Hrajete v Ulici už devět let, přitom prý herectví nikdy váš sen nebyl.

„Tahle myšlenka mi snad nikdy neproběhla hlavou. Je to nejistý povolání, já bych na to asi neměla nervy, říkala jsem si. Když jsem byla malá, tak jsem zřejmě byla docela roztomilá, takže máma uznala za vhodné přihlásit mě do pár agentur. Chodila jsem taky do dramatického kroužku, kam přišli fi lmaři a pár si nás vybrali pro seriál Ranč u Zelené sedmy. Pak jsem se náhodou dostala na casting do »nějakého« seriálu. A už jsem tam devět let.“ (směje se)

To je hodně dlouhá doba. Neleze vám to občas krkem?

„Když ona je v Ulici opravdu skvělá parta lidí, a to je jeden z hlavních důvodů, proč mě ta práce pořád baví. A když jsou v létě mezi natáčením měsíc prázdniny, tak se mi začne stýskat. Je tam sranda a třeba Kuba Štáfek, který hraje mýho bráchu, nebo Aneta Krejčíková, seriálová Gábina, to jsou fakt mí dobří kamarádi, vždycky se na ně těším.“

Nebojíte se, že už budete i v jiné roli vždycky Tereza Jordánová?

„Bohužel to je určitá škatulka. Rozhodně mi celej den nevyzvání telefon s nabídkami do filmů. Neříkám, že bych si nezahrála v něčem jiným, to bych ráda. Jenomže já nejsem ten typ ostrejch loktů a ani nevím, jak na to. Jestli bych jako měla zavolat Hřebejkovi: Dobrý den, vy mě asi neznáte, ale nemáte nějakou roli? Spíš si říkám, že jestli se to má stát, tak se to stane.“

Prý byste ráda do pohádky.

„To bych moc ráda! Ale ani bych nemusela hrát princeznu, prostě cokoliv. Pohádky jsou fajn, člověk je má spojený s dětstvím, a hlavně maminka a prarodiče by byli šťastní. Hlavně kdyby to třeba byla pohádka, co běží na Štědrý den. To by bylo doma blaho. (směje se) Pohádka by se mi líbila. Tam taky hlavně nehrozí postelový a nahatý scény.“

I takové už jste ale musela absolvovat.

„Musela, no. Já mám hlavně "štěstí" na znásilnění. Už jsem byla před kamerou znásilněná asi třikrát. Což je v pětadvaceti docela slušný." (směje se)

Jaké to je, svlékat se před kamerou? Jste stydlivá?

„Jsem, nemám to úplně v oblibě. Ale to asi málokdo. Při postelových scénách musíte předvádět věci, který v normálním životě provozujete jen v soukromí, s jedním člověkem. Nebo by to tak aspoň mělo být. Takže si to opravdu neužívám.“

Kdyby to scénář vyžadoval, šla byste donaha? Jako třeba Vilma Cibulková v Pupendu?

„No jo, jenže Vilma je nádherná ženská! To zas chápu, že se ukáže, protože je na co koukat. (směje se) Já nevím… Ale říkala jsem si, že třeba nějaký pěkný fotky, kde by vlastně nebylo nic vidět, bych klidně nafotila. Ale nějak úplně na hulváta, to určitě ne.“ (směje se)

Vaše soukromé odhalené fotky už ale před pár lety do médií unikly…

„To byla opravdu paráda! Byla jsem z toho tak zoufalá, že jsem se ten večer šla příšerně opít a druhý den, když to vyšlo, mi samozřejmě bylo ještě hůř! (směje se) Je mi tam asi šestnáct, myslím, že každá holka nějaký takový fotky má. Otázka ale je, jak se dostaly ven. Protože já už si ani nevybavuju, že bych je někomu posílala. Příjemný to ale rozhodně nebylo.“

Co na to říkali rodiče?

„Táta mi volal a smál se. Rodičům to bylo fuk, spíš jim mě bylo líto. Naši naštěstí nejsou žádní puritáni. A ono na těch fotkách taky není skoro nic vidět. Fotila je moje sestra. Udělaly jsme si takové hezké sesterské odpoledne. Co budeme dělat? Budem se fotit nahatý! (směje se) Proto právě nechápu, jak se to dostalo ven, ségra by to samozřejmě nikam neposlala, pochybuju, že by si tímto stylem chtěla přivydělat.“ (směje se)

Žádný jiný skandál na vás ale neprasknul…

„Já jsem slušné děvče. Ani na ty večírky moc nechodím, nejsem exhibicionista. Šašek jsem jen v rámci kamarádů a rodiny, to rozhodně nejsem žádná jeptiška. A opíjím se, jen když u toho nejsou foťáky.“ (směje se)

Tak to jste asi přece jen větší živel než seriálová Tereza.

