Šlo o jedno z nejtajnějších a nejstřeženějších míst v Československu. Ještě dnes se sem návštěvník dostane jen po předchozí domluvě. Objekt patří armádě a lidé z Nadace Železná opona sem mohou vodit návštěvníky jen v určité dny a hodiny, které vojáci předem schválili.

„Jde o podzemní prostory 40 x 40 metrů. Tvoří je hlavní sál a boční chodby, kde byly uskladněné jaderné hlavice k raketám. Pod tím je ještě 29 metrů hluboký betonový trychtýř bránící případným zemským otřesům,“ popisuje předseda nadace Václav Vítovec (63).

Bunkr fungoval už od konce 60. let. „Celkem tady bylo 60 až 80 jaderných hlavic. Nejmenší, o síle 12 kilotun, byla dvakrát silnější než bomba svržená na Nagasaki; a nejsilnější, o síle 400 kilotun, by při výbuchu zničila území 40 x 40 km a například 20 km vzdálená Plzeň by přestala existovat,“ říká Vítovec.

Dobovou atmosféru bunkru dotváří i stálá teplota šest stupňů a zachovalé původní vnitřní zařízení a exponáty po Sovětské armádě. Jsou jen tři místa na světě, kde jsou k vidění objekty určené k vedení jaderné války: sklad v Brdech, sila s raketami v Tusconu v USA a poslední v Pěrvomajsku na Ukrajině.

Atom vystřídaly peníze

Tajný objekt střežilo 170 sovětských záklaďáků, mnozí ze Střední Asie. Podle všeho netušili, co tady je, a ani to, že jsou v Československu. Bylo zde i 35 důstojníků, kteří tu žili s rodinami. Do bunkru jich smělo jen osm. Dole sloužili vždy po čtyřech ve dvou směnách.

Sklad přestal fungovat po odchodu Sovětské armády. Po rozpadu Československa tady Česká národní banka uložila peníze stažené z oběhu a určené k likvidaci. Také se tady nějaký čas nacházely ostatky vojáků fašistického wehrmachtu nalezené v Ústí nad Labem a potom pohřbené v Chebu.

Fotogalerie
17 fotografií