9°C
„Každá dívka může být okouzlující, stačí jen nehybně stát a tvářit se hloupě,“ prohlašovala rakouská herečka, která dokázala, že zvládá mnohem více než jen nehybně stát. Stala se průkopnicí erotiky ve filmu, Hitler i Mussolini film Extase ve svých zemích zakázali.
Odcestovala do Hollywoodu, kde uspěla, stala se milenkou prezidenta Kennedyho i spisovatele Remarquea a dala tvář animované Sněhurce. K tomuto výčtu neuvěřitelných životních eskapád jí každý z nás může poděkovat za mobilní telefon či internet.
Ve 40. letech si totiž s kolegou dala patentovat vynález, na jehož principu byl později vybudován systém přenosu dat pro dnešní satelitní a mobilní sítě. Dámy a pánové, dovolte nám, abychom vám představili Hedy Lamarr.
Přepych
Hedwig Eva Maria Keisler, jak se Hedy Lamarr původně jmenovala, pocházela z vážené židovské rodiny. Narodila se 9. listopadu 1914 ve Vídni zámožnému bankéři a známé pianistce se šlechtickými kořeny.
Žila v přepychu, navštěvovala prestižní školu, studovala jazyky, chodila na hodiny baletu a klavíru, ale nakonec ji zlákalo herectví. Kvůli němu odešla do berlínské divadelní školy Maxe Reinhardta, kde začínala i Marlene Dietrich.
Erotika
V devatenácti letech přijala nabídku Gustava Machatého na roli v jeho filmu Extase. Hedy se v něm jako první herečka svlékla před kamerou, i když se zpočátku zdráhala, jak vzpomíná ve svých pamětech: „Proti nahé scéně jsem protestovala, byla jsem přece děvče z dobré rodiny, ale hrozně jsem se bála zrušení smlouvy. Machatý hrozil, že jestli odmítnu, tak film zkrachuje a všechny ztráty se potom budou hojit na mně. A tak jsem se přece jenom uklidnila a jako vyplašená laň jsem přeběhla těch tři sta metrů, jak mě pánbůh stvořil.“
Vášnivého výrazu při hraní sexuální rozkoše docílil režisér podle herečky tak, že jí nečekaně píchl špendlíkem do zadnice. Och. Takové popíchnutí muselo hodně překvapit. Ačkoliv se film pro své umělecké kvality setkal s příznivou dobovou kritikou, pobouřil mnohé moralisty.
Diktátoři jako Mussolini a Hitler zakázali film ve svých zemích promítat. V nacistickém Německu to bylo převážně proto, že Hedy byla Židovka. Snímek příkře odsoudil i tehdejší papež Pius XII.
Žárlivec
Nejvíce však dílo pobouřilo hereččina manžela Friedricha Mandla, za něhož se na přání svých rodičů provdala. O třináct let starší bohatý průmyslník na svoji mladou ženu žárlil a snažil se skoupit všechny kopie Extase, aby žádný jiný muž nemohl vidět jeho choť nahou. Jednu z těchto kopií vlastnil i Benito Mussolini, ale ani ten mu ji nechtěl prodat.
Hedy nesla s nelibostí nejen to, že na ni manžel žárlí a drží ji na zámku jako ve vězení, ale jako Židovce jí také vadilo, že se paktuje s nacisty. Ve 30. letech k nim chodili na večírky bohatí a vlivní lidé včetně Mussoliniho a Hitlera. Protože její muž podnikal ve zbrojařském průmyslu a oběma diktátorům dodával střelivo, byla Hedy svědkem řady debat o vojenské technice.
Nikoho z přítomných by tehdy ani ve snu nenapadlo, že tahle půvabná dívka s předstíranou naivitou později získaných poznatků využije při navrhování svého vynálezu, kterým bude chtít porazit nenáviděné nacisty.
Sněhurka
V roce 1937 v přestrojení za služebnou a celá ověšená šperky, aby měla alespoň nějaký majetek, utekla od majetnického manžela do Francie a na dálku se s ním rozvedla. Poté zamířila do Hollywoodu. Zaujala totiž filmového producenta Louise B. Mayera, šéfa společnosti Metro Goldwyn-Mayer.
Ten jí nabídl smlouvu a její jméno změnil na Hedy Lamarr. V roce 1937 se její tvář stala předlohou pro animovanou Sněhurku od Walta Disneyeho. V Hollywoodu pak herečka během dalších deseti let natočila celkem 18 filmů a získala status filmové sexbomby.
