Úterý 19. března 2024
Svátek slaví Josef, zítra Světlana
Oblačno 8°C
Nejčtenější
na Blesk.cz

Marek Benda měl namále: „Jinou práci už jsem měl vymyšlenou.“ Poslancem je 25 let

Autor: Václav Suchan - 
7. listopadu 2017
05:40

Marek Benda (49) je rekordmanem mezi českými poslanci. S dvouletou pauzou je zákonodárcem od roku 1990, tedy neuvěřitelných 25 let! „Co se týče jiných možností práce, už jsem měl před volbami něco vymyšlené. Ale teď už to zase není aktuální,“ řekl v rozhovoru pro Blesk k tomu, že se do Sněmovny málem nedostal. Pozastavil se nad tím, kdy mu bylo během 25 let nejhůř nebo že udělal svou největší politickou chybu s podporou přímé volby prezidenta.

Vaše předlouhá poslanecká kariéra začala v roce 1990, jak jste se tehdy jako student matfyzu stal poslancem České národní rady (ČNR)?

„Tehdy mě navrhl studentský stávkový výbor, byl jsem kooptován do ČNR. Vůbec jsem tehdy nevěděl, co je to za instituci, kde sídlí, nic. Poprvé jsem přišel do budovy parlamentu 25. prosince 1989, kdy začaly bouře ve věznicích a Dagmar Burešová, tehdejší ministryně spravedlnosti, svolávala nějakou komisi. A do té mě nominovalo studentské hnutí s pocitem, že o vězeňství něco musím vědět, když jsem měl za totality zavřeného tátu-disidenta…“

Ten samý rok jste pak kandidoval už v řádných volbách do České národní rady…

„Ano, byl jsem zvolený ještě jako představitel studentů v rámci Občanského fóra, i když jsme už v roce 1990 s tátou založili KDS. V té době jsem také chodil s kufříkem, na jedné straně jsem měl Občanské fórum, na druhé straně KDU, za kterou kandidoval táta. KDU (Křesťanskodemokratická unie) byla tvořená KDS, Lidovci a KDH na Slovensku. Pak nám mimochodem lidovci tu značku KDU štípli.“

Ze studenta se z vás najednou stal poslanec, nic jste o té práci nevěděl.

„To je pravda, navíc se za komunistů v žádném případě nepředpokládalo, že by se v parlamentu pracovalo. Všechny projevy byly schválené na ÚV KSČ… A tomu odpovídaly i podmínky pro práci. Měli jsme jednu skříňku dole v šatně na boty a na papíry, žádnou kancelář, žádné místo, kde bychom si mohli sednout. Čekali jsme na jednání výborů na chodbě. V celé budově byl jeden jediný počítač a jedna kopírka, která se musela po osmi kopiích vypnout, protože se přehřála. Takže začátek byl hodně hektický, učili jsme se všechno za chodu.“

Nosili jste si do práce svačinu?

„Myslím, že nějaký bufet tady byl, vím, že jsem si ze začátku poměrně často chodil ven na buřta, když se tam objevily stánky. Na svačiny si už ale nepamatuju.“

V těch dobách se prý kouřilo i na výborech při jednání.

„Ano, ale měli jsme takovou zásadu: Když se sedí po desáté hodině večer, tak se smí kouřit přímo v sále výboru. Jinak se kouřilo před zasedačkou na chodbě, nebyly žádné kuřárny. A běžně se jednalo do jedné do dvou v noci.“

A dávali jste si k tomu jednání třeba pivko?

„Nějaký bar tady myslím fungoval, ale jak jsme byli utahaní a dali bychom si pivo, hned bychom začali usínat, tak to nešlo. Ne že bychom byli abstinenti, ale to pití by nás zabilo. Neříkám, že se ve Sněmovně stoprocentně abstinovalo, to určitě ne, ale za ty roky bylo jen pár afér, většina lidí to měla pod kontrolou…“

V roce 1992 jste už kandidoval za KDS?

