14°C
Jaký byl Karel Černoch táta? Vedl vás pevnou rukou, nebo spíš rozmazloval?
„Byl skvělý. Nerozmazloval mě, byl spíše pedant. Vždy říkal, že když něco dělám, musím to dělat naplno. Tím se snažím celý život řídit.“
U umělců se nezřídka stává, že doma příliš času netráví. Jak to bylo u vás doma, když jste byl kluk?
„Je pravda, že táta moc doma nebyl. U muzikantů bylo v té době běžné, že jezdili na koncertní šňůry, takže byl často pryč. Ale když byl doma, užíval si to naplno a snažil se nám to vynahradit.“
Jak například?
„Úplně nejradši jsem měl chvíle, kdy měl volno, uvařil večeři a pak jsme si povídali nebo poslouchali muziku. Probrali jsme pak spolu vždy úplně všechno.“
Vnímal jste už jako dítě, že je táta slavný?
„Moc jsem to nevnímal. Samozřejmě, když mě například táta s mámou vezli na tábor a tam se seběhly všechny děti, aby se jim táta podepsal, byl to fajn pocit, ale jinak jsem tátovu slávu moc neřešil. Později v pubertě to už bylo lepší. Holkám se to líbilo.“ (směje se)
Jak se vám žije s příjmením Černoch? Je slavné jméno na obtíž, nebo právě naopak?
„Táta tím, co dělal, rozdával radost a lidé za mnou chodí se slovy, že tátu milovali. To je úžasný pocit. Negací kvůli jménu jsem moc nezažil a těžké to bylo jen na začátku mé pěvecké kariéry. Když jsem šel například na konkurz do muzikálu, výběrová komise automaticky čekala, že uslyší stejný výkon, jako by podal táta. Pak často následovala věta: Marku, bylo to výborný, ale táta by tu vejšku dal líp. Tak třeba příště. V té chvíli to moc příjemné nebylo. Na druhou stranu to ve mně vybudovalo houževnatost, cílevědomost a snahu podávat vždy maximální výkon. V každé oblasti, takže i za to jsem dnes vlastně rád. A na naše jméno jsem hrdý.“
Proč jste u hudby nezůstal? Táta z vás zpěváka mít nechtěl?
„Chtěl, abych se věnoval něčemu jinému. Říkal, že ve zpívání není jistota a je to kočovný život. Když jsem se ale zpíváním a moderováním začal živit, pobral to a snažil se pomáhat. Nejvíc byl ale pak hrdý na to, že dělám školu pro dopravní piloty. Svou část cesty ve zpívání a moderování jsem si prošel a splnil si sen. Byla to krásná doba, strašně rád na to vzpomínám, ale dnes už to dělám jen pro radost.“
Nepopiratelně jste ale tátovy muzikantské geny zdědil. Co ještě máte po něm?
„Krom toho, že miluji muziku, tak mám taky moc rád fotografování, potápění a technické novinky. Táta byl blázen do všeho s počítači, telefony a podobně. Když jsem například nastoupil letecký výcvik, dostal jsem leteckou GPS a jednou jsem mu ji ukazoval. On na to, že by mu to bylo k ničemu. Druhý den jsme spolu točili v rádiu a už od dveří se smál a ukazoval mi stejnou GPS, jakou jsem měl. Že šel náhodou kolem obchodu a člověk nikdy neví, kdy se bude hodit. (směje se) A zdědil jsem i lásku k letadlům a létání. On to miloval, a když jsem dělal školu dopravních pilotů, byl hrdý. Slibovali jsme si, že až začnu létat, vezmu ho s sebou do kokpitu. Toho už se ale nedožil…“
Bylo něco, v čem jste se neshodli?
„Neshodovali jsme se občas v muzice. Pro tátu byla má oblíbená skupina Kiss jen pár zmalovaných maníků a Depeche Mode zase strašná depka. Takže jak mohl, pouštěl mi své oblíbené zpěváky a snažil se mě přesvědčit, abych »konvertoval«. (směje se) Měl rád černošskou muziku, a tu já moc nemusím. Ale třeba u americké country se mu to přesvědčování povedlo. Rád na naše debaty o muzice vzpomínám.“
S otcem jste byli svého času dokonce kolegové, při tom k třenicím nedocházelo?
„Táta byl absolutní profík a stát vedle něj na jevišti nebo sedět vedle něj v rádiu byla radost. Občas jsme se na něčem neshodli, ale to je normální a nutno uznat, že měl většinou pravdu on. Dělali jsme spolu mnoho let v umělecké agentuře, měli deset let společný pořad v rádiu a zpívali spolu v kapele. Ale táta nebyl žádný »otvírač dveří«. Byl pracovně přísný. Při zpívání mě poslouchal a každý špatně zazpívaný tón »ocenil« pozdvihnutím obočí. V autě pak celou cestu rozebíral, co bylo špatně a jak to příště zpívat. Jsem mu za to dodnes vděčný.“
Kterou jeho písničku máte nejradši?
„To snad dá se nazvat láskou. Ale říct jen jednu je rouhání. Nádherné jsou Píseň o mé zemi, Sen kovbojů, Já ti kdysi hrál, Páteční…“
Jaké jste míval Vánoce?