Milenka
S nálepkou sexbomby přicházel i zájem vlivných mužů. V Americe se stihla šestkrát provdat. Naposledy za svého rozvodového právníka. Její manželství většinou nikdy nevydržela déle než pár let.
V roce 1941 měla krátký románek s Charliem Chaplinem, s nímž ji pojila mimo jiné láska k automobilům. K jejím dalším milencům patřili Marlon Brando, spisovatel Erich Maria Remarque nebo pozdější americký prezident J. F. Kenneddy.
Piana
Počátkem druhé světové války se seznamuje s avantgardním skladatelem Georgem Antheilem, s nímž ji pojí stejné antifašistické smýšlení. Se zájmem naslouchala, když jí vyprávěl o své práci. Skládal hudbu pro mechanická piana, k jejichž synchronizaci používal papírovou děrovanou pásku.
Díky této přenosové soustavě mohlo při představení hrát samo od sebe a zcela synchronně 16 klavírů. Hedy tenkrát napadlo, že by se stejný princip mohl použít při řešení problému s odposloucháváním a rušením rádiových signálů při navádění torpéd.
Antheil s ní na této myšlence začal spolupracovat. Společně navrhli technické řešení, jehož podstatou bylo přelaďování vysílače a přijímače pomocí děrné pásky, kterou George používal při svých mechanických skladbách.
Systém dostal zkratku FHSS (Frequency-hopping Spread Spectrum). Autoři si jej nechali patentovat v roce 1942 a bezplatně jej nabídli americkému námořnictvu, neboť se domnívali, že by mohl sloužit k navádění torpéd.
Rakety
„Uspět v byznysu, vědě a politice je pro ženu lehčí v Americe než v Evropě,“ říkala Hedy. Přesto armáda dala jejich vynález na čas k ledu a až koncem 50. let se k němu vrátila, jen děrné pásky nahradila tranzistory.
Poprvé je použila na podzim roku 1962 při blokádě Kuby. Sověti tam chtěli instalovat rakety s atomovými hlavicemi, jimiž by ohrozili USA – s pomocí FHSS jim v tom ale Američané zabránili. Později se tento systém využil i za války ve Vietnamu.
Krádeže
Mezitím Lamarr stále hrála ve filmech, ale její hvězda pohasínala. Z těch povedených snímků se objevila například v Tekutém zlatě Jacka Conwaye, a hlavně v biblickém snímku Cecilla De Milla Samson a Dalila z roku 1949. Film byl velmi úspěšný, a dokonce získal Oscara, ale pro Hedu to byl v podstatě poslední úspěch.
Poslední film natočila v roce 1958. Podle Hanse Janitscheka, který se s herečkou přátelil, je velmi pravděpodobné, že působila coby špionka. Díky svému povolání mohla cestovat prakticky kamkoliv a seznamovat se s řadou vlivných mužů. To by prý i vysvětlovalo její zájem o vojenskou techniku, stejně jako fakt, proč se poměrně brzy stáhla z hereckého života.
Ocenění
V 80. letech americké úřady uvolnily technologii, kterou vymyslela k civilnímu užití, a postupně se její uplatnění dostalo do téměř všech sfér moderní komunikace, od družicových komunikačních sítí až k navigačnímu systému GPS, satelitnímu vysílání a sítím mobilních telefonů. Hedy Lamarr z toho neměla ani dolar.
Systém, který navrhla, byl důležitý pro armádu, a tedy tajný. Nesmělo se o něm mluvit. Ocenění se dočkala až v roce 1997, kdy jí mezinárodní organizace Electronic Frontier Foundation udělila cenu za přínos komunikačním technologiím.
Žaloba
V roce 1998 použila softwarová společnost Corel na obal a propagaci svého grafického programu Corel DRAW 8 překreslenou fotografii Hedy Lamarr, ale bez jejího svolení. Herečka je žalovala a z následného soudního sporu si odnesla 200 000 dolarů.
Hedy byla velmi silná kuřačka, ale přesto se dožila úctyhodného věku 85 let. Zemřela 19. ledna 2000 na Floridě. Její syn Anthony Loder převezl její ostatky do Vídně a nechal je na její přání rozprášit ve Vídeňském lese.
