Herečka Kim Dickens exkluzivně pro Blesk: Zabíjím zombie, mám z nich přitom noční můry!

Dcera zpěváka country Justina Dickense se narodila v Alabamě. Herectví studovala na Vanderbiltově univerzitě v Nashvillu, v newyorské American Academy of Dramatic Arts (AADA) a v Institutu Lee Strasberga. Zkušenosti sbírala na menších jevištích či v divadelním souboru Open Stage Theater Company.

Pak přišly televizní role, jednu z hlavních si zahrála v kriminálním seriálu Velké jablko (2001). U nás jsme ji v celovečerních filmech zaznamenali poprvé v roce 1998 coby Stacey po boku Bruce Willise (62) v thrilleru Mercury nebo jako veterinářku Sarah Kennedyovou ve sci-fi hororu Muž bez stínu (2000). Nejnověji pak jako vyšetřovatelku v případu pohřešované manželky ve zfilmované verzi bestselleru Zmizelá (2014) nebo snímku Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (2016).

Svůj největší prostor získala v podstatě nedávno, v postapokalyptickém seriálu Živí mrtví: Počátek konce (2015–dosud). Ztvárňuje tu hlavní ženskou postavu Madison. Každý den svádí boj o život svůj i své rodiny před hordou hladových zombie a lidmi, kteří jsou možná nebezpečnější – nejnověji od 5. června ve třetí řadě této úspěšné hororové podívané. Blesku nyní exkluzivně prozradila své denní rituály i radu pro ženy, jak být se svou tváří spokojená i po padesátce.

Pusťte si ukázku z nové řady seriálu Živí mrtví: Počátek konce:

Studovala jste herectví na několika školách, jak velký je rozdíl mezi studiem a praxí?

„Samozřejmě tam je, ale jedno bez druhého jde špatně. Je potřeba nabrat zkušenosti a osvojit si techniku, aby se herec potom v divadle nebo před kamerou netrápil. Škola vás naučí, jak přistupovat ke scénáři, jak se na roli připravit. Pak už je to na vás, co s postavou uděláte.“

Naposledy jste hrála v úspěšných filmech „Zmizelá“ a „Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti“. Jak moc se liší práce na filmu a velkém seriálu?

„Natáčení Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti bylo jako procházka Burtonovým magickým světem. Ale k otázce – moc se neliší. Dokonce bych řekla, že seriály nyní mají větší produkci a štáb než filmy. Pro herce je vlastně natáčení seriálu stejně náročné jako u celovečerního filmu. Důležité je neztratit se v posloupnosti vývoje vaší postavy. Také musíte být více flexibilní, reagovat okamžitě na to, co potřebují od vaší postavy scenáristé nebo produkce.“

Jste jednou z nejdůležitějších postav hororového „Fear the Walking Dead“ (FWD), sledujete sama podobné věci, a čeho se bojíte?

„Horory nemám ráda, trpím pak nočními můrami (směje se). Kvůli seriálu jsem viděla několik filmů se zombie tematikou a některé mě pořádně vyděsily, ale jinak se snažím sebe sama nestrašit, nebát se a vše si vychutnávat. V práci je to jiné, FWD je současně intenzivní, náročný i zábavný projekt. Práce na seriálu mi zabírá dost času a bývám vyčerpaná, ale zároveň se na každý další natáčecí den těším. Líbí se mi na tom natáčení ten adrenalin, našla jsem zalíbení v akčních scénách.“

Když se připravujete na place na záběr, máte nějaké rituály, které vám pomáhají v soustředění na roli?

„Vstávám tak kolem sedmé ráno, i když mám volno. Vypiju sklenici vody s citronem, potom dva šálky kávy, než si přečtu maily a New York Post. Pak vyrážím. Na place ale moc rituálů nemám, ono už samo o sobě funguje, když přijdete do kostymérny, maskérny a tam se převtělíte do své postavy. Najednou jsem někdo jiný.“

Hvězda Fear the Walking Dead exkluzivně pro Blesk: Rád bych seriál točil v Praze!

Byla jste někdy v Česku, případně – plánujete návštěvu nebo třeba setkání s českými fanoušky FWD?

„Zatím jsem u vás nebyla, ale třeba se mi to jednou podaří. Každopádně bych chtěla i české fanoušky seriálu pozdravit, poděkovat jim za přízeň a pozvat je ke sledování další řady.“

Jaký typ postavy jste ještě nehrála a přitom byste ji chtěla hrát?

„Myslíte, jestli bych chtěla někdy být životní ztroskotanec v nějakém dramatu? Kdepak. Už jsem svůj oblíbený typ role hrála, ale ráda bych opět... Komedie, to je to, co bych chtěla. Na veselém filmu se vždy pracuje příjemně, prostě přijdete do práce a celý den se jen bavíte.“

Na závěr – vypadáte minimálně o deset let mladší, než je váš kalendářní věk. Máte nějaký speciální recept na krásu?

„Je to jednoduché a doporučila bych to všem ženám, které po ránu usednou před zrcadlo. Podívejte se na sebe, pořádně, a pak si uvědomte, že za pět let byste se s touhle tváří cítily skvěle (smích).“