila dobrá nálada.

Těžké chvíle prožívali kuřáci. V podzemí samozřejmě kouřit nemohli, proto jim jako náhražky musely stačit náplasti a nikotinové žvýkačky.