Paní Renatě už dlouhou dobu pomáhá Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, jehož činnosti se věnujeme celé září v projektu Srdce pro vás! Když jako malé dítě postupně ztrácela sluch, učila se odezírat ze rtů, a také znakový jazyk. A právě překlad ze »znakovky« je jedna z pomocí, které od Svazu dostává. I rozhovor s Bleskem vznikl díky tlumočníkovi, kterého zajistila organizace, kterou zřizuje Svaz.

Kdy a proč jste zratila sluch?

„Ve dvou letech jsem měla těžký zápal plic a po chybě doktora jsem místo do zadku dostala injekci do ucha. Můj sluch se od té doby začal zhoršovat. Před třicítkou jsem ještě slyšela hlasité zvuky – velkou ránu nebo bouchání. Po porodu dcery už vůbec nic.“

Když jste byla dítě, jak se to nejprve řešilo?

„Nosila jsem sluchátko. Nastoupila jsem pak do základní školy pro neslyšící, jenže i nadále se můj sluch zhoršoval.“

Jak jste na tom nyní?

„V lednu jsem byla na operaci a mám kochleární implantát. Takže slyším všechno. Opravdu každý zvuk!“

Jaký to je pocit zase slyšet?

„Jsem moc šťastná. Bohužel ale zatím nerozumím řeči.“

Můžete popsat první okamžiky, kdy jste slyšela?

„Na operaci jsem byla sice už v lednu, ale až druhého března začalo nastavování implantátu. Nejprve jsem slyšela potichu a postupně mi doktoři zvuk zesilovali. Mezi prvními zvuky byly kroky lidí kolem mě. No a já pátrala, co to je za zvuky.“

A co řeč lidí? Vzpomenete si?

„První bylo vlastně hlášení v metru. Také jsem slyšela, jak se lidi baví a smějí. Můj život je teď úplně jiný.“

Nelekáte se těch zvuků?

„Nejprve jsem se lekala. Doma mi pomáhají děti. Hned jsem se ptala, co je co. Jestli je to pračka, hrnec nebo dveře… Postupně se všechno učím.“

Jak je to s vaší řečí?

„Chodím na logopedii a tam se učím číst slova, a především poslouchat slova, abecedu, věty… To abych pomalu začala rozumět mluvené řeči.“

Jak dlouho bude trvat, než se naučíte lépe poslouchat?

„Logoped říká, že jelikož jsem starší, tak to může trvat dva roky. Být dítě, učím se to rychleji.“

Jak vlastně komunikujete s vlastními dětmi?

„Před operací děti znakovaly a musela jsem i odezírat. Nyní děti nutím, aby jen mluvily a neznakovaly. To abych se mohla učit mluvit.“

Jak se vaše děti učily znakový jazyk?

„Už když byl Míše rok, tak jsem ji učila základy. Po letech se to stupňovalo na těžší slova. I Denis se učil odmala.“

Takže z vašich dětí rostou tlumočníci?

„Z Denise asi ne, to spíš z Míši.“

Jak těžké je pro ohluchlého člověka sehnat práci?

„Hledala jsem opravdu dlouho. Je to velký problém. Posílala jsem všude možně životopis a byla s tlumočníkem na řadě pohovorů. Až nedávno jsem našla místo ve skladu elektrotechniky. Takže dělám objednávky a rozesílám nebo přijímám součástky.“

A co jednání na úřadech. Jak to řešíte?

„Většinou si základní věci umím vyřídit. Tlumočníka jsem potřebovala především na pracovní pohovory a s tím mi Svaz vždy pomohl.“

S čím dalším vám ještě pomáhal?

„Jednou se mi stalo, že jsem nerozuměla nějaké smlouvě, kterou jsem podepsala a kvůli tomu se dostala do dluhové pasti. Měla jsem s tím těžké vyřizování. I tady mi hodně pomohli.“

Co je kochleární implantát?

Jde o druh ušního implantátu (implantovaného přístroje určeného na pomoc sluchově postiženým lidem), který se vkládá do vnitřního ucha (stimuluje nervy ve vnitřním uchu) a nahrazuje funkci hlemýždě (kochley). První implantát byl navržen na Univerzitě v Melbourne v Austrálii firmou Cochlear Limited. První operaci uskutečnil v roce 1961 doktor William House z Los Angeles.

VIDEO: Malý Jonathan se narodil hluchý. Doktoři mu však voperovali implantát a tak mohl poprvé uslyšet svojí maminku.

Video
délka: 00:41.99
360p

Malý Jonathan se narodil hluchý. Doktoři mu však voperovali implantát a tak mohl poprvé uslyšet svojí maminku. /Youtube/

Fotogalerie
5 fotografií