14°C
Ta vaše práce je stejně trochu zvláštní… Hodinu jste tu teď natáčel líbací scénu s kolegyní. Vám to nepřijde divné?
Mně už to přijde normální, ale je fakt, že existuje jen velmi tenká hranice mezi touhle prací a realitou, na kterou si člověk musí dávat pozor. Aby si uvědomoval, že v běžným životě není v pohodě se s někým líbat jenom tak. Že když se zavřou dveře ateliéru, jsou venku úplně jiný pravidla.
A zvládáte tu hranici nepřekračovat?
Jo, zvládám to naprosto skvěle. Já jak mám dokonce i maturitu, tak mi to jde o dost snadněji. (směje se)
V seriálu Ohnivý kuře hrajete takového problémového frajírka. Je vám ta postava podobná? Byly s vámi někdy problémy, třeba v pubertě?
Ani ne, já jsem vlastně ani moc pubertu neměl. Nejdivočejším obdobím jsem prošel tak mezi devátým a desátým rokem, ale pak už to se mnou bylo docela v klidu. V sedmnácti už jsem ani nebydlel s rodiči, takže jsem byl asi trochu jinde, než běžně bývaj kluci v tom věku. A hlavně mi naši nikdy nic moc nezakazovali a mám pocit, že kde nejsou zákazy, tam není ani touha něco dramatickýho vyvádět. Aspoň u mě to tak fungovalo.
Role tohohle typu ale dostáváte poměrně často. Čím to tedy je?
Asi na to mám ksicht, nedá se nic dělat. Chtěl jsem vždycky hrát něco složitějšího, ale vyhýbá se mi to. Buď jsem špatnej herec, nebo je to prostě tím ksichtem. To je otázka. (směje se)
Krom přidrzlého frajírka jste ale v seriálu také talentovaný kuchař. Co vy a vaření v reálu?
Zvládám to, mě to baví dlouhodobě. Vařím často a v poslední době jsem se tomu začal věnovat ještě o něco víc. Dřív jsem vařil dost pudově, ale zjistil jsem, že ne vždy je to ku prospěchu věci. Tak jsem se do toho pokusil proniknout o něco hlouběji.
Ovládáte i takové ty komplikovanější recepty, nebo jen uvaříte špagety a k nim nějakou omáčku?
Já právě miluju ty náročnější věci, protože trvají dlouho. Mám rád, když se to dlouho vaří, dlouho peče… Je to pro mě vlastně určitá relaxace.
Takže doma vaříte častěji než vaše žena?
To jo, to určitě. Agáta teda vaří dobře, ale já ji k tomu moc nepouštím. Protože mě to až tak nebaví jíst, baví mě to hlavně připravovat.
Muži bývají často lepší kuchaři než ženy, hodně z nich má ale pak problém s následným úklidem…
Já se snažím uklízet, ale mám odjakživa jedno takový trauma, a to je výlevka ve dřezu. Teď nám doma přestala fungovat myčka, a to byl konec. Když jsem ještě bydlel sám a vybrat jsem ji prostě musel, tak jsem k tomu potřeboval gumový rukavice, zadržoval jsem dech… S tím mám prostě problém. Musím veškerý nádobí umýt hned, protože jak ho odložím do dřezu, tak se pro mě stává toxickou záležitostí. Hadr, nasáklý houbičky… To nezvládám. (směje se)
Pocházíte z velkého hereckého klanu, mohla se vůbec vaše kariéra vyvinout jiným směrem?
Mohla, dokonce mi bylo zakazováno, abych dělal právě tohle. Jenže když jsem odcházel z gymnázia, tak jsem absolutně netušil, co bych chtěl dělat. Ale někam jsem tu přihlášku poslat musel a vlastně jsem měl tak trochu pocit, že když ji na DAMU nepošlu, tak budou rodiče hrozně smutní. Ono to ale bylo přesně naopak, byli smutní z toho, že jsem ji poslal. (směje se) Ovšem já jim rozumím. Měl jsem hrozný štěstí, ale taky to tak dopadnout nemuselo. Mám spoustu talentovanějších spolužáků, než jsem já sám, a dneska jsou bez práce.
Bylo to jen štěstí, nebo pomohlo jméno Prachař?
Řekl bych, že jméno mi nijak nepomohlo. Kdybych byl nešikovnej, tak mi je k ničemu. Nevím, proč by mě někdo obsazoval jen na základě toho, že se nějak jmenuju. To je přece blbost.
Dost lidí si to ale možná myslí, ne?
No jasně, lidi si to chtějí myslet, protože je to to nejsnazší vysvětlení. A asi jim tahle zkratka dává smysl.
Setkal jste se s tím, že vám někdo předhazoval protekci?
Jistě, jsou i tací, co mají potřebu tyhle svý názory psát různě na Facebook nebo do internetových diskuzí. Ale když si to chtějí myslet, ať si to klidně myslej. Mně je to docela fuk. Hlavně když to říká někdo, kdo je podle mýho názoru sám naprostej neumětel, tak to mě fakt nemůže rozhodit.
Mám pocit, že mluvíte o někom konkrétním…
Ne, mluvil jsem obecně. (směje se)