„Ano, v koalici s ODS. To jsem po severních Čechách pro změnu kandidoval ve středních Čechách. Ze začátku jsem prostě pokaždé kandidoval v jiném kraji. Byl jsem mladý a neměl jsem problém někam jezdit. Studentští představitelé byli navíc poměrně populární, tak se to bralo tak, že se obsazuje republika tvářemi, které přitáhnou nějaké hlasy.“

V letech 1996 a 1998 jste už za ODS úspěšně kandidoval na severní Moravě…

„Bylo to v rámci integrace ODS a KDS, myslel jsem si, že tam půjde někdo jiný… ale ve vedení mi řekli: Jsi nejmladší, tak šup na severní Moravu. A bylo jasné, že kandidovat za pravici na severní Moravě je asi o tisíc procent těžší než kandidovat v Praze.“

V roce 2002 jste ale, navíc v Praze, neuspěl…

„Měl jsem už dvě děti a moje vůle cestovat po krajích českých mi pomalu docházela… Měl jsem pocit, že musím být také občas doma. V Praze jsme se ale, co se týče kandidátky, úplně nepohodli a skončil jsem na 12. místě. Zvoleno pak bylo jen deset kandidátů.“

Kdo si počká, ten se… Stejně jste se v roce 2004 dočkal!

„Ano, nejdřív odešel Václav Klaus na úřad prezidenta a pak Honza Zahradil do Evropského parlamentu. Nastoupil jsem za něho. A díky tomu mám ostatně tuhle krásnou kancelář s věžičkou a výhledem na Malostranské náměstí. A od té doby, tedy od roku 2004, jsem ji neopustil.“

Co jste ty dva roky v očekávání dělal?

„Jednak jsem provozoval živnost, poradenství, a byl jsem zaměstnancem, řadovým úředníkem na ministerstvu informatiky. A ještě jsem také studoval vysokou školu. Podal jsem přihlášky na právnické fakulty v Praze, Brně a Plzni. V Brně i Plzni mě přijali, tak jsem si říkal, že Plzeň je jen 80 km. Tak jsem začal studovat dálkově tam.“

O něco později ale plzeňská práva neměla zrovna nejlepší zvuk, samá právnická rychlokvaška…

„Ale určitě ne v roce 2003, kdy jsem tam začal studovat, a fakt se mi to snadné nezdálo – těch pět let studia. Žádná rychlokvaška.“

Ale jistý problém s délkou vaší rigorózní práce nastal, jak to bylo? Proč jste odevzdal stejnou magisterskou i rigorózní práci?

„Když se odevzdá dostatečně kvalitní magisterská práce a oponenti řeknou, že je možné ji přihlásit jako doktorskou, tak se vezme ta samá práce a přihlásí se jako doktorská. Tehdy to bylo zcela běžné na všech školách, nebyl jsem výjimkou. Jediný problém byl v tom, že práce neměla dostatek úderů, byla příliš krátká na rigorózní práci, to byl ten kaz. A přiznávám, že to byla moje chyba, měl jsem to vědět.“

Pak jste byl v letech 2006 a 2010 zvolen do PS, přitom jste v roce 2010 byl až na 17. místě kandidátky, proč?

Tehdy probíhal střet o pražskou kandidátku ODS mezi uskupením, kde jsem byl já, a skupinou kolem Pavla Béma. A jak se seřazovaly kandidátky, tak jsem skončil na posledním 17. místě. Ale díky preferenčním hlasům jsem pak ve volbách poskočil na místo šesté a byl zvolen. Byl to čistě vnitrostranický souboj.“

A v roce 2013?

