Letos už po desáé vystoupáte na nejvyšší českou horu pro dobrou věc. Jak vás vůbec napadlo spojit charitu s výstupem na Sněžku?

Ještě než jsem sám v roce 2011 podstoupil amputaci levé nohy nad kolenem, věděl jsem, že chci nějak pomáhat. Já se na tu amputaci mohl připravit a rozhodl jsem se pro tento zákrok po mnoha předchozích operacích dobrovolně. Už druhý třetí den po zákroku jsem s kamarádem vedl rozhovor, že musíme něco vymyslet.

Takže jste začal přemýšlet…

Z internetu jsem věděl, že někteří amputáři z jiných zemí spojí své jméno a osobní příběh s nějakou charitativní organizací. Někteří vyrazí na kole, někteří někam doplavou. U mne vyhrálo někam vystoupat. A proč ne zrovna na nejvyšší horu...

Poprvé jste šel na Sněžku pro malou Simonku. Jak jste se k této holčičce dostal?

Vymyslet a uskutečnit charitativní projekt není vůbec jednoduché. Měl jsem ale štěstí na lidi v Peci pod Sněžkou, kteří byli z mého nápadu nadšení. První ročník v roce 2013 nesl název Na Sněžku pro Simonku. Tato tenkrát tříletá holčička musela po onkologické léčbě podstoupit amputaci levé nožičky. Její příběh jsem zaslechl v televizi a okamžitě jsem věděl, že na Sněžku se chci vydat právě pro ni. Ke všemu mi pomohl kolega z atletického oddílu, který byl kamarádem jejích rodičů.

Hlavní cíl prvního ročníku bylo pomoct Simonce?

Tenkrát jsem chtěl akcí také upozornit na sociálně neakceptovatelný stav po změnách zákona, který inicioval exministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. To pro lidi s amputací končetin znamenalo ztrátu průkazů ZTP a ZTP/P i příspěvků na zvláštní pomůcky. Simonka z toho důvodu tenkrát nebyla přijata do školky. V podstatě bylo na osoby po amputaci nahlíženo jako na osoby bez vážné vady nosného a pohybového ústrojí. Již tenkrát jsem začal spolupracovat s Kateřinou Klasnovou, se kterou jsem po dvou ročnících založil Nadační fond KlaPeto.

Jaký příběh za těch 10 let vás zasáhl nejvíce?

Víte, za těch deset let jsou těch příběhů stovky. Naše charitativní akce pomůže nejen fi nančně každý rok desítkám dětí s různými zdravotními handicapy. Kdybych měl vybrat, tak srdci nejblíže mi jsou Terezka Vargová, Míša Tereska a Petr Januš. Tam ta pomoc byla opakovaná a za ta léta jsem si vytvořil blízký vztah i s jejich rodinami. Ale věřte, že na žádné z dětí nezapomenu. Bohužel některé již nejsou mezi námi a to je vždy strašně těžké...

Jste v kontaktu se všemi rodinami?

To bohužel není možné, i kdyby člověk chtěl. Ale do jejich plnoletosti jsme tady pro ně stále. Jak jsem zmínil, některým rodinám pomáháme dlouhodobě nebo opakovaně. Mám ale obrovskou radost, že se k nám při nových ročnících v Peci pod Sněžkou přidává stále více rodin, které již od nás dostaly finanční příspěvek. Ta akce má v podstatě i jiné rozměry. Nejen, že spojuje handicapované lidi se zdravými, ale pro ty rodiny je ten den i takový workshop. Vyměňují si na jednom místě vzájemné zkušenosti a posouvá je to dál.

Jistě se tam rozvinula i mnohá přátelství?

Naší charitativní akce se již zúčastňují tisíce lidí a těch přátelství je nespočet. A návštěvy během roku jsou příjemným bonusem. Snažím se jít dětem i osobním příkladem a rodičům pomoci přijmout jejich osud. Ukázat, že i s amputovanou končetinou lze prožít krásný a plnohodnotný život.

