21°C
Pro všechny jste hvězdou filmů Slunce, seno... O čem podle vás opravdu jsou?
„Když jsme natáčeli se Zdeňkem Troškou Slunce, seno, tak to bylo, podobně jako Homolkovi, nejdřív točené jen jako jeden film. Ona je to vlastně reminiscence toho Zdeňka na jeho mládí, on byl právě ten chlapec, co nechtěl jíst králíky, co ničí anilinovými barvičkami ty králíky...“
Co pro vás kamarád Zdeněk Troška znamená jako režisér?
„Zdeněk byl velikánským umělcem, který dokázal vytvořit partu. Víte, když se herci při natáčení jen baví, tak se moc nebaví diváci u televize nebo v kině. Ale nejdůležitější je právě ta parta, když si sebe navzájem váží, ale klidně se i pošťuchují. Není to jednoduché a ne s každým režisérem to zažijete. Zdeněk to uměl.“
A co syn Jirka? Jak jste ho vedla k herectví?
„S manželem Jirkou jsme se brali v pětapadesátém a v padesátém šestém se narodil Jirka. Na mateřské jsem chodila k Disku Jirkovi naproti a všichni ti okolo, to byli tetičky a tak dál… a Honza Libíček (†43, 1974) takhle držel toho Jirku na rukou a říkal: »Ty budeš jednou hrát v mých kostýmech«, a představte si, že se to vyplnilo. Když Honza Libíček zemřel, potřebovali silnějšího herce.“
Schvalovali jste mu herectví?
„Jirka nám nic neřekl. On se přihlásil na konkurz. No a bylo to představení, které se jmenovalo Šampionem proti své vůli, a tam Jirka hrál ve stejných kostýmech, co byly připraveny na Honzu. Sehnal lístky na premiéru, tam jsme ho viděli hrát, a když jsme pak vyšli a měli jsme sraz, otčím Vojta říká: »To je, Jirko, škoda, že jsi s námi nebyl na tom představení. Tam ti hrál herec, ten ti byl tak podobný...«“
A jak se vám hrálo se synem?
„Jirka také chodil do baletu, skoro dva roky, a uměl tancovat. Dělali jsme i estrádu, vytvořili jsme Duo Kiks, to byla parodie na skupinu Eruption, a s tím jsme se dostali do světa, do Las Vegas a na Kubu, a měli jsme s tím úspěch.“
Když jsme u syna, co si vybavíte, když budete vzpomínat na rodiče?
„Tatínek Alois byl důstojník a dlouhá léta sloužil v cizinecké legii a i v Africe. Tam na základě svých znalostí a toho, že se lehce učil jazyky, se brzy naučil i domorodý jazyk těch Afričanů… Skoro se dostal až na krále kmene.“
Co vám o tom vyprávěl?
„Když mi vyprávěl, já to brala jako pohádky. Například když za šamanem přišel někdo s nádorem, on si ho položil a prohlídl, díval se na něj a uspal ho. Pak prý vzal, tatínek tomu říkal takový ševcovský knejp, a rozříznul ho, zase se podíval a zastavila se krev… normálně rukama to pak všechno vyndal, zašil ho dratví z bambusu a pak toho člověka nechal zase chvíli ležet a on normálně odcházel pryč.“
A vaše maminka byla ze stejného těsta?
„Maminka Draga byla ze Sarajeva. Dědeček stavěl v Sarajevu nádraží, byl architekt, inženýr a akademický malíř… Podle jeho návrhu se to nádraží stavělo. To bylo ještě za Rakouska-Uherska… Byl strašný patriot a řekl, že první dítě bude vychováváno v Čechách u jeho sestry Anny.“
To byla odloučená od své matky?
„Ano, maminka v půlroce přišla sem a teta se o ni starala. Maminka svou matku poznala, když jí bylo 17 let. Moje babička měla co rok, to dítě a vůbec nemohla z Jugoslávie přijet. No a vyšla z toho úplně filmová scéna, kdy v 17 letech maminka přijela na nádraží, tam tatínka neviděla, tak si sedla na proutěný kufr... a plakala. A chodila tam dáma v černých šatech, máma v růžových šatech brečící na kufru, no a hodinu kolem sebe, protože se vůbec neznaly. No a najednou se rozlítly dveře a v nich dědeček. »Tak co tady chodíte kolem sebe, vždyť to je máma a to je tvoje dítě.«“
Měla jste tvrdou výchovu?
„Tatínek mě vychovával spíš cílevědomě. Třeba jsem s ním šla v modrých námořnických šatičkách na procházku kolem Vltavy, bylo teplo, a v těch šatech a botách mě v těch třech a něco letech hodil do řeky.“
To zní krutě…
„Prostě jak viděl, že s tou vodou se nijak neperu, tak mě hned nechal učit plavat. Takže já už pak ve čtyřech letech byla pyšná, že můžu přeplavat na Císařskou louku.“
Ale na plavání jste se nedala?
„Ve třech letech a čtyřech měsících mě dal zapsat do baletní školy Heleny Štěpánkové, to byla primabalerína Národního divadla. Tam chodili páni choreografové a vybírali si děti pro dětský balet. Mě si vybral ten z Národního divadla a potom jsem tančila třeba i v Deutsche Theatre. Jako krásná dívenka jsem hrála ve velkých divadlech a pak když jsem se trochu naplnila, no trochu… tak jsem hrála takzvaně na kukátkových jevištích, což byl činoherní klub Divadla Na zábradlí.“
Vaše maminka měla pozdní svatbu...
„Maminka se v 72 letech tajně vdala, den před mými narozeninami. Vzala si pána, se kterým se seznámila v kavárně Slavii. No a byli kouzelní, protože maminka nám tvrdila, že je Vojta o pět let starší. Přišly volby no a já chtěla jeho občanku a říkám, že je tam napsáno, že je starší o deset let, a maminka říká »To je všechno v pořádku «, a tak jsem pak říkala »Proč jsi nám neřekla, že je o deset let starší?«. No a ona na to »Jó a ještě byste řekli, že jsem si vzala starého dědka...«.“