„To už bylo do značné míry moje rozhodnutí, tehdy jsem si řekl, že nechci být na volitelném místě kandidátky. Byl jsem totiž předtím předseda klubu, padla vláda, ODS měla za sebou všechny možné aféry, měl jsem pocit, že za to nesu svůj díl spoluodpovědnosti a potřebuju se lidí zeptat: Chcete mě, nebo už ne? Tak jsem kandidoval jako desítka.“

A překvapilo vás, že jste opět díky preferencím voličů uspěl?

„Potěšilo mě to, strašně! Vždycky mě znovu těší, že mi lidé dávají důvěru.“

A naposledy nyní jste se opět dostal jako poslední z ODS v Praze do Sněmovny…

„V době, kdy se kandidátka sestavovala, lezla v průzkumech ODS trochu nahoru a ještě nebyli nahoře Piráti, tak jsem říkal, že bychom mohli v Praze udělat šest mandátů. A v ODS mi řekli: Tak si to zkus z toho šestého místa. Tak jsem to zkusil.“

Dlouho to vypadalo, že se do Sněmovny nedostanete, to byl asi velký adrenalin!

„Stejně jako v roce 2013. Tentokrát jsem skončil pátý a dlouho to vypadalo, že budeme mít v Praze jen čtyři mandáty. Protože se pražské obvody počítají nejpomaleji, tak to pořád vypadalo, že bude mít ten poslední mandát jiný kraj, ne Praha. Ale nakonec to dopadlo a já ten poslední 24. pražský mandát dostal. Byly to nervy. A v sobotu jsem si říkal: Proč vždycky ten poslední mandát musí být zrovna můj?“

Asi máte i trochu kliku, ne?

„Asi ano, kdybych to neměl se stresem a čekáním do poslední chvíle, to bych asi nebyl ani já.“

Říkal jste si v těch chvílích čekání, co budete dělat, když to nevyjde?

„Hlavně jsem přemýšlel, co budu dělat hned v pondělí po volbách, jak přijedu se svou dodávečkou, se kterou jinak v Praze vůbec nejezdím, a vyklidím za dva dny tuhle kancelář. A co se týče jiných možností práce, už jsem měl před volbami něco vymyšlené. Ale teď už to zase není aktuální.“

Jste nejdéle sloužící poslanec, kdy vám bylo nejhůř?

„Takových okamžiků, kdy člověk udělá chybu, bylo samozřejmě víc. Tuším, že v roce 1997, 1998 jsem nestihl hlasování o navýšení důchodů a kvůli tomu to neprošlo. Zdržel jsem se tehdy u oběda s Ivanem Maškem. Byl z toho velikánský průšvih. Ale asi nejhorší pro mě byla aféra Plzeň. Člověk má v životě jen jednu pověst. V politice není podstatné, zda vás lidé milují nebo ne, ale nesmí si myslet, že s nimi nehrajete fér, a nemohou vám proto věřit. Je pro mě mnohem důležitější být pro lidi věrohodný, než když o mně někdo říká, že jsem pitomec, protože mám jiný názor. To mi nevadí. Ale zpochybnění věrohodnosti nesu strašně těžce.“

Jakou největší politickou chybu jste udělal?

„Že jsem přistoupil na přímou volbu prezidenta. Měl jsem pocit, že nějaké další důležité věci tlačíme dopředu a přitom je podmínka ostatních schválit přímou volbu. Desetkrát jsem ve Sněmovně proti ní vystoupil, byl přesvědčený, že je to špatné. Ale pak jsem nakonec při hlasování zvedl ruku pro. Dodnes si to vyčítám. A to samozřejmě bez ohledu na to, kdo je dnes prezidentem.“

Co vám naopak udělalo největší radost?

„Když odhlédneme od různých mých zvolení… Tak třeba schválení české ústavy, občanského zákoníku, a občas i věci, kterým se nám podařilo zabránit, kdy jsme byli i v opozici a menšině, přesto jsme dokázali některé věci vládě zablokovat, či posléze rozmluvit, třeba rozšíření pravomocí ombudsmana.“

Lidé občas říkají: Poslanci nic nedělají. Co vy na to?