Všimla jsem si, že nejčastěji žádají o pomoc děti, které bojují s dětskou mozkovou obrnou…

Je to opravdu tak. Mezi našimi obdarovanými dětmi je většina s onemocněním dětská mozková obrna. S Kateřinou navštěvujeme speciální centra, která se dětem s DMO v České a Slovenské republice věnují.

Byl někdy nějaký výstup na Sněžku tak náročný, že jste si řekl, že to už nedáte a vzdáte to?

Každý z těch devíti byl a i ten desátý bude neskutečně náročný. Vystoupat na nejvyšší českou horu, a ještě tou nejnáročnější cestou stojí amputáře strašně moc sil. Ke všemu nás velmi často »překvapí« nevlídné počasí.

Výstup je pokaždé naplánovaný na poslední květnovou sobotu, to si opravdu počasí může dělat, co chce…

Nejhorší bylo asi v loňském roce. To nás během výstupu čekala hustá mlha, silný vítr, déšť, kroupy a na samém vrcholu hustá chumelenice. Takže si sáhnete na vlastní dno, a i když ten výstup bolí, tak myšlenky na to, že to vzdáte, tam nejsou. Ten pocit, když se doškrábete nahoru na horu, ten je neskutečný. Mám obrovskou radost, že se ke mně každý rok přidává stále více amputářů, a vypadá to, že letošní, jubilejní ročník bude v tomto ohledu rekordní.

Na Sněžku chodíte jen jednou za rok, nebo jste se tam někdy vydal i mimo charitativní výšlap?

Tady se musím přiznat, že na Sněžku jsem jako zdravý nikdy nešel. Pouze jednou jsem jako malé dítě na ni jel lanovkou. Před prvním výstupem jsem měl obrovský respekt. A ten si udržuji stále, protože ta hora si ho zaslouží. Takže, jednou v roce stačí. I když mám sen ji jednou zdolat i v zimních měsících...

Po deseti letech už můžete nějak zhodnotit fungování KlaPeta. Můžeme se těšit minimálně na dalších 10 výstupů? Nebo se KlaPeto posune někam jinam?

Víte, pověsit si na krk zlatou medaili je úžasný pocit, ale krátkodobý. To se s prací pro nadační fond nedá vůbec srovnat. Vidět rozzářené oči dětí je nad všechny medaile. Pomáhat nás s Kateřinou strašně moc baví a věřím, že minimálně druhou desítku dotáhneme zdárně k dvacátému ročníku. Jsem moc rád, že se naše akce stala v Peci již tradiční. Bylo by hezké, kdyby všechny ty pojišťovny začaly rodinám s dětmi proplácet cílené neurorehabilitace, které ty děti neskutečně posouvají vpřed. Bylo by hezké vyrazit na Sněžku jen tak za zábavou.

Při cestě zpět si na centrálním parkovišti užít náš hudební festival HandicapFest, a to všechno bez nutnosti prodávat benefi ční trička a vybírat peníze. Bohužel u této představy jen zůstane... Nadační fond KlaPeto tu i nadále bude pro rodiny s handicapovanými dětmi a bude je finančně podporovat. S hrdostí mohu říct, že stále pracujeme bez nároku na honorář, neplatíme si drahé kanceláře a auta. A tak to i do budoucna zůstane. 100 % výtěžku z transparentních účtů jde jen a pouze dětem.

Kolik se celkem za těch 10 let vybralo peněz a kolika dětem se celkově pomohlo? Máte to spočítané?

Je to až neskutečné, že takto malá organizace dokázala nasbírat a rozdat přes 9 milionů korun a pomoci již stovkám rodin s dětmi s různým zdravotním postižením. Jsme si vědomi, jak se za letošní rok doba změnila. Válka na Ukrajině, ekonomická krize. Přesto věříme, že se nám i letos podaří vybrat přes jeden milion korun. O benefi ční trička je velký zájem, takže částka každým dnem roste. Budeme rádi i za nějaký větší fi nanční dar od velkých společností. Žádostí o příspěvek máme každý rok více, než jsme schopni poskytnout. A pomáhat přece smysl má...