„To ano, my nemáme moc společnýho. Ona je svatá. Kamarádi se mi za to vždycky hrozně smějí. Že jsem asi fakt dobrá herečka, když zahraju takovou slušňačku.“

Někteří lidé dost probírají vaši váhu. Na to je každá žena dost háklivá.

„Na to už jsem si tak nějak zvykla. Když si pak navíc občas vygoogluju toho, kdo to napsal, a vidím, jak vypadá on, tak jsem pak už úplně v klidu. Lidi, co to řeší, asi navíc neberou vůbec v potaz, že jsem v Ulici začínala, když mi bylo šestnáct, teď je mi pětadvacet. A opravdu nemůžu mít stejnou postavu jako v šestnácti. Netvrdím, že bych třeba pár kilo ráda nesundala. Ale to, jak se to propírá, mi přijde směšný. Řekla bych, že to mám u svýho velkýho zadku!“ (směje se)

Studujete vysokou školu, obor mediální studia. Na DAMU jste se ale hlásila taky, ne?

„Hlásila, protože si rodiče mysleli, že je to dobrej nápad, takže pro klid jejich duše… Ale vlastně jsem byla ráda, že mě nevzali. Nemám nic proti tomu, když to někdo studuje, ale podle mě to musí být takoví ti umělci tělem a duší. A to já nejsem. Nejsem žádný rozevlátý bohém. Takže jsem zvolila jiný vzdělání. I pro případ, že bych se herectví v budoucnu nevěnovala, což je dost možný. Ráda mám otevřená zadní vrátka.“

Jaké byly přijímačky na DAMU?

„Myslím, že jsem měla předvést fialovou barvu. To bylo vtipný, stála jsem tam, zmítala se, mávala rukama a říkala si: Co tady dělám?! Nejsem asi holt naladěná na tuhle strunu, nedokážu se vcítit do fialové barvy nebo toustovače. Navíc jsem toho názoru, že člověk buď umí hrát, nebo ne. To, že studuje konzervatoř nebo DAMU, v něm talent nevypěstuje. Čímž nechci říct, že mám talent. Já naopak říkám, že za devět let ještě nikdo nezjistil, že neumím hrát. Furt se děsím, kdy to praskne.“ (směje se)

Dostáváte díky tomu, že jste známá, pozvání na schůzku?

„Ale jo, na Facebook mi pár pozvání přišlo. Já ale vždycky odpovídám, že by se to asi příteli moc nelíbilo.“

Žárlí na vás?

"Myslím si, že když je člověk zdravě sebevědomej a nemá se sebou problém, tak nemá problém ani s tím, že já jsem o něco víc na očích. Ale na to musí ten chlap mít... koule, abych tak řekla. (směje se) Asi to není jednoduchý, ale můj přítel je naštěstí v pohodě. Samozřejmě z milostných scén zřejmě nadšenej nebude, ale to chápu. Možná radši nebudu chodit domů, až budu točit nějakou postelovku." (směje se)

Pomýšlíte už třeba na svatbu a rodinu?

"zatím ještě nejsem mateřskej typ. Ale sestra je teď těhotná a na roli tety se hrozně těším. Ráda přijdu s dětma do styku, ale jen když nejsou moje a když jsou vychovaný. Jednou děti chci, ale určitě ne teď v dohledné době. Ale na svatbu se jednou těším. Ségra se vdávala loni a bylo moc hezký, brečela jsem jako želva. (směje se)

Očima autorky

Tak jako asi většina lidí, i já jsem měla Patricii spojenou s její rolí v Ulici. A protože Tereza Jordánová je taková správňačka, až bych jí někdy za to moralizování dala s chutí facku, nijak zvlášť jsem se na naše setkání netěšila. O to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že ty dvě osoby spojuje opravdu jen stejný obličej. Patricie je totiž úplně normální, zábavná a velmi vtipná holka.