„Je to práce jako každá jiná. Každý, kdo přijde zvenku, tak si myslí, že toho moc neděláme. A za velmi krátkou dobu zjistí, že aby tady něco znamenal, musí hodně dělat. Většina lidí, co sem nově přišla a myslela si o mně, že jsem politický neschopný dinosaurus, po nějakém čase zjistila, že není legrace se to tady všechno naučit. Práce je tady hodně a pracuje se podle mě i dost intenzivně.“

Ale když někdo chce jen tak proplouvat bez práce, jde to?

„Čtyři roky by se nepochybně dalo proplouvat, řada lidí to tak v podstatě i udělala. Pokud ale myslíte dlouhodobě, třeba že byste chtěl být do Sněmovny zvolen i v dalším funkčním období, musíte se hodně snažit. Je dost složité vybalancovat to, že nějakou práci odvádíte ve Sněmovně a nějakou tam, kde jste byli zvoleni, ve volebním obvodu. A musí to být v rovnováze. Když budete tady sebepracovitější, ale doma nic nebudete dělat, tak vás příště do voleb nepostaví. A když to budete dělat obráceně, tak jim tady ve Sněmovně řeknou: Toho si tam příště nechte…“

Mimochodem, mají poslanci stravenky?

„Ne, zaměstnanci Sněmovny mají nějaký příspěvek na stravování, my poslanci jsme v úplně jiném režimu. Prostě si to zaplatíme. Plat máme velmi slušný, i když ta práce i ztráta soukromí jsou poměrně vysokou daní. Každopádně si nestěžuju.“

Příští rok oslavíte kulatiny, padesátku…

„Někdy si už to číslo 50 uvědomuju, třeba když ráno vstávám z postele a den předtím jsem poseděl s přáteli nebo sportoval, a kolena bolí, všechno bolí. Tak si prostě uvědomím, že mám padesátku na krku. Ale rozhodně takhle dopředu nějaké oslavy nechystám, člověk se toho ani nemusí dožít.“

Co vás ve Sněmovně pamatuji, tak jste náruživý kuřák, co to dožití podpořit nekuřáctvím?

„Jsem kuřák, patří to ke mně a já si říkám, že každý má nějaké zlozvyky. I spousta jiných věcí je škodlivých jako kouření. Táta mi ale vždycky říkal, že jediné, o čem se bezpečně ví, že vede ke smrti, je život sám. Přesto ho nepřestaneme žít!“

VÝSLEDKY SNĚMOVNÍCH VOLEB 2017 NAJDETE ZDE

Vše o parlamentních volbách 2017 čtěte zde

Rozbory volební situace a autorské komentáře čtete na Reflex.cz

Doporučujeme
sokol ( 14. ledna 2018 09:00 )

 Ježíši vźdyt to netahlo ďělat nechce a nebude.

zednik ( 8. listopadu 2017 21:09 )

To se ani nedá dočíst, lže v každé větě. Jediné co mu věřím je, že už začátku zvolení dělal howno. Ti komunisté , kterými se ohání že nic nedělali,tak ti byli proti němu dříči Jeho studium je úplně bez komentáře..

halba ( 7. listopadu 2017 15:09 )

Nebude nikdy pracovat.Za těch pětadvacet let má tolik nahrabáno,že do smrti nebude muset máknout.

halba ( 7. listopadu 2017 15:01 )

Měli jsme tu prezidenta "Tomise."Potom "Kluka Reka,Varšavu a BOG-85.Nyní tu máme zase "Mana."Tak proč by nemohl býti ministerským předsedou "Bureš?" Viz Svazky.CZ.

halba ( 7. listopadu 2017 14:52 )

Táta dizident?Krycí jméno DOKTOR. Viz Svazky.cz.

Zobrazit celou diskusi
Video se připravuje ...
Další videa