A co na tuto sumu a počet rodin a dětí, kterým pomáháte, říkáte?

Já předně chci všem, kteří přispěli nebo přispívají ze srdce moc poděkovat. Neskutečně moc si té loajality vážím a samotného mě to žene stále kupředu. Dovolte mi poděkovat i vám, deníku Blesk, za to, že nás dlouhodobě mediálně podporujete. Že píšete velmi korektně o příbězích těchto dětí, které i díky vám mají šanci na lepší život.

Naši čtenáři vás znají především jako zakladatele NF KlaPeto, který se po amputaci nohy rozhodl pomáhat ostatním… Vy jste ale také velmi úspěšný sportovec. Jak jste se po amputaci dostal ke sportu?

Já byl sportovec od malička. Naše rodina se velmi zapsala do historie českého fotbalu. A i já jsem se mu od šesti let až do svého prvního vážného úrazu věnoval. Bohužel v  roce 2005 jsem utrpěl další vážný úraz, který vyústil po mnoha operacích až k amputaci levé nohy nad kolenem, kterou jsem dobrovolně podstoupil v roce 2011. Ale už rok po úraze jsem poznal sportovní svět handicapovaných. Začal jsem hrát basketbal vozíčkářů za USK Praha a na palubovky jsem vyrážel dva roky. Poté mě zlákalo kouzlo atletiky a od roku 2008 jsem členem oddílu Atletika Bez Barier Pardubice. Ač obyvatel Prahy, jezdím již patnáctou sezonu reprezentovat tohle krásné město.

Jste český rekordman v hodu diskem, oštěpem i vrhu koulí… Kolik už máte medailí?

Jsem držitelem českých rekordů ve všech třech disciplínách. Ale největších úspěchů dosahuji v mé silné disciplíně, hodu diskem. V loňském roce se mi dokonce podařilo sezonu zakončit jako světová jednička ve své kategorii a zvítězit na mnoha mezinárodních závodech. Medailí bych řekl, že mám tři plné tašky. Nejvíce jsem ale pyšný na vítězství na Zlaté tretře v Ostravě a jsem majitelem již dvou těchto nádherných trofejí. Před měsícem jsem se vrátil ze závodů z Arabských emirátů a přivezl i přes drobné zranění čtyři medaile. Cílem je pro mne ale atakování evropského a světového rekordu v hodu diskem.

Jaký sportovní úspěch má pro vás největší cenu?

Jsem rád, že i přes svůj zdravotní handicap jsem schopný sportovat. Také mi již bylo 45 let, tak si člověk musí užívat a vážit každého sportovního úspěchu. Ale asi nejvíce si vážím devětkrát zdolané Sněžky a věřím, že 28. května ji pokořím podesáté...

Letos za Tomáška

Letošní tváří charitativního výstupu na Sněžku je Tomášek Fiala (2) z Ostravy trpící spinální muskulární svalovou atrofi í (SMA). „Tomáška nám doporučil náš mediální partner Blesk a jeho příběh nás oba chytil za srdce. Navíc je to neskutečně roztomilý klučina, který už teď lítá na vozíčku jako drak. Budeme moc rádi, když mu pomůžeme splnit sen, aby běhal jako ostatní děti,“ sdělila spoluzakladatelka NF Kateřina Klasnová.

A jako každý rok, tak i tento KlaPeto nechalo vyrobit speciální benefiční trička! Zakoupit je lze na stránkách www.klapeto.eu za 300 Kč. Přispět můžete samozřejmě také přímo, a to jakoukoliv částkou na transparentní účet NF KlaPeto: 2001375049/2010

Fotogalerie
6 fotografií

 

Video
Video se připravuje ...

Tomáš, Monika a Tomášek jsou šťastní. Chlapeček s diagnozou SMA dostal zolgensmu, nejdražší lék světa. Karel Janeček