18°C
Když ho Blesk v roce 2020 navštívil, zasnil se... „Parahokej hraju od roku 2014. To jsem měl i amputaci. Už nyní hraju za chlapy, mládežnický parahokej totiž není. A chtěl bych to dotáhnout do reprezentace a případně pak na paralympiádu.“ O tři roky později může hrdě říci, že za reprezentaci opravdu hraje, a dokonce se mu podařilo na mistrovství světa, které se letos konalo v Kanadě, vybojovat pro český parahokej první medaili v jeho historii.
Škola a medaile
„Od výstupu na Sněžku se změnila spousta věcí. Filip ukončil základní školu a nastoupil na střední. Je to škola veřejné správy a diplomacie a lepší školu jsme vybrat nemohli, všichni jsou skvělí a Filipovi vyjdou vstříc a moc mu pomáhají, jsem všem opravdu moc vděčná,“ říká jeho maminka Petra.
„Hlavní je ale určitě to, že se Filipovi splnil sen a zúčastnil se paralympiády. Tam se sice s reprezentací neumístil dobře, ale zážitek měl skvělý, už jen proto, že kluci jsou dobrá parta. Pak přišel největší úspěch teď v červnu, kdy parahokejová reprezentace získala na mistrovství světa krásné třetí místo,“ pokračuje dále Petra s tím, že rodina fandila celé noci.
„Jsem neskutečně hrdá na svého syna, co všechno v životě dokázal, jak se se svým hendikepem vyrovnal, jak z něho vyrostl krásný, hodný a snaživý kluk a že i přes svůj osud si plní své sny. A já samozřejmě udělám a snad i dělám všechno pro to, aby byl šťastný,“ říká dojatě Petra.
A co bude dál?
„Já mám jasno, chci pořád hrát hokej. A třeba se nám někdy podaří porazit Kanadu s Amerikou,“ plánuje do budoucna Filip. „Také musí dostudovat střední školu, aby měl vzdělání, a jestli bude pokračovat dál, to se uvidí,“ přidává se maminka.
Parahokejista? Díky náhodnému setkání
Bylo to naprosto náhodné a nečekané setkání na parkovišti, které může za to, že se Filip zamiloval do parahokeje, který i hraje. „Krátce po amputaci jsme byli s mamkou nakupovat v Litvínově. A najednou na mě na parkovišti zavolal nějaký pán, zda bych nechtěl hrát hokej…,“ vzpomíná Filip, který byl v šoku stejně jako jeho maminka Petra.
„A já na něj, že přece nemůže, že nemá nohy. V tu dobu seděl na vozíčku. A ten pán byl trenér Tomáš Zelenka a odpověděl nám: ‚Já vám na nějaké nohy prdím…‘,“ dopověděla příhodu Petra.
Vzácná nemoc
Fibulární aplazie bilat. II. typu dle Archtemana a Kalamchiho… Tak se nazývá velmi vzácná nemoc, se kterou se Filip narodil. Po dvaceti operacích to skončilo ve Filipových osmi letech oboustrannou amputací nohou pod koleny.
Hledá se tvář pro rok 2024
Máte ve svém okolí někoho, kdo potřebuje pomoci? Například dítě, které muselo podstoupit amputaci končetiny? Svoje tipy zasílejte na info@klapeto.eu
KlaPeto stále pomáhá dalším dětem
Filip se v roce 2020 stal tváří Nadačního fondu KlaPeto a charitativního výstupu na Sněžku. „Jsme moc hrdí na Fílovy skvělé výsledky v parahokeji. Jsme rádi, že jsme mu tehdy pořízením sportovní protézy mohli pomoci, a držíme mu palce v cestě za dalšími sportovními úspěchy,“ okomentovala to spoluzakladatelka NF Kateřina Klasnová.
Sbírka na nemocné a hendikepované děti u KlaPeta běží neustále. Pokud se chcete o tomto nadačním fondu dozvědět více a případně si přečíst příběhy dětí, kterým se pomáhá, podívejte se na stránky www.klapeto.eu. Transparentní účet NF KlaPeto: 2001375049/2010
Je úžasná! Malé tanečnici amputovali nohu. Tančí dál. Youtube/ Inside Edition