„Táta mě na Štědrý den dopoledne odvezl k babičce a dědovi. Šli jsme na hřbitov, kde jsme měli takový rituál, že na opuštěných hrobech zapálíme svíčku. Pak jsme šli na oběd do restaurace a odpoledne jsme jeli k druhé babičce. Maminka mezitím připravovala kapra a salát. Po večeři a rozbalení dárků k nám většinou chodili tátovi kamarádi s rodinami. Byly to krásné Vánoce, moc rád na ně vzpomínám.“
Zpíval táta koledy?
„Zpívali jsme všichni, maminka byla hodně na tradice. Šel jsem s ní po večeři na procházku s pejskem a táta mezitím zapálil svíčky. Když jsme přišli domů, seděli jsme s maminkou ještě chvíli v tátově pracovně a čekali na Ježíška. Táta dal mezitím pod stromeček dárky a zazvonil na zvoneček. Pak jsme stáli u stromku a zpívali koledy. Já se ale hlavně těšil, až dozpíváme a začne rozbalování dárků.“ (směje se)
Ještě nějaké tradice jste dodržovali?
„Pouštěli jsme svíčky na vodě a rozkrajovali jablko. Jo a jednou jsme zkoušeli lít olovo. Ale táta se spálil a se slovy, že se na to může vykašlat, pak zůstalo u těch svíček na vodě a rozkrajování jablka.“ (směje se)
Jaký nejlepší dárek jste od táty dostal?
„Jednou mi postavil velké plato s elektrickými vláčky. Byly tam vymodelované kopce, tunely, auta, baráčky. Vše svítilo a mezitím jezdily vláčky. Táta byl hodně šikovný a pracoval na tom dlouho. Bylo to nádherně udělané.“
Vybavíte si nějakou štědrovečerní historku?
„U nás bylo vždy veselo a pár horkých chvilek jsme zažili. Jednou jsem chtěl ráno po Štědrém večeru zapálit františka. To se mi povedlo, ale bohužel mě nenapadlo nic lepšího než ho postavit na televizi. Ten se pak propálil celou televizí odshora až dolů. Ta televize byla skoro nová a naši na ni dost dlouho šetřili. Takže "odměna" přišla hned, jak táta vstal. Nebo jindy táta polil babičce bílý svetr, který dostala pod stromeček, mizícím inkoustem. Problém byl, že z toho svetru ten inkoust nějakou záhadou zmizet nechtěl. Napřed začala plakat babička, pak zbytek rodiny a já dostal vynadáno, že jsem mu určitě ten inkoust vyměnil za pravý. Nakonec ale zmizel a tahle historka se pak vyprávěla roky.“
Prý to bylo zrovna na Štědrý den, kdy jste s tátou naposledy mluvil. Vidět už jste se nestihli?
„Ještě na podzim by nikdo neřekl, že to budou jeho poslední Vánoce. Koupil Denisce a Dominikovi k Vánocům nová kola a domlouvali se, že po Štědrém dnu přijede s Dášou a Terezkou a budou u toho, až ta kola děti uvidí. Na Štědrý den jsem za nim chtěl jet, ale měl jsem chřipku a Dáša mi řekla, ať nejezdím, že by to pro něj bylo nebezpečné. Že se uvidíme po Vánocích. Mluvil jsem s ním alespoň po telefonu a na náš poslední hovor nikdy nezapomenu. Říkal, ať pozdravuji děti a že se těší, až přijedeme. Už jsem to nestihl. Tři dny na to umřel.“
Nevrhá tenhle zážitek na vaše Vánoce stín?
„Vrhá to obrovský smutek. Před rokem mi umřela i maminka a bez rodičů jsou Vánoce smutné a prázdné. Vždy jsem je miloval a mé děti je milují také. Tak se snažím si to s nimi užít, ale když vám odejdou nejbližší a zůstanou jen vzpomínky, už to nikdy nebude takové jako dřív.“
Připomínáte si nějak tatínka během svátků? Pouštíte si třeba jeho hudbu?
„Vzpomínám na něj i maminku denně. V duchu si s nimi povídám. O Vánocích je to vždy silnější. Táta natočil dvě nádherná vánoční cédéčka, ale to první, které se jmenuje Když mi tenkrát Jim Reeves zpíval o Vánocích, je favoritem. Pouštím si ho na Vánoce stále dokola. Jsou tam nádherné vánoční písničky. Veselé i vážné. Opravdu doporučuji.“
Už jste zmínil své dvě děti – dvojčata Denisu a Dominika. Jak na dědečka vzpomínají?
„Táta umřel, když jim bylo pět let. Takže až teď si o něm hodně povídáme, pouštíme jeho písničky, vyprávím jim srandovní historky s dědou Karlem a říkám jim, že by na ně byl hrdý. Mám úžasné děti, na které by byl táta pyšný. Jsou dnes na gymplu, studují angličtinu a francouzštinu a milují muziku. Navíc syn zdědil zálibu v technických hračkách. Určitě by dnes učil dědu pracovat s tabletem, YouTubem nebo Facebookem.“
Kdyby tu váš táta stále byl, jaký dárek by mu podle vás udělal k Vánocům největší radost?
„Vzal bych ho na pohyblivý simulátor boeingu a létali bychom. To by mu udělalo velkou radost.“
Je něco, co jste mu chtěl říct, a už jste to nestihl?
„Že měl ve spoustě věcí pravdu a moc mě naučil. Ale hlavně že ho mám rád.“
JSTE BYL V DOBRÉ SPOLEČNOSTI
