14°C
Vrah Lukšík zavraždil neposkvrněnou: Brutálně zabité panně přišlo na pohřeb 15 000 lidí
Vražd v prvorepublikovém Československu rozhodně nebylo málo. Tresty byly přísné, ale hodný „tatíček“ Masaryk trest popravy měnil až příliš často na doživotí. A možná právě proto byl František Lukšík, který v roce 1929 zabil nevinnou účetní, popraven – prezident pod nátlakem veřejnosti jeho milost nepodepsal. Celou věc už v té době denně propíral tisk – na jeho popud také na pohřeb mladičké panny přišlo 15 000 lidí!
Šest týdnů a 26 vražd – takovou bilanci zaznamenalo prvorepublikové Československo mezi 1. říjnem a 20. listopadem 1929. Mnoho vrahů skončilo na popravišti, někteří ale dostali od tehdejšího prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka milost, která trest měnila na doživotí. Veřejnost toto dlouho sledovala s nezvyklou nelibostí.
Mladičkou pannu ubil kladivem
Zlom v trpělivosti občanů přišel s vraždou třiadvacetileté Ludmily Grujbárové ze slovenských Malacek, která v Praze pracovala jako účetní. František Lukšík, který ve stejné firmě pracoval jako pomocný dělník, k ní 9. listopadu 1929 přišel do kanceláře a zcela bez rozmýšlení ji ubil kladivem.
Žena podle serveru Kriminalistika.eu po první ráně dál sténala, Lukšík jí do úst nacpal roubík, ovázal jí krk provazem, hlavu jí přikryl košilí a ještě pětkrát ji do ní udeřil. Z kanceláře odcizil 5000 korun. Tělo odtáhl do přístřešku a uklidil krvavou spoušť v místnosti.
Za ukradené peníze si zaplatil prostitutku
Ještě toho večera se na místo činu vrátil a mrtvolu hodil do Vltavy a za ní i zkrvavené oblečení. Za peníze si koupil oblek i další osobní věci. Zaplatil si prostitutku a po městě jezdil v taxíku. Policie ho zatkla druhý den po vraždě. Po desetiminutovém výslechu se Lukšík přiznal.
Vražda hned další den plnila titulní stránky všech deníků v zemi. Veřejnost začala volat po spravedlnosti pro nevinnou Ludmilu. Začali dokonce hledat její tělo, které později toho dne vylovili z Vltavy. Pitva mimo jiné prokázala, že žena byla ještě pannou.
15 000 lidí na pohřbu a stovky podél trati vlaku s rakví
Pohřeb zejména díky tisku navštívilo přibližně 15 000 lidí, osobně Ludmilu ale znalo asi jen dvacet lidí. Rakev s tělem byla z kostela v průvodu odvezena na nádraží, aby mohlo být tělo převezeno do Malacek. Podél trasy z Prahy do Bratislavy na mnoha místech stály stovky lidí.
Když Lukšík stanul před soudem, byla veřejnost už tak nabuzená, že by nebyla schopna přijmout žádný jiný trest než trest smrti. Lukšík, již několikrát trestaný, se k brutálnímu činu navíc přiznal. Dvanáctičlenná porota ho uznala vinným a Lukšík byl odsouzen ke smrti oběšením. Žádost o milost nepodal, sám pochopil, že veřejnost si o jeho trestu udělala jasno předem.
Masaryk měl na stole milost, nepodepsal ji
Nepomohl dopis ministra spravedlnosti, kde stálo: „… výkon trestu tohoto neprojevil účinků odstrašujících, jak tomu nasvědčuje i skutečnost, že od poslední popravy Bognárovy v Bratislavě udály se na území republiky během týdne tři vraždy. Za Rakouska netrestaly se smrtí daleko horší případy…“
Týden před výkonem trestu smrti připravila kancelář prezidenta omilostňující dopis. Masaryk ho ale nepodepsal. Lukšík byl popraven 6. prosince 1930. Jeho poslední slova zněla: „Prosím, abyste vyřídili rodičům Grujbárové, aby mi odpustili…“.
Témata:
Související
Bleska zjevně velmi zaujalo, že oběť byla panna, nestálo by Blesku za úvahu zavést to do praxe i v tvojí dnešní žurnalistice? Představ si třeba nadpis "IB zvaná též žambulka, která nejspíše nebyla panna, spáchala sebevraždu skokem pod vlak". To by táhlo! Přemýšlej !!!