7°C
Přes tři roky vás známe ze seriálu Ulice jako hnědovlásku, teď je z vás zase blondýna, co to?
„Mám blond vlasy od přírody, je to moje přirozená barva. Posledních tři a půl roku jsem byla bruneta, nedávno jsem se rozhodla pro změnu. A protože mám jemné vlasy, které mi nenarostou dlouhé, nechtěla jsem změnu střihu, nezbývalo než změnit barvu... A protože zrzavé nebo červené vlasy jsem si nedovedla na sobě představit, šla jsem do blonďaté.“
Ze dne na den?
„To ne, když jdete z hnědých na blond, trvá to delší dobu, já na to měla měsíc a půl, do začátku natáčení Ulice 3. srpna. Chodím do studia ke Claudii Marčekové a tuto změnu měla na starosti její dcera Kristína, která to udělala velmi šetrně během asi čtyř návštěv. Kdybych šla z blondýny na černovlásku, mohlo by to být ze dne na den.“
Co třeba zelené nebo modré vlasy?
„Já jsem nikdy nebyla takový ten vlasový experimentátor, takže ne. Ale viděla jsem třeba Katy Perry s modrými šmoulími vlasy a dost se mi to líbilo. Ale to by mi v Ulici asi neprošlo…“
Produkce seriálu vám schvaluje účes?
„Musíte s nimi takovou výraznou změnu prokonzultovat, netočí se totiž chronologicky a jsou tam návaznosti, takže je potřeba, aby časově ladily i moje vlasy. Nemohu třeba vstoupit do místnosti jako blondýna a v dalším záběru (který se točí třeba jindy) být hnědovláska.“
A schválili vám také vaše zhubnutí, vždyť jste musela shodit nejméně pět kilo, odhaduji…
„A jéje, už zase váha! (směje se) Už mi to docela leze na nervy, jak se na to pořád každý ptá. Přitom do mě v médiích pořád šili, jak jsem tlustá, že mám největší zadek v Ulici a bojuji s nadváhou. Přitom jsem nebojovala s ničím, natož s nadváhou, ach jo, a teď zase, že jsem zhubla…“
A moc vám to sluší!
„Díky, ale asi chápete, že mi nebylo moc příjemné číst, jaká jsem boubelka… Nehledě na to, že i když jsem byla nejvíc při těle, index BMI jsem měla úplně v pořádku, takže jsem snad nikdy nebyla žádná koule… Navíc mě ta kritika v médiích vůbec nemotivovala, naopak, vždycky jsem si něco takového přečetla a šla si dát banán s nutellou…“
Byla jste krev a mlíko, jak se říká…
„Byla jsem prostě oplácaná. Chápu, že lidi chtějí v televizi koukat na hezké lidi, ale myslím, že je i spousta plnoštíhlých dobrých herců a jsou takoví odjakživa a nikdo to neřeší. U mě byl problém, že jsem začala točit v 16, kdy jsem vážila 45 kilo. Tak to už opravdu nebudu nikdy vážit, ani to nechci. Prostě jsem se deset let vyvíjela, změnila jsem se. Nějakým zázrakem se mi to podařilo přepnout v hlavě a přestala jsem si vyčítat každé sousto. A v ten moment to začalo jít dolů.“
Žádná dieta?
„Kdepak, prostě se mi to přepnulo v hlavě. Začala jsem jíst menší porce, protože jsem přestala mít potřebu tolik jíst. A přitom to vůbec neřeším, když mám chuť, dám si třeba smažák s hranolky, proč ne, ale jen trochu.“
Máte i dost pohybu, ne?
„Samozřejmě, to by jinak nešlo. Mám roční fenku Jackie a chodím s ní často na dlouhé procházky. Jezdím také na kobylce Amy, hraju squash a volejbal. Každopádně pohybu jsem měla dost vždycky, teď se mi k tomu navíc podařilo to přepnutí, jak jsem už říkala…“
Jen aby se to nepřepnulo zase zpátky…
„To si nemyslím, ono to přepnutí je takové komplexní, nejen co se týče jídla. Změnil se můj přístup k životu, vyklidnila jsem se, důležité jsou pro mě takové hodnoty jako zdraví, rodina, vůbec ne peníze, drahá dovolená nebo drahá kabelka…“
Takže totální přecvaknutí!
„Ano, i když teda ne že bych se dala třeba na jógu a začala jíst jen polystyrenové chlebíčky.“
Celý rozhovor s Patricií Solaříkovou čtěte v Nedělním Blesku. Dozvíte se detaily o natáčení postelových scén, o znásilnění, kdy plánuje svatbu a konec kariéry